S trenérem Šilhavým přišla větší důvěra v hráče, říká Suchý a přestupu do Augsburgu nelituje

V národním týmu odehrál čtyřicet zápasů, dvakrát už byl na Euru, ale ještě si na něm nezahrál ani minutu. Teď už byl blízko, jenže koronavirus byl proti. A tak se těší na příští rok. "Pro mě je to možná lepší, byl jsem zraněný, moc jsem toho neodehrál, takže mám čas o místo v týmu zabojovat," vysvětluje, jaký má na posun šampionátu pohled. "Nikdo si to nepřál, byli bychom radši, kdyby Euro bylo, kdy mělo být, ale nedá se nic dělat - jen se to o rok posune a jede se dál," řekl v pořadu ČT sport.

U reprezentace zažil už několik koučů a tvrdí, že je těžké jejich metody srovnávat. "Každý měl svoji vizi," vysvětluje, ale klady současného trenéra Jaroslava Šilhavého vidí jasně. "Přišla s ním větší důvěra v hráče. Víra, že to můžeme dokázat. Pokud nebyla zranění, snažil se držet plus minus mančaft pohromadě. Mohli jsme se tak víc sehrát. Tým se stabilizoval a uspěl v kvalifikaci," řekl jasně.

Po čtyřech zápasech v kvalifikaci ale Suchý utkání v Černé Hoře nedohrál kvůli zranění, které mu pak zkomplikovalo situaci i v jeho novém bundesligovém angažmá. "Bylo to svalové zranění. Šlacha. Už jsem to cítil, když se blížila půle. Jsem rád, že to kluci po přestávce zvládli," vzpomíná na důležitý zápas v kvalifikaci.

Vypadá, že už má zkušeností dost na to, aby se nechal jen tak něčím rozhodit. I to, že si zatím na Euru nezahrál, i když byl na šampionátech v Polsku i ve Francii, nebre nijak tragicky. "Bylo super už se tam podívat, v týmu byla velká konkurence. A další Euro je pro mě velká výzva. Moc jsme to chtěli zvládnout a uvidíme, jak to půjde dál."

Žádnou tragédii nedělá ani z toho, že nemá místo v základní sestavě v Augsburgu, kam přestoupil z Basileje, kde už měl výsadní postavení. "Nedá se to srovnávat," tvrdí s tím, že v Basileji mu všechno ideálně sedlo hned od začátku. "Těch šest sezon tam jsem si užíval. Hráli jsme velké zápasy a dostal jsem se i do reprezentace. Ale už jsem potřeboval změnit prostředí a našel jsem dobrý klub v Bundeslize," tvrdí s tím, že si vždycky chtěl zahrát v jedné z pěti nejlepších lig, mezi něž tu německou rozhodně počítá.

Jenže... "Sezona mi nevyšla, zranění je nejhorší, co se může stát. Už jsem zdravý, ale konkurence je tu velká. Aspoň že můžu naplno trénovat a chci o místo v sestavě zabojovat. Věřím, že na to mám, a nelituji toho, že jsem sem šel. Je to výzva," vysvětluje, jak vnímá svoji současnou situaci v Augsburgu. Tam po restartu soutěže naskočil do čtyř zápasů z osmi, ale jen dvakrát odehrál celých devadesát minut a až teď v Düsseldorfu, kde odehrál poslední dvě minuty, pomohl týmu k bodu za remízu 1:1.

Přiznává, že si občas rád vzpomene na mistrovství světa hráčů do dvaceti let, kdy došel s týmem až do finále, v němž podlehli Argentině. "Nedávno jsme měli výročí, občas si na to vzpomenu, je to už pravěk, byli jsme ještě vyjukaná píva. Ale byla tam týmovost, kompaktní hra, a vepředu kluci hráli v životní formě. Prošli jsme až do finále, které jsme nakonec ztratili, ale byli jsme blízko," povzdechne si.