MS 1947: První zlatá generace, rekordman Zábrodský a rakouská pomoc
Očekávání – zklamání – radost. Horskou dráhu pocitů si užili diváci na pražské Štvanici během mistrovství světa 1947. Na prvním poválečném šampionátu měl domácí výběr při neúčasti Kanady zaútočit na historické zlato. Po smolné porážce se Švédskem to vypadalo na konec nadějí, ale Seveřané poté nečekaně nezvládli duel s Rakouskem. Nakonec se tak z premiérového titulu mohl radovat československý tým vedený legendárním střelcem Vladimírem Zábrodským, který 29 brankami stanovil prakticky nepřekonatelné maximum MS.
Turnaj měl původně hostit Londýn, avšak když bylo jasné, že kvůli rozepřím s mezinárodní hokejovou federací nepřijede favorizovaná Kanada, Britové se pořadatelství vzdali.
Mistrovství se ujali českoslovenští pořadatelé, zprvu to ale vypadalo, že šampionát bude pouze kontinentální, neboť dlouho visela ve vzduchu hrozba neúčasti Američanů.
Hvězdy a pruhy ale nakonec do Prahy dorazily, spolu s nimi vyjelo při slavnostním zahájení 15. února na led štvanického stadionu dalších sedm mužstev.
O mistrovi světa se mělo rozhodnout v rámci jediné osmičlenné skupiny, kde se utkal každý s každým. Za největší favority byli vedle ČSR považováni Švédové, kteří útočili na první cenný kov od olympiády ve Svatém Mořici 1928.
Domácí celek vedený koučem Mikem Bucknou vyhrál s přehledem úvodních pět zápasů, Rumunům a Belgičanům dokonce nadělil víc než dvacet branek. Na štvanickém ledě zářil především nejlepší kanonýr turnaje Zábrodský.
O titulu mělo rozhodnout předposlední utkání s rovněž neporaženými Tre Kronor, které na napěchované Štvanici sledovalo 14 tisíc diváků včetně prezidenta Edvarda Beneše. Do předpokládaného souboje o zlato však výrazně promluvilo počasí.
Po několika dnech tuhých mrazů nastala obleva a se změnou podmínek se lépe vypořádali Seveřané. Zábrodský svým 29. a posledním gólem na turnaji jen v 58. minutě mírnil porážku 1:2. "Kdyby nepřišla obleva, tak jsme s nimi nikdy neprohráli," byl přesvědčený i po letech Zábrodský.
Švédové šli před posledními zápasy o bod do čela tabulky a o jejich titulu pochyboval málokdo. Dokonce většina deníků už vyhlásila Tre Kronor za mistry světa, ačkoliv před sebou ještě měli jeden zápas.
Domácí výběr musel čekat na zázrak. A ten přišel. Podceňované Rakousko mělo před závěrečným dnem ještě naději na bronz. Jelikož ale Švýcaři porazili Polsko, potřebovali Rakušané k návratu na třetí místo bodovat.
Den starý duel Švédů s ČSR se tentokrát opakoval v opačném gardu. Po brzké brance Rakušanů zamkl brankář Josef Wurm svou klec na sedm západů. Jeho spoluhráči v závěru přidali druhý gól a opařený favorit už stihl jen snížit. Vítězné Rakušany odnášeli diváci ze Štvanice na ramenou.
A Čechoslováci dárkem od svých jižních sousedů nepohrdli. V posledním zápase šampionátu přehráli jasně USA 6:1 a vrátili se na první místo. Výsledek navíc potvrdil pro Rakousko bronz, jeho dosud poslední cenný kov z MS.
První zlatá generace našeho hokeje dosáhl na svůj první velký triumf. "Vím, že jsme plakali štěstím, ale žádné velké oslavy nebyly zvykem. Hokej se hrál pro radost, nemysleli jsme na žádné peníze, a tak jsme šli domů za svými rodiči a přítelkyněmi," vzpomínal Jaroslav Drobný.
Vedle pozdějšího wimbledonského vítěze Drobného sekundoval Zábrodskému v útoku také Stanislav Konopásek, oba s Drobným nastříleli shodně 14 gólů. Obraně šéfovali kapitán František Pácalt s Josefem Trousílkem a celý tým měl za sebou zeď v podobě fenomenálního brankáře Bohumila Modrého.
Pohnuté poválečné roky se ovšem výrazně podepsaly na týmu, který měl kvality na to, aby dominoval evropskému hokeji po mnoho dalších let. Prakticky stejný kádr ale vybojoval už jen o rok později na olympiádě ve Svatém Mořici stříbrné medaile. Na prvenství ve Stockholmu 1949 se pak podílelo pouze šest mistrů světa z Prahy.
Pět hráčů zlatého týmu totiž na podzim 1948 zahynulo při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche. A odsouzeníhodnou tečku za slavnou generací udělal vykonstruovaný proces v roce 1950, po němž 11 hráčů včetně Modrého, Konopáska a Václava Roziňáka skončilo na dlouhé roky ve vězení.
