Česká stopa na MS. Něco takového ještě nevzniklo, říká architekt o unikátním stadionu

Se stavebnicemi Lego nebo Merkur si hrál asi každý. Podle plánku něco vybudovat, poté celé rozebrat a pak znovu, až bude nálada, zase vše dát dohromady. Ve stejné podobě jako předtím. A přesně jedna taková stavebnice bude k vidění i na fotbalovém mistrovství světa. Jen v trochu větším měřítku. Jde o stadion s prostým a krátkým názvem 974.

Proč 974? Protože je složen z 974 recyklovatelných přepravních kontejnerů a zároveň jde o mezinárodní telefonní předvolbu Kataru. To jsou však pouze jedny z mnoha zajímavostí, které se vážou k aréně, jež je jako první v historii světových šampionátů zcela rozkladatelná a po konci turnaje by měla z Dauhá zmizet.

Velkolepý projekt s sebou nese i výraznou českou stopu. Architekt Pavel Hladík, který se podílí na stavbě stadionů po celém světě a spolupracoval mimo jiné na plaveckém bazénu pro olympijské hry v Riu de Janeiro, měl výraznou roli také při budování katarského unikátu. 

"Nikdo nic takového doposud neudělal. Ano, koncepty, kdy se něco dočasně postaví a poté rozebere, už vznikly, ale aby si někdo dal takovou práci, že komponent po komponentu je u stadionu schopen rozložit, jako by to byla stavebnice Merkur, poté naložit do kontejnerů, odvézt a pak vše znovu zapojit, to je něco speciálního," popsal muž, jenž má k fotbalu velmi blízko. V mládí se dokonce objevoval v mládežnických reprezentacích.

Unikátní projekt je součástí myšlenky šampionátu na udržitelnost a redukování uhlíkové stopy, ale v případě 974 je to vyhnáno do maxima. Kompromisy se hledaly při návrzích i budování jen v nejnutnějších případech.

O tom svědčí i fakt, že Hladík s kolegy musel dokonce vymýšlet, jak vysekají základové patky, které jsou v současnosti zalité v betonu a jsou stěžejní pro stabilitu arény, která má kapacitu 40 tisíc diváků a odehraje se na ní sedm duelů, šest v základní skupině a jeden osmifinálový.

"Všechny části stadionu jsou otagované a mají QR kód včetně trubek a kabelů. S kolegy jsme vymysleli aplikaci, kdy si s mobilem kód naskenujete a ten vám řekne, co je co a kam to patří," popsal Hladík proces, který by měl v budoucnu ulehčit postavení stadionu na jiném místě.

Materiál od NASA proti horku

Stadion 974 je jedna z osmi arén pro šampionát v Kataru, přičemž hned sedm z nich bude po konci turnaje nějakým způsobem upraveno. V šesti případech půjde o výrazné snížení kapacity a změnám k dalšímu použití, u 974 půjde o plánovaný přesun do uruguayského Maldonada, kde má stadion být opět postaven a mohlo by se zde hrát MS 2030, pokud jihoamerická země dostane pořadatelství.

"U 974 jsme schválně nepoužili žádné speciality. Jsou to věci ozkoušené a jde o jednoduché komponenty. Vše, když to trochu přeženu, lze najít v železářství. Nesměli jsme ovšem použít svářečku, proto u ocelových prvků byla nutná přesnost švýcarských hodinek. Když nám proto něco doručili špatně svařené, poslalo se to zpět. A když nebyl čas, posílalo se to letadlem. Kus železa tak letěl jako cestující," vzpomínal Hladík s tím, že projekt byl hodně mezinárodní. Ocel byla z Číny, svářelo se ve Vietnamu, inženýři fungovali ve Stuttgartu, výkresy se dělaly v Polsku a on vše dával dohromady v Kataru.

