Spánek v chládku. Abraham využívá pohodlí motorhome. Kornfeila kontroluje 130 čidel
Osmnáct prodloužených víkendů stráví na cestách v závodním módu, plus jeden na domácí brněnské trati. Jak žijí a jaké zázemí využívají během podniků seriálu mistrovství světa silničních motocyklů čeští jezdci Karel Abraham a Jakub Kornfeil? Web ctsport.cz nabízí pohled do zákulisí závodního víkendu, do Ángel Nieto Teamu z MotoGP a Redox PrüstelGP v Moto3.
Na trati je vidět jen závodník, ale podstatná je práce celého týmu. Abrahamova španělská stáj Ángel Nieto čítá okolo 25 lidí včetně těch, kteří se starají o jeho týmového kolegu Álvaro Bautistu. "Měl jsem obrovské štěstí, nakápl jsem na nejlepší skvadru, co jsem mohl. Například mechanik Bruno Leoni dělal v továrním týmu ducati a hondy. Pracoval s Márquezem a vyhrál s ním mistra světa. Má jich asi přes pět, třeba i se Stonerem. Frankie Charchedi je troufám si říct jeden z nejlepších šéfmechaniků v seriálu. Sedneme si i po lidské stránce," povídá spokojený Abraham, kterého spíš než složení týmu trápí opakované technické potíže s dva roky starým strojem Ducati GP16.
Náhled do Abrahamova týmu:
Šéfmechanik, analytik dat, muž z továrního týmu Ducati, tři mechanici, mechanik na pneumatiky - kolega Álvaro Bautista má stejné složení. Dále technický ředitel, pracovník starající se o management, o dopravu, o média. Bautista má svého pomocníka, Abraham občas bere na závody i přítelkyni.
Kornfeil v týmu Redox PrüstelGP třídy Moto3 využívá skromnější podmínky spolu s kolegou Marco Bezzecchim. "Začali jsme sezonu v deseti lidech a teď je nás čtrnáct. Počet členů se rozrůstá, protože jsme hodně vysoko v pořadí, vedení se snaží tuto dobu nezaspat a vytěžit maximum. Přibyla tisková mluvčí, jeden člověk na marketing, máme i nové hostesky," vyjmenovává Kornfeil.
Čeští jezdci do složení svých týmů nemluví. Své krajany si přivedou jen výjimečně. "Dotáhl jsem dva české mechaniky, jinak nemám možnost si vybírat," říká Abraham. Kornfeil angažoval zase svého kamaráda na marketing. "Jinak mám tým poskládaný ze Španělů, Italů, Francouzů, Němců, takže pět národností," upřesňuje jezdec, který v Assenu vybojoval páté místo.
Startovní box? Týmu Moto3 jej zaručí jen výsledky
Stáje nejsilnější kubatury mistrovství světa mají největší pohodlí. Všech dvanáct týmů využívá startovní box. Poté se řeší, kolik zbývá místa na další. "Jsme momentálně druhý nejlepší stáj po Gresini. Na základě bodů se přidělují boxy. V Assenu má třída Moto3 k dispozici jen tři, Moto2 asi pět. Jinak všichni stávají ve stanech třeba až tři sta nebo čtyři sta metrů od svých kamionů. V boxu máte i mnohem větší pohodu, není v něm tak vedro," cení si Kornfeil.
V boxu bývá neustálý ruch. Servismani závodníků se nezastaví, dění na trati občas někteří členové týmu sledují pouze na notebooku při práci. Ale výsledky jsou znát. Za jakou nejkratší dobu mechanici dokáží přestavět motorku? "Motor přemění za čtyřicet minut. Neuvěřitelná rychlost, a to dělají ve třech lidech. Kdyby na tom makal celý tým, komplet motorku postaví třeba za pětadvacet minut, skoro i se zavázanýma očima. Dokáží velké věci," chválí kyjovský rodák Kornfeil.
U motorky se hledá vždy detailní nastavení na konkrétní trať. "Někde třeba získáte na brzdách, ale ztratíte v průjezdu zatáčkou. Problémů je mraky. Snažíme se pořád motorku vychytat, aby co nejvíc seděla jezdci. Každý má jinou váhou, těžiště, styl. Je to jak s holkou, hledáte celý život nejlepší kompromis," ušklíbne se pětadvacetiletý Kornfeil.
Abraham využívá dva stroje, občas se při rapidních změnách počasí vyměňují během závodu. "Rozhodneme se jakou motorku použít vždy s ohledem na to, jak moc je ojetý motor a záleží i na dalších aspektech. Není jedna primární a druhá záložní. V dalším závodě to může být naopak. Většinou se rozhodneme, že s jednou motorkou pojedeme, s druhou sice také vyjedeme, ale když na ní skočíte, musí být nastavená trochu jinak, aby fungovala. Je to sbor spousty šroubků, dílů a milion detailů," hlásí osmadvacetiletý Abraham.
