MS 1972: Poprvé ve Sportovní hale, konec sovětské nadvlády a zlato po 23 letech
Na další domácí mistrovství světa si musel československý hokej počkat dlouhých 13 let. V roli hlavního dějiště šampionátu stárnoucí Štvanici nahradila Sportovní hala na holešovickém výstavišti. Jasným favoritem turnaje byl při absenci zámořských týmů Sovětský svaz. Cestu sborné za desátým prvenstvím za sebou ale zahradil domácí výběr s fenomenálním Jiřím Holečkem v brance, který dokázal Sověty v rozhodujícím duelu porazit 3:2. Československo získalo třetí zlato v historii a první po dlouhých 23 letech.
Praha měla původně hostit šampionát už v roce 1969, tedy znovu po deseti letech. Vše ale změnila invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, po které se Československo pořadatelství vzdalo.
Mistrovství světa v roce 1972 bylo prvním, které se konalo v olympijském roce a přitom nebylo součástí ZOH. Aby na sebe dva vrcholy sezony příliš těsně nenavazovaly, konal se šampionát místo března poprvé až v polovině dubna.
Turnaje se kvůli sporům o amatérský status šampionátu (na mistrovství nemohli hrát profesionálové, což zvýhodňovalo zejména Sověty, jejichž reprezentace byla amatérská pouze na papíře) neúčastnila Kanada.
Absentovali také Američané, kteří sice získali na OH v Sapporu stříbro, ale na předchozím MS sestoupili z elitní skupiny, do které se vrátili až v roce 1975. Hracím formátem turnaje byla jedna šestičlenná skupina, hraná dvoukolovým systémem.
O nejcennějším kovu stejně jako o rok dříve ve Švýcarsku rozhodovaly vzájemné zápasy mezi Československem a SSSR, bronz obhájilo Švédsko. Švýcaři sice dokázali zaskočit Finsko, oba rozhodující duely se SRN ale prohráli a sestoupili zpět do skupiny B.
První utkání domácího výběru se Sověty skončilo ve vypjaté atmosféře 3:3, když Čechoslováci dvakrát neudrželi dvougólový náskok a nakonec byli rádi za remízu. I odveta měla stejně strhující průběh i podobný scénář.
Tentokrát ale československý tým díky skvělému Holečkovi a brankám Václava Nedomanského, Richarda Fardy a Jaroslava Holíka zvítězili 3:2. "Splnil se náš sen a myslím, že i sen několika generací před námi," řekl po předčasném finále Jaroslav Holík.
"Brácha tam nejdřív špatně přihrál a myslím, že po té chybě Malcev snížil. Ale pak jeli snad s Honzou Klapáčem dva na jednoho a brácha, který v takových situacích spíš nahrával, tak možná i překvapil brankáře Treťjaka tím, že vystřelil," popsal rozhodující moment Jiří Holík.
"Je to něco velkého dosáhnout v životě titulu mistra světa. Za bojovnost a obětavost jsme si titul zasloužili," dodal brankář Holeček, který byl spolu s obránci Františkem Pospíšilem a Oldřichem Machačem vybrán do All Star týmu mistrovství.
Československo na turnaji ztratilo jediný bod při dominantním skóre 72:16. Titul mistrů světa i Evropy získalo s tříbodovým náskokem před Sověty, a dokonce osmibodovým před třetím Švédskem. Nejlepšími střelci týmu byli Nedomanský a Jan Klapáč s devíti brankami.
"Dlouho jste usilovali o tuto poctu, tentokrát jste byli vynikající a zaslouženě vyhráli," uznal i trenér SSSR Nikolaj Pučkov sílu československého výběru, který triumfem ze Sportovní haly otevřel jednu z nejslavnějších kapitol historie našeho hokeje.
Druhá "zlatá" generace získala ještě další dva tituly v letech 1976 a 1977, stříbro na olympiádě v Innsbrucku a na prvním Kanadském poháru dokázali Čechoslováci porazit i domácí javorové listy se všemi hvězdami NHL a postoupili do finále.
