BLOG: Na vině není jen systém. Hráči se nemohou spokojit s tím, co na ledě předvádí
Čeští junioři posledních patnáct let výrazně zaostávají za světovou konkurencí a změna stále ne a ne přijít. Ačkoli se celá diskuse okolo vývoje mládežnického hokeje v tuzemsku logicky strhává na otázku celorepublikového hokejového systému jako příčiny problému, částečné řešení se nabízí i ve změně přístupu hráčů.
Trenér české juniorské reprezentace Karel Mlejnek hodnotil vystoupení týmu na mistrovství světa hráčů do dvaceti let následovně:
"Samozřejmě šampionát lze hodnotit z pohledu výsledku jako neúspěšný, skončili jsme ve čtvrtfinále. Nechci žádný alibismus typu 'covidový' rok, kdy hráči měsíc nehráli. Jednoznačně našemu týmu chyběla dovednost v rychlosti a z pohledu produktivity rozdíloví hráči," řekl Mlejnek.
Obligátní vyřazení ve čtvrtfinále a konečné sedmé místo se daly po výkonech ve skupině a výsledcích poslední doby očekávat. Od roku 2006 postoupili čeští mladíci do bojů o medaile jen jednou, a to v roce 2018 pod vedením Filipa Pešána.
Situaci českého systému a přístup hráčů včetně hodnocení juniorského šampionátu probíral Hokej bez červené – podcast s Robertem Zárubou:
Aktuální reprezentační kouč A-týmu a šéftrenér Českého hokeje nehledal alibi současného stavu.
"Výsledkově jde jednoznačně o neúspěch. Na druhou stranu je to opravdu adekvátní obrázek českého mládežnického hokeje, takže pro mě žádné překvapení. Kouč juniorů by musel být asi David Copperfield, aby v současné chvíli s materiálem, který přichází na sraz, uhrál medaili," prohlásil Pešán v narážce na potřebu kouzelnických triků pro lepší umístění.
Jistě, jaký český fanoušek by nechtěl po tak dlouhé době medaili. Jenže jedna věc je uhrát cenný kov, a druhá zase jakým způsobem. Osobně bych například z bronzu za "fotbalový beton po prešovsku" předváděný zejména proti Rusku a USA dvakrát radostí neskákal. Zvlášť, když čtvrtfinálový duel proti Kanadě ukázal, že se dá na této úrovni hrát otevřená partie s každým.
Pasivní box před brankářem jako kontraproduktivní taktika
Ale přesuňme se k jádru problému. Českému svazu se stále nedaří implementovat změny posledních let do systému výchovy hokejové mládeže.
"Sami vidíme rozdíl mezi mistrovstvím světa do osmnácti let a mistrovstvím světa do dvaceti let. S hráči se děje v jejich vývoji něco, co se opakovaně v zemích top pětky neděje," uvedl tajemně Mlejnek na adresu českých reprezentantů ve srovnání se světovou elitou, tedy se zástupci Finska, Kanady, Ruska, Švédska a USA.
O tomto neduhu se ví dlouhodobě, přesto se to nelepší. Česká juniorská soutěž zdegenerovala. Lepší junioři buď vůbec nenastupují v seniorské soutěži nebo hrají v extralize jen pár minut za zápas. A to i v aktuální sezoně, která je nesestupová. Čeho se tedy kluby bojí?
Zbytečné obavy ale ukázal i Mlejnek na šampionátu. Z pasivní hry místy bolely oči a čekání na inkasovaný gól v defenzivním boxu před vlastním brankářem působilo nejen ustrašeně a zoufale, ale hlavně zbytečně a kontraproduktivně.
Podívejte se na výběr inkasovaných branek po pasivním bránění:
Zvolená taktika sice slavila šťastný úspěch proti Rusku, ale se Spojenými státy se už proměnila v očekávaný debakl a pro duel s Kanadou se od ní zákonitě ustoupilo.
Když tým jen neustále dobrovolně brání a stažený na vlastní polovině kluziště rezignuje na forčeking (mimochodem, to je jeden z atributů hokeje elitní pětky), nedostává se tolik do střeleckých příležitostí. A tým, jehož hráči zrovna neexcelují v jednotlivých dovednostech a už vůbec nezáří ve střelbě (tedy hlavní a dle mého soudu nejdůležitější hokejové disciplíně rozhodující zápasy), pak z minima šancí těžko produkuje góly.
Když trenér A-reprezentace musí zvedat hlas na juniora
Tady se ale dostáváme k druhé straně problému, a tím je hráčský materiál a samotný přístup hokejistů k tréninku a jejich vývoji. Hájení slabším ročníkem by nemělo být normou a už vůbec ne omluvou či snad dokonce výmluvou předpokládaného horšího výsledku a výkonu na juniorském šampionátu.
Slyšeli jste někdy něco o tom, že by si Švédové nebo Finové stěžovali na méně kvalitní hokejový ročník jejich reprezentantů?
Sami čeští hráči (ne jen současní reprezentanti, ale v obecném pojetí) přece nemohou být uspokojeni tím, co na ledě předvádí. Pokud hráč objektivně vidí, že za světovou elitou v herních činnostech výrazně zaostává, nemůže zavírat oči.
V globalizovaném světě s nepřebernými možnostmi individuálních tréninků a nekonečné inspirace (i prostřednictvím nejrůznějších videí odborníků, ale hlavně samotných hráčů) si musí dospívající hokejisté přidávat tak, aby se v dovednostech zlepšili.
Zdá se, že právě snaha ještě víc vyniknout v už tak oslabeném českém konkurenčním prostředí a touha být lepší než druhý vedle mě, chybí mladým tuzemským hráčům nejvíce (čest výjimkám).
Ostatně, dokazuje to i Pešánova kritika reprezentačního útočníka Michala Teplého, který byl jako junior pozván na sraz seniorského národního týmu pro listopadový Turnaj Karjaly v rámci Euro Hockey Tour.
"Je pro mě nemyslitelné, abych musel kvůli přístupu k tréninku zvedat hlas na Michala Teplého. Doufám, že to pro něj byla ostuda a doufám, že to pro něho bude ostuda, když si přečte, co jsem řekl. Byl jsem v šoku, jak ti hráči v tréninku vypadají a jak k němu přistupují," prozradil Pešán.
Těžko domýšlet přístup hráčů na běžném tréninku v klubu, natož ve volném čase. Obávám se, že je to jen vrchol skrytého ledovce.
