Nová sezona i nový tým. To zatím přineslo jedinému českému účastníkovi na světovém šampionátu silničních motocyklů po třech závodech jen jeden bod a hluboké šrámy na těle i na duši. Čtyřiadvacetiletý Filip Salač, který závodí v Moto2, se ale snaží nedělat si z toho těžkou hlavu. „Nehrajeme šachy a musím si na to zvyknout. Je to zkrátka ošklivá část našeho sportu, ale patří to k tomu,“ říká po tvrdých pádech a věří, že už bude mít víc štěstí.
Jak jste se sžil s týmem OnlyFans American Racing a s motorkou?
V týmu i na motorce Kalex se cítím skvěle, jen bych potřeboval trochu víc štěstí, aby do mě lidi nenaráželi a nepadali mi pod kola.
Tři závody a hned dva hodně tvrdé pády – nic moc začátek sezony. Co se hůř dává dohromady: psychika, nebo fyzická stránka?
Jsem v pohodě, i když jsem si začátek sezony určitě představoval jinak. Ale staly se věci, které jsem nemohl nijak ovlivnit (v prvním závodě před ním upadl Alonso a v USA do něho zase vrazil v plné rychlosti Ferrandez), přesto jsem pozitivně naladěný, protože v trénincích a kvalifikacích jsem se proti minulé sezoně zlepšil. Věřím, že dobrý výsledek dříve nebo později přijde.
Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. Berete to tak? A jak se snažíte ten smolný vstup do sezony vyhnat z hlavy?
V hlavě to asi budu mít pořád, ale letos jsem ještě za psychologem nebyl. Jsem si vědom, že tohle jsou situace, které jsem ovlivnit nemohl. Byly to tvrdé pády nejen v Thajsku a USA, ale i v Brazílii. Takže jsem se v prvních kolech trochu bál. A v Americe bylo hodně důležité, že jsem byl schopný tu motorku sebrat a i s poškozenou závod odjet. Tým mě podporuje, stojí za mnou a to je nejdůležitější.
Po takovém karambolu jako třeba naposledy v Americe už jste asi neměl moc chuť znovu nasednout a závodit...
Bylo to jeden z nejtěžších okamžiků mojí kariéry, protože to byla fakt strašná rána. Nevěděl jsem, kdo to byl. Poprosil jsem přítelkyni Markétu, aby mi ukázala záběr toho pádu, a to byla chyba. Když jsem viděl, v jaké rychlosti tam ta motorka přiletěla a o kolik mě minula... Přiznám, že se mi chtělo až brečet, jaké jsem při vší té smůle měl nakonec štěstí. Protože kdyby mně trefila nohu, tak mám nejspíš amputovaný kotník. A nedej Bože, kdyby mě trefil ještě dál, tak bych tam mohl i zůstat. A sednout si znovu na motorku nebylo lehké. Ale musel jsem, protože bych až doteď byl ve strachu, jaké to bude, až se na ni znovu posadím. Jsem hodně zvědavý, jaký trest dostane Ferrandez. Podle mě by měl dostat stopku, dokud se nevyléčí Piqueras, který má prý hodně špatně zlomené stehno a nejspíš má po sezoně. Tyhle věci mladých přemotivovaných kluků by se měly víc řešit, protože hlava by se měla používat. Už takhle je to nebezpečné, a proto je třeba trochu respektu. K tomu by mohly pomoct tvrdší tresty.
U Ferrandeze se mluvilo o tom, že mu selhaly brzdy...
Co jsem se bavil s jeho týmem, protože jeho mechanici dříve dělali u mě v týmu, tak to byla jeho chyba. Ale není to potvrzené. Podle všeho chtěl nejspíš někoho předjet, a když se mu to zvedlo na přední a tím, že my brzdíme naplno, tak jakmile jedete o dvacet kilometrů víc, je motorka najednou nezastavitelná. Ti kluci si musejí uvědomit, že to není jako v mototrojkách, kde má motorka osmdesát kilo a dá se s ní manipulovat skoro jako s kolem. Tady má motorka sto čtyřicet – sto padesát kilo, a když se vám stane něco takového, tak je to neřízená zbraň.
V úvodním závodě vám zase padl pod kola soupeř, kterému jste se už nestačil vyhnout, a po dalším závodě jste říkal, že jste to měl pořád ještě v hlavě. To bylo poprvé, kdy se vám něco takového stalo?
Pádů bylo moc. Ale něco jiného je, když vám někdo spadne pod kola, vy ho trefíte do těla a nevíte kam. Běžel jsem mu pomoct a on jenom chrčel. Nebylo to vůbec příjemné, jsme taky jenom lidi. Pokud nejste úplný psychouš a máte nějaký pud sebezáchovy, tak to beru jako normální reakci. Věřím, že mě to ale nakonec zocelí a pomůže mi to, protože za každým mrakem je slunce.
Ještě pár minut před startem se dělíte s televizním reportérem o vaše poslední pocity před závodem, neruší vás to přece jen trochu v soustředění?
Je to v pohodě. Karel Abraham, který teď pracuje pro televizi, je můj kamarád a bývalý závodník MotoGP, zeptá se mě ráno před závodem, jestli se na to cítím. Někteří jezdci to nemají rádi, ale mně to nevadí. Spíš se tím trochu odreaguji, abych nebyl až tak moc soustředěný, protože to pak taky není dobré.
Strávil jste nějaký čas po posledním závodě v Americe, odpočíval jste, nebo trénoval s týmem?
Letěli jsme z Texasu do Los Angeles, kde má tým zázemí a odkud je můj týmový kolega i majitel týmu. Zařídil nám apartmány. Trávili jsme tam deset dnů spolu a trénovali jsme ve fitku s hráči NFL, tři z nich vyhráli loni Super Bowl. Byl to skvělý zážitek a k tomu jsme tam jezdili na motorkách. Bylo to hodně intenzivní a nyní v tom pokračuji. Jedu trochu tvrdší přípravu, než jsem měl přes zimu, protože nám vypadl závod v Kataru a v té obří pauze bych snadno mohl vypadnout ze závodního rytmu. Bylo to super.
Jak se cítíte před dalším závodem, který vás čeká poslední dubnový víkend ve Španělsku, kde jste jako doma? A jste rád, že se až do září závodí v Evropě?
Bude to zase trochu klidnější. I když ten kalendář je dost plný a času na odpočinek moc nebude, těším se na to. Půjde to závod po závodě a zrychluje se, sezona začne víc utíkat. V Jerezu je to těžší v tom, že tam jsou testy a všichni tu mají najeto miliardu kilometrů, takže je to jeden z nejrychlejších závodů sezony. Ale pak přijdou tratě, které mám v oblibě, jako L´Mans, Brno a další, tam už mi to bude svědčit líp.
Jaké jsou vaše cíle pro tuhle sezonu?
Dojíždět konstantně v top pět. Myslím, že na to mám, jen to chce trochu štěstíčka, aby se povedly dva závody po sobě a našel bych rychlost a tu flow, aniž by mě něco zpomalilo. A pak už to tam udržím.
Vždycky jste říkal, že vaším cílem je startovat v královské kubatuře MotoGP, to trvá? A jak reálně to vidíte, zvlášť když v tomhle byznysu jde hodně o reklamu a český trh je na světové podmínky přece jen dost malý...
Cíl zůstává, ale vím, že se mi každým závodem vzdaluje. Šance není velká, náš trh je malý a nemáme tu žádnou značku motorek. Ale návrat Brna do kalendáře MotoGP mi pomáhá a věřím, že to není nemožné. Ale ta cesta je ještě sakra dlouhá.