I na 974 jsou ale prvky, které naopak mezi výrazné speciality zařadit lze. Ať už to je klimatizace, jež je na všech stadionech v Kataru a měla by udržovat na hřišti i v hledišti přijatelnou teplotu, nebo nátěr proti přehřívání určitých míst v aréně.

"U 974, který je celý ocelový, byl problém s většími plochami a jejich možnou teplotou na slunci. Jestli se kus plechu rozpálí na 70 až 80 stupňů Celsia, je to hazard s bezpečností. Analyzovali jsme proto každé místo, které by mohlo být takto horké. Museli jsme identifikovat, zda je mimo dosah, nebo je šance, že se k němu někdo dostane. Pár takových ploch jsme našli a museli jsme objednat speciální nanomateriál, který byl vyvinutý NASA a musel se speciálně aplikovat," popsal Hladík nátěr, který sám o sobě snižuje teplotu pod 55 stupňů Celsia, kterou si v Kataru stanovili jako bezpečnou pro užívání.

Další výzvou pro architekty byla vysoká vlhkost, která v Kataru je. U 974 je o to výraznější, že stadion je jen pár metrů od moře. "Je tady vlhkost 80 až 90 procent. To se dostane všude. Když třeba v Kataru necháte pootevřené okno doma přes den, stane se vám, že se na stěnách sráží voda. Na stadionu jsme proto museli použít na všechna kování nerezovou ocel nejvyšší jakosti," řekl český architekt s tím, že cokoliv jiného by znamenalo brzký začátek koroze, což by výrazně ovlivnilo jeho budoucí využití.

Konec "bílých slonů"? Ve hvězdách

A přesouvat 974 plánují Katařané hodně brzy. "Když jsme to dávali dohromady, na každém velkém mítinku nám technický šéf říkal, že až se bude hrát finále na Lusail, tak chce, aby na 974 lítali lidi se šroubováky a obrovskými klíči to rozebírali. Chtěl záběry na krásný finálový stadion a aby bylo v pozadí znát, že už se rozebírá. To bylo naše zadání, řekl.

Mohlo by se tedy zdát, že Katar našel způsob, jak ukončit éru "bílých slonů", tedy extrémně drahých stadionů a arén, které po šampionátech, olympiádách a turnajích už nenajdou svoje další využití a chátrají. A že se jich na světě najde spousta. Hladík ale stadion 974 dávat za vzor úplně nechce.

"Byl bych rád, kdyby to byla budoucnost, ale jsem spíše skeptik. Stadion byl hodně drahý a ono přesunout ho, to budou tisíce a tisíce kontejnerů. Pět až osm tisíc klidně. Logistika ovšem není problém. Ale někdo si s tím musí dát práci, někdo to musí zaplatit, někdo musí vědět, co chce, jak to chce a kam to chce. Je to hodně politická otázka, a aby se vlády a organizátoři domluvili, je často skoro nemožné. Jsem proto zvědavý, kdo se do toho v budoucnu pustí," popsal častou realitu.

Obrovské peníze, ale ne neomezené možnosti

Celkově Katar do stavby stadionů a infrastruktury napumpoval neuvěřitelné peníze. 220 miliard dolarů, které z šampionátu dělají nejdražší velkou sportovní akci, která se kdy konala.

Ani takto obrovské prostředky, které byly investovány, však neznamenají, že šampionát v Kataru je turnajem neomezených možností, jak je často prezentováno. To poznal i sám Hladík, který nedělal pouze na stadionu 974, ale podílel se také na Education City, a především na ikonické aréně al-Janoub, o jejíž exteriér se postaralo studio známé Zahy Hadid, se kterou firma českého architekta spolupracovala a jeho práci lze vidět na tribunách a v interiéru.