Umět číst ve změti čísel je pro jezdce nutnost
Některé sportovce statistiky unavují. Jsou rádi, pokud se jimi nemusí prohrabávat. Pro motocyklové závodníky je to však nutnost. "Prohlížím si výsledky a technické údaje porovnávám s dalšími jezdci, abych věděl, kde je rozdíl. Vždy chci čísla vidět, ale nesedím nad nimi celý den, stačí mi hodina. Probereme třeba nastavení na závod, ale zase jaké máme přepětí, pružinu, to už nemám vůbec tušení," přiznává Abraham.
Rozdělení pneumatik ale zvládá. "Vidíte označení soft, medium, hard, ale typy těch pneumatik jsou vždy jiné. Ve skutečnosti třeba 1076k. Vždy se přivezou tři směsi, které se nazývají měkká, střední, tvrdá, ale na každém okruhu jsou jiné. Co je v Assenu tvrdá směs, je teoreticky v Sachsenringu měkká, protože se přivezou dvě tvrdší," vysvětluje loni sedmnáctý muž pořadí, letos zatím třiadvacátý.
Stěžejní je telemetrie motocyklu. Kornfeilův stroj disponuje zhruba 130 čidly. "Mechanici vidí úplně všechno. Každý můj pohyb na motorce je zaznamenaný. Jestli zařadím nebo zmáčknu spojku a jak rychle ji zmáčku. Když něco dělám špatně, hned mě pokárají," sděluje Kornfeil.
Hospitality
Mobilně postavené zařízení mimo kamiony a boxy. Slouží jako jídelna. Týmy MotoGP mají své hospitality. Abraham jej používá třeba i na mítinky.
Většinu času tráví jezdci na cestách po podnicích Grand Prix v obytném vozu, kterému se říká motorhome. "Na zámořských závodech nemáme kamiony, hospitality a obytňák, takže spím na hotelu. V Evropě přespávám v obytňáku. Po obědě nebo tréninku si tam zajdu odpočinout nebo se vysprchovat," říká jezdec stáje Ángel Nieto.
A jaké má vybavení Abrahamův motorhome? "Dalo by se v něm v pohodě žít a ne špatně, i když je tam všechno menší. Relativně normální sprcha, záchod, umyvadlo, velká postel, ale vejdou se tam i další dvě postele. Malý obývák s gaučem, stolkem i dvěma televizemi. V malé kuchyňce si uvaříte. Skříní je dostatek. Pro ženskou ne, pro chlapa nadmíru," směje se Abraham.
Nižší váha je výhra, na stole pak může být svíčková
Jezdci vzhledem k nastavení motorky musí obezřetně hlídat svou váhu. Abraham ji kontroluje každý den a reguluje ji. "Když jsem doma a vidím, že váha je nižší než by musela, řeknu si výborně. Nebojím si pak dát svíčkovou nebo si s přítelkyní zajdeme někam na pizzu. Ale jsou i dny, kdy vím, že je to průser. Pak jím jen saláty," směje se závodník, který váží 75 kilogramů.
Vlastní hospitality by ulehčilo situaci i dalším týmům. "Toto zařízení mají pouze MotoGP jezdci, jejich týmy mohou do paddocku s autobusy. My ostatní jsme také měli dřív tu možnost, ale zakázalo se to kvůli postavení větších hospitality, skrz sponzory. Pro nás jde zázemí tím pádem do háje, což je strašná škoda, protože celý kolotoč je kvůli jezdcům. Ze změny jsme nebyli nadšení," vadí Kornfeilovi.
Pro závodníka z Rohatce na Hodonínsku je nejsložitější dojíždění na hotel. "V Assenu to bylo dobré, hotel máme devět kilomterů od okruhu. Ale v takovém Aragonu nebo v japonském Motegi jezdíme na hotel třeba hodinu. Ráno strávíte hodinu v autě, večer po cestě zpět taky. Dvě hodiny za den, za víkend pak deset zbytečných hodin," krčí rameny.
Abraham je na obytný vůz dokonce tak zvyklý, že jej využívá i při Velké ceně na Masarykově okruhu v Brně. Přitom to má domů pár minut. "U okruhu bývá ráno provoz. Neříkám, že mám tolik fanoušků, co Valentino Rossi, kteří by se zbláznili, ale lidé prochází i před naším barákem. Vyjíždění není úplně super. V obytňáku jste na trati a pořád připravený, stejně ho platíme paušálně na rok. Navíc v minulém roce jsem ještě doma neměl klimatizaci. V obytňáku to bylo vychlazené, pěkně se v něm spalo," usmívá Abraham, který bude trávit na domácí trati v motorhome čas už za měsíc.
