EXKLUZIVNĚDojmy plavců: Knedlu nakoply první metry, Čejku atmosféra. Seemanová věřila v poslední padesátku

Knedla jako třetí postupující do finále cítil, že medaile by mohla být blízko. „Už předtím, než jsem plaval, jsem byl docela ve stresu. Přece jen padesátka je o setinky, a když se člověku něco nepovede, je celý závod úplně v háji. Na start jsem šel docela nervózní, plný tenze a všechno dohromady. Ale zase si myslím, že se mi podařilo správně se nastavit těsně před závodem,“ říká Knedla.

Ve finále Knedla těžil i z povedeného startu, který měl nejlepší ze všech jeho účastí v rámci disciplíny. „Docela mě nakoplo prvních patnáct metrů, když jsem měl na své levici Španěla (Ivána Martíneze Sotu), kterého jsem porazil na prvních patnácti metrech, což se mi teď na Evropě moc nedařilo. Takže jsem tak nějak věděl, že to bude docela dobrý závod,“ tvrdí.

Následoval skvělý finiš, v němž Knedla porazil o pouhou setinu sekundy Rusa v neutrálních barvách Klimenta Kolesnikova, jenž je světovým rekordmanem, a o tři setiny dalšího Rusa – bronzového Pavla Samusenka. Knedla po vítězném dohmatu nevěřícně koukal na výsledkovou tabuli.

„Myslím, že moje reakce byla docela vtipná, jelikož jsem to nečekal. Doplaval jsem, ani jsem si nesundal brýle, které si normálně sundavám hned. A viděl jsem tam tu jedničku u svého jména, tak jsem si říkal: ‚Ty vo...‘ Takže jsem tomu nemohl uvěřit. Věřím, že i kolegové z Ruska tomu také nevěřili. Vyšlo to krásně,“ těší Knedlu.

Čejka byl v polohovce uvolněnější

Jan Čejka sice v Paříži nedosáhl na vysněnou medaili, ale připsal si dvě finále – páté místo na znakařské dvoustovce a sedmou příčku na krátké polohovce.

„Mě to tam strašně bavilo. Atmosféra v Paříži byla úžasná. Líbil se mi bazén a plavalo se mi tam fakt dobře. S umístěním jsem maximálně spokojen. Ale hlavně jsem nadšen z časů, které se mi povedlo zaplavat. A myslím si, že to je skvělá vyhlídka do dalších sezon,“ doufá Čejka, jemuž se povedlo v rozplavbách a semifinále polohového závodu na 200 metrů dvakrát překonat vlastní český rekord.

„Před závodem to bylo neuvěřitelné. Vím, že když jsem nastupoval na rozplavby, tak představují jména. A já jsem ani neslyšel, že by mě představovali, protože dav tam byl tak hlasitý, že člověk vnímá jen to, jak tam lidi křičí a povzbuzují,“ popisuje pařížskou atmosféru.

Vypjatějším byl pro Čejku finálový závod na 200 metrů znak. „Tím, že je to moje hlavní disciplína, tak si myslím, že na sebe kladu větší tlak osobně, že od sebe očekávám trochu víc. Dvě stě polohovka – neříkám, že jsem se nesnažil – je už pro mě psychicky lehčí. Je to víc pro zábavu a méně pro výkon. Tam jsem se cítil uvolněnější a řekl bych, že mi to i pomohlo k dobrému výkonu,“ hodnotí.

Seemanová se třetím zlatem zapsala do historie

Barbora Seemanová přidala už třetí evropské zlato na kraulařské dvoustovce v kariéře. Ve finále navíc výrazným způsobem vylepšila vlastní český rekord, a to o 74 setin sekundy. „Jsem za to strašně ráda, že se mi to povedlo obhájit. Myslím si, že obhajoba je vždy extrémně náročná, je na to extrémní tlak. Musím to pořád zmiňovat – ten čas je pro mě extrémně důležitý. Byl to můj sen a cíl sezony. Je to ještě krásnější pocit,“ říká.

V disciplíně byla suverénní – vyhrála rozplavby, semifinále i závod o zlato, v němž porazila světovou rekordmanku na sto metrů Marrit Steenbergenovou z Nizozemska o 27 setin sekundy.

„Věděli jsme s trenérem, že bude mít silný začátek. Ale věděli jsme, že mám natrénováno na dvoustovku a že pokud vydržím tempo a nechám se s ní trochu vytáhnout, tak budu v druhé půlce silnější. Což se nakonec ukázalo,“ hodnotí Seemanová souboj s Nizozemkou.

Rozhodl nakonec poslední bazén. Seemanová do něj obracela ještě z druhé pozice, ale na konci závěrečné padesátky Steenbergenovou porazila. „Bylo to neuvěřitelné. V závodě jsem zažila malou euforii, mě to strašně bavilo. Věděla jsem, že se závod bude rozhodovat v poslední padesátce. Snažila jsem se Marrit dohánět a bylo to neskutečné. Jsem za to ráda,“ dodává.