"Pokud nedáte umělci nebo architektovi volnou ruku, musí se do něčeho cpát. Když mu dáte ale volno, vytáhne něco unikátní a to je případ Kataru. Řekli: Udělej něco speciálního. A až pak to začali řešit, zda je to cenově přestřelené a co by se mělo zlevnit. Třeba u al-Janoubu nebyl žádný kompromis na skořápce, která se líbila, ale jinak se stadion několikrát přenavrhnul a jen pár lidí včetně mě ví, že není takový, jaký měl být. Ve finále to bylo jednodušší a levnější," prozradil.

I další stadiony nabízí něco, co zaujme. Na Lusailu, kde se bude hrát finále a má kapacitu 86 250 diváků, by po šampionátu měly vzniknout obchody či byty. Na druhém největším al-Baytu, jehož název je odvozen od "bayt al-sha'ar", což byly stany, které v minulosti používaly kočovné národy v Kataru a oblasti Perského zálivu, zase dojde k částečnému rozebrání a části stadionu budou využity ke stavbě sportovišť v Kataru a po celém světě.

Obecně jde každopádně říct, že arény v Dauhá patří mezi světovou špičku, a Hladík vyzdvihuje i další výjimečnost celého turnaje – to, že všech osm stadionů leží kousek od sebe.

"Celý urbanismus je výjimečný. Muselo se vymyslet, jak se tam dostanou masy. A aby jak emír či šéf FIFA, tak i fanoušek s nejlevnějším lístkem netrpěli. Bezpečnost se proto dělala také přesně na míru šampionátu. Třeba v Anglii by byla spousta kompromisů, v Kataru ne. Tam je vše ťip-ťop. Teď je otázkou, jak se to zvládne organizačně, ale postavené a navržené to z urbanistického hlediska je skvěle," konstatoval.

Smrt dělníka na stavbě jsem nezažil

Velkým tématem u šampionátu v Kataru jsou i lidská práva. Zejména pak rezonují informace ohledně chování k zahraničním dělníkům, kteří stadiony a infrastrukturu stavěli. Mluví se o otrokářství, nelidských podmínkách, práci v extrémních vedrech bez odpočinku, a především úmrtích. (VÍCE ZDE)

Britský Gurdian přišel se zprávou, že od začátku příprav v roce 2010 zemřelo při stavbě 6500 pracovníků, kvůli čemuž se bouří fanoušci i někteří fotbalisté a třeba dánská reprezentace bude hrát na turnaji ve speciálních dresech.

Organizátoři však informace odmítli a postavila se za ně i FIFA. Ani Hladík informace Guardianu a dalších médií nepotvrzuje.

"Na stadionech se dodržovaly britské standardy bezpečnosti. Když jste přišel na stavbu, neexistovalo, aby dělník byl bez rukavic, v normálních teniskách nebo neměl helmu. To v Česku běhají na takových místech lidi skoro nazí. Tam to neexistuje. Byli vyškoleni Brity nebo to byli přímo Britové, kteří to nedovolili," popsal Hladík s tím, že se smrtí se při stavbě sám osobně setkal jenom jednou.

"A to pán dostal infarkt, ještě než se převlékl. Jinak jsem já nic podobného, co bylo popisovaného, já osobně na stadionu nezažil," řekl a pokračoval s popisem.

"Kvalita ubytování dělníků, jídla, pracovních pomůcek, které museli nosit, byla dobrá. Když bylo teplo, museli mít ochlazovací vesty nebo se dávaly velké větráky do míst, kde pracovali, aby vzduch nestál a ochlazovali se. V letních měsících se nesmí ani pracovat přes den. Končilo se v osm ráno a přišlo se v pět odpoledne. V neletních zase, když byla vyšší teplota, byl tam člověk, který vyvěsil červené vlajky, a nikdo tam nesměl. Ani já jsem se na stavbu nemohl podívat," uzavřel Hladík.

Chování k dělníkům bude každopádně ještě určitě v dalších týdnech a měsících výrazným tématem šetření.

A zda Katar šampionát skutečně zvládne a potvrdí se slova českého architekta? Na to odpoví další dny.