Máme lepší hráče, jen z nich nejsme schopní postavit lepší tým, říká k MS Lička

Přinesl podle vás uplynulý šampionát něco nového do fotbalu kromě úpravy pravidel?

Nové prvky, které by ovlivnily vývoj směřování současného fotbalu, tam nebyly. To už je dáno a vývoj není takový, že by se měnil každý den. Ale co se týká koncepcí jednotlivých týmů, tak tam je spousta zajímavých věcí, protože všechno je originální. Každý zápas je jiný, nový a má stovky nových situací. A tam je vidět, jak se zmenšuje rozdíl technicko-taktické kvality mezi špičkovými světovými kluby a národními týmy. Přitom vtisknout reprezentačnímu týmu nějakou tvář je samozřejmě těžší. A ta variabilnost a dokonalost se posouvá. To je vidět nejen na špičkových reprezentacích, ale i na dalších, jako jsou třeba Norsko, Rakousko, Švýcarsko... Bylo tam hodně originality.

Jak se vám líbil formát poprvé se 48 týmy?

Je to špatně. Už to, že tři státy s velice rozdílnou teplotou, nadmořskou výškou a tak dále uspořádají šampionát... K tomu je nemožné sledovat 104 zápasů. Takže některé týmy jsem vůbec hrát neviděl. A určitě se mi nelíbí stále větší někdy až politický vliv na šampionát. Třeba to omilostnění amerického reprezentanta (Baloguna – pozn. red.), to je úplný skandál.

A to se uvažuje i o dalším zvýšení počtu účastníků MS?

To je úplně scestná myšlenka. Teď skončilo mistrovství a ti hráči mají nastoupit v klubech a už se hrají poháry a mají další akce. Jak to chcete skloubit? Další zvýšení počtu týmů znamená zvýšení počtu zápasů. A to už teď hrají na MS poslední čtyři celky osm zápasů, a to ti hráči mají za sezonu v nohách od padesáti do šedesáti utkání té nejvyšší úrovně. Už takhle je to nesmysl, protože mistrovství světa by to mělo být jen pro ty nejlepší.

V zámoří se dělala z fotbalu velká show a byznys včetně přestávek na pití a reklamu i delší pauzy v poločase finále. Jak tohle vidíte?

Je tam toho byznysu až moc. Abych sledoval finále mistrovství světa čtyři pět hodin a aby mi tam zpívala Shakira? Je to hezké, ale když ji budu chtít slyšet, tak si ji pustím. A z profesního pohledu vůbec nechápu tu půlhodinovou přestávku v poločasu finále. To je už padlé na hlavu. Tam už by mělo být něco jako v dopravě zákaz vjezdu. Nějaká hranice toho, co je ještě přípustné a co už ne.

Je titul ve správných rukou?

Určitě. Ta španělská dominance je tak velká, protože na stejné úrovni dokáží hrát v útočné i obranné fázi. To je největší umění, protože dokázali skloubit všechny fáze od zakládání akcí, překonávání bloků, zakládání útoků, rychlých protiútoků a tak dále. Jejich dominance byla velká, protože oni soupeřům v semifinále s Francií i ve finále s Argentinou nedovolili hrát fotbal. Dostali je pod tlak, vnutili jim svoji hru a měli to pod kontrolou. Ta jejich dominance byla až neuvěřitelná.

Jak vidíte představení českého týmu na MS? Je to obraz současného českého fotbalu?

Postupujeme pokaždé na mistrovství Evropy, to je velký úspěch. Po dvaceti letech jsme prošli na světový šampionát. To je super, ale říkáme si, jestli trenéři v těch předchozích šestnácti letech dokázali z těch hráčů vymáčknout všechno a udělat z nich opravdu tým, nebo jestli to zůstává u toho nastavení prostředí: my na to nemáme hráče, my s nimi nemůžeme soupeřit, my nemůžeme, my musíme a tak dál. Přitom vývoj fotbalu je úplně opačný. To, co musím a můžu, rozhoduji jenom já. U Rakouska, Norska a třeba i Kapverd je vidět, že když chci hrát nějaký fotbal, tak ho prostě budu hrát s menším nebo větším úspěchem, ale budu. Takže jeden tábor tvrdí, že na to nemáme hráče, ale já patřím do druhé skupiny, která říká, že máme určitě lepší hráče, jen z nich nejsme schopní postavit lepší tým.

Je to tedy vina trenéra a realizačního týmu?

Ani ne. Jde o nastavení celé naší společnosti a fotbalového prostředí. Všichni, manažeři a kluby, zpívají jako ve sboru: my na to nemáme hráče a tak dál. Ale na základě čeho? Když si vezmeme třeba náš tým a norský, kromě dvou pozic nemáme horší hráče. Haaland je řekněme lepší než Schick, ale i Schick dal ve špičkových soutěžích přes stovku gólů. Přitom mezi pojetím a nastavením norského a českého fotbalu je ve finále velký rozdíl.