Boccista Peška ukončil kariéru. Zlato získal na paralympiádě v Tokiu
Adam Peška reprezentoval Českou republiku od sedmnácti let, do historie se zapsal zejména zlatým triumfem na Hrách v Tokiu. Olympiáda v Paříži však pro sedmadvacetiletého boccistu byla tou poslední v kariéře. Peška se kvůli náročnosti vrcholového sportu a cestování musel reprezentačních povinností vzdát.
Pešku ve čtyřech letech postihla Duchennova svalová dystrofie, po níž rodák z Havlíčkova Brodu postupně ochaboval, měl problémy s chozením, až se nakonec musel spolehnout na podporu speciálního elektrického vozíku. Nyní hýbe pouze prsty. Ani to mu však nezabránilo reprezentovat Česko na té nejvyšší úrovni.
Poprvé se do reprezentace dostal v sedmnácti letech. A vedle paralympijského zlata z Tokia získal boccista Peška ještě bronz na mistrovství světa 2022 v Riu a společně s Marcelou Čermákovou vyhrál loni soutěž párů na evropském šampionátu. Právem tak patří k parasportovní špičce.
Tuto kapitolu se však Peška rozhodl uzavřít. "Cítil jsem, že sport na vrcholové úrovni a cestovaní za ním už je na mě moc. Jak fyzicky, tak organizačně. Rozmýšlel jsem si to dlouho, protože to pro mě bylo hodně těžké. Paralympiádou v Paříži jsem plánoval svoji reprezentační kariéru ukončit. Je to rozhodnutí konečné, ale stále pro mě není jednoduché opustit mezinárodní sportovní prostředí," přiznal Peška.
Od sportu, který ho okouzlil ve 12 letech, si dá Peška na čas úplnou pauzu. "Pak uvidím, jestli si občas v Čechách zahraju, nebo případně předám někomu své zkušenosti. Zatím nemám jasný plán," připustil možný návrat v budoucnu.
Společně s ním se na mezinárodní scéně loučí i jeho matka a turnajová parťačka Ivana. "Konec jsme zvažovali už od konce loňského roku. Nebylo to jednoduché. Z jedné strany touha sportovat, z druhé strany toho na nás bylo moc," popsala.
Na svoji úspěšnou cestu plnou hezkých pocitů však jen tak nezapomenou. "Nejúžasnějším je pro mě fakt, že i s tak velkým handicapem, který Adam má, se dá s pomocí dalších lidí cestovat, sportovat, reprezentovat, posouvat se ve hře, být světovým hráčem, a když se daří, s úctou a pokorou k soupeřům i vyhrávat," uzavřel.
