První domácí MS navštívilo přes 100 tisíc diváků. Historickou medaili vystřelil Čechoslovákům Maleček
Premiérového pořadatelství hokejového mistrovství světa se Československo dočkalo v roce 1933. V atmosféře doznívající velké hospodářské krize hostila Praha velmi úspěšný šampionát, během devíti únorových dnů zavítalo do hlediště nového stadionu na Štvanici více než sto tisíc diváků. Domácí výběr dosáhl na historickou bronzovou medaili, když zásluhou dvou branek Josefa Malečka porazil v duelu o třetí místo Rakousko. Dosud jediné světové zlato mimo domácí led vybojovali Američané.
Stoupající obliba hokeje a úspěchy národního mužstva i nejlepšího domácího klubu LTC Praha dlouhodobě narážely na obtíže způsobené absencí umělé ledové plochy. Když se československý výběr vrátil v roce 1929 se zlatými medailemi z ME v Budapešti, společenský i mediální tlak na stavbu stadionu stoupal.
Praha přitom měla zájem o pořadatelství evropského šampionátu. Ovšem zatímco o čtyři roky dříve ještě mohlo Československo hostit ME na Štrbském plese, teď už byla nutnou podmínkou hokejové federace moderní aréna s odpovídajícím zázemím.
O vybudování zimního stadionu na ostrově Štvanice rozhodli pražští radní ještě v únoru 1929. I kvůli zuřící krizi ale stavba nabírala zpoždění a Československo se nakonec muselo zříct pořadatelství ME 1932 ve prospěch Berlína.
Hokejová federace nabídla Praze náhradou světový šampionát o rok později a tentokrát už se vše stihlo. Štvanice se oficiálně otevřela v listopadu 1932 a o tři měsíce později už hostila dosud největší hokejovou akci na československém území.
O broušený pohár věnovaný samotným prezidentem T. G. Masarykem usilovalo rekordních dvanáct týmů. Favorizované zámořské výběry, které se nakonec střetly i ve finále, byly nasazeny rovnou do čtvrtfinálových skupin.
Domácí tým ve svém úvodním představení přehrál Rumunsko jasně 8:0 a po dalších výhrách nad Rakouskem a Itálií postoupil do čtvrtfinálové skupiny z prvního místa. Následně udolal shodně 1:0 Poláky i Švýcary a zajistil si semifinále.
Ambice Čechoslováků při vědomí síly zámořských výběrů směřovaly k zisku bronzu a tím i titulu mistrů Evropy. Po porážkách s USA 0:6 a s Kanadou 0:4 o něm rozhodovala repríza duelu ze základní skupiny s Rakouskem.
Vyprodaná Štvanice viděla druhý nejdelší zápas turnaje, rozhodnutí padlo až ve druhém prodloužení. V něm dvakrát během minuty skóroval Josef Maleček a zajistil domácímu výběru po čtyřech letech titul mistrů Evropy a zároveň první medaili ze světových šampionátů.
Právě Maleček byl asi první velkou hvězdou domácího hokeje. A nejen hokeje, třeba v tenisu si zahrál Wimbledon i Davisův pohár. O jednoho z nejlepších meziválečných evropských hráčů, který jen na klubové úrovni nastřílel přes 1000 branek, stáli začátkem 30. let dokonce New York Rangers, Maleček nejisté dobrodružství za oceánem odmítl.
Značnou část turnaje odtáhl právě Malečkův útok s Karlem Hromádkou a Jiřím Tožičkou. I když oficiálně se střídaly dvě formace, elitní útok strávil na ledě většinu času, proti Švýcarům dokonce nestřídal vůbec.
Většinu reprezentantů včetně této trojice dodalo LTC Praha, ve výběru ale byli i dva hráči německého původu – Hans Mattern a Wolfgang Dorasil – kteří nastupovali za tým Troppauer EV se sídlem v Opavě.
Základní hrací doba 3 x 15 minut nestačila ani ve finále. Opora Američanů a pozdější úspěšný podnikatel Gerry Crosby sice poprvé na MS inkasoval, další branku ale už nepustil a jeho spoluhráč John Garrison ve 48. minutě rozhodl o první velké porážce javorových listů na mezinárodní scéně.
Spojené státy přerušily sérii kanadských titulů a získaly své jediné zlato z mistrovství světa mimo domácí led. Druhé a dosud poslední prvenství vybojovaly hvězdy a pruhy v roce 1960 ve Squaw Valley, kde se ovšem turnaj konal v rámci olympijských her.
