Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
V šachu

Co znamená dohoda hráčů s NHL pro zámořský hokej?

Praha - Výluka v NHL končí. Hráči se konečně připojují ke svým klubům a odehrají zbytek sezony, která musela být zkrácena kvůli zdlouhavým jednáním mezi představiteli soutěže a majiteli klubů proti hráčské asociaci (NHLPA). Na čem vlastně dohody vázly? A v čem spočívá kompromis, který má zámořskému hokeji zajistit klid na dalších deset let?

Hala Staples Centre těsně po vítězství Los Angeles ve Stanley Cupu
zdroj: Getty Images autor: Noel Vasquez

Jak vůbec k výluce došlo?

V létě 2012 vypršela smlouva z roku 2005, která garantovala podmínky pro hráče, majitele klubů a samotnou ligu na dalších sedm let. Strany se poté nebyly schopny dohodnout na podmínkách, za nichž by pro ně bylo výhodné začít nadcházející sezonu 2012/13, a tak situace dospěla do bodu, kdy komisionář NHL a její faktický vládce Gary Bettman vyhlásil výluku nad soutěží.

O co šlo a kdo chtěl co?

Spor se odvíjel okolo hlavních čtyř témat: jednak šlo o délku nové smlouvy mezi hráči a ligou/majiteli – hráčům se příliš nechtělo jít nad sedm let, NHL a majitelé navrhovali deset. Další záležitostí byla maximální délka hráčských smluv a to, jak moc se výše výdělku mohla měnit mezi první a poslední sezonou kontraktu.

Dosavadní praxe byla taková, že klub, respektive jeho generální manažer, si vysoký plat pro určitého hráče rozpočítal do dlouhodobých kontraktů, a obcházel tak platový strop. To znamená, že hráč například dostal smlouvu na 10 let ve výši 40 milionů dolarů. V prvních třech sezonách přitom klub na hráče mohl "vyplýtvat" 35 milionů a ve zbytku kontraktu tak hráč vydělával pakatel.

Lize ani majitelům klubů se podobná praxe nelíbila, a tak stáli o to, aby hráči měli délky kontraktů co nejnižší a rozestupy mezi vyplácenými částkami v jednotlivých sezonách byly taktéž pokud možno minimální. Ani to však nebyl hlavní problém v celém sporu – tím byla výše platového stropu a rozdělení procent z příjmů souvisejících s hokejem mezi hráče a NHL s majiteli.

Jak to dopadlo a kdo zvítězil?

Hráči při vyjednáváních o platových stropech nemínili jít pod minimální částku 64,3 milionu dolarů, pro ně symbolickou – rovnala se totiž sumě z loňské sezony. Právě v tom, že NHLPA nakonec neustoupila lize a majitelům, kteří navrhovali strop nižší, spočívalo největší vítězství hráčů, a pravděpodobně zvláště z tohoto důvodu se jednání protahovala až do ledna.

Hráčská smlouva nově nemůže být delší než sedm let (popřípadě osm při obnovení smlouvy se stejným klubem), roční rozestupy mezi výší příjmů hráčů nesmějí být vyšší než 35 %. Hokejista si zároveň nemůže vydělat méně než polovinu platu ze sezony, za níž si vydělal nejvíce.

Délka nové smlouvy mezi hráči a ligou s majiteli nakonec byla stanovena na 10 let s možností vypovězení po osmi letech. NHL a majitelé si zároveň prosadili rovné rozdělení příjmů souvisejících s hokejem. Jasnou výhru tedy nezaznamenal nikdo, což potvrdil i omlouvající se Gary Bettman – všichni nakonec z něčeho museli ustoupit.

Co to pro NHL znamená?

Pro začátek hlavně klid. Klid alespoň na dalších osm let pro všechny, jejichž příjmy jsou závislé na hokeji – ať už jsou to například kluboví maséři, ale i prodavači párků či stevardi. NHL si ale každopádně bude muset znovu získat fanoušky na svou stranu, v žádném jiném severoamerickém sportu nejsou výluky tak časté.

Hokej si tak škodí jak u svých sponzorů, tak u svých příznivců. Ti zvláště v době ekonomické recese nejsou příliš zvědaví na handrkování o milionové částky – a týká se to nejen nových hokejových regionů, jako je americký jih, ale do značné míry i tradičních kanadských bašt.

Zdroj
ČT sport, ESPN, Guardian

Hlavní zprávy