Americké fotbalové školení o tom, jak se dá prodat sport a přitom dobře bavit, skončil nejspíš úspěchem. A to nejen španělské fotbalové reprezentace, která mistrovství světa s pořadovým číslem dvaadvacet vyhrála. Svoji sílu předvedla také Evropa, protože má nejen titul, ale měla i tři týmy v semifinále.
Ten velký americký fotbalový hamburger s ostrým mexickým kořením a kanadským dipem šel nakonec dobře na odbyt.
Některé věci, jako ztížení možnosti zdržování hry a nakonec i pravidelné pauzy na občerstvení hráčů, které byly spíš dalším místem pro reklamu, se nejspíš uchytí.
Další, například prodloužená přestávková pauza vyplněná hudební show ve finále, nejspíš ne. Aspoň na starém kontinentu.
Ten se může poučit, jak se dá prodat fotbal, ale na druhou stranu přibrzdit, protože všeho moc škodí. Fotbal se v tom americkém pojetí totiž tak trochu ztrácí a stává se jen nosičem produktu. Cíl je jasný, fanoušky bavit a je jedno jak. Protože byznys je byznys a ten je v Americe téměř posvátný.
Podobně to viděl i zkušený fotbalový světoběžník a bývalý reprezentant Karel Poborský, jenž na šampionátu fungoval jako expert České televize.
„Tenhle šampionát byl hodně o penězích, velká show, všechno na strašně veliko. FIFA a její šéf Infantino už dokážou zpeněžit úplně všechno. Teď se snad rozřežou i trávníky a po centimetrech se budou prodávat v krabičkách,“ konstatoval po finále a přiznal, že v Americe měl pocit, že fotbal je tak trochu na druhé koleji.
„Lidi se tam jdou bavit, ale že by jim šlo nějak zásadně o fotbal, to ne. Spíš se na stadionech potkávají s přáteli, dobře se najedí, je to společenská událost a fotbal to jen dokreslí. My to tady v Evropě máme obráceně,“ vysvětloval muž, který oblékal i dres Manchesteru United, jak to cítil v zámoří.
I youtuber Bráník ve svém vlogu Z kotle!, jenž strávil na MS v zámoří téměř tři týdny, to viděl podobně. „V Atlantě bylo na stadionu ticho, nikdo nefandil. Tisíce lidí se během zápasu procházely po stadionu, povídali si a fotbal je nezajímal. Zato v Mexiku žili fotbalem všichni, tam to bylo skvělé,“ vybavoval si zážitky ze šampionátu.
Šampionát skončil a vypadá to, že převládá spokojenost, i když třeba u českých fanoušků zase tak moc ne. Ale to je jiné téma.
Stadiony byly plné, i když se někde údajně původně velmi drahé vstupenky nakonec i rozdávaly. A věřím, že si celý fotbalový svět vzal z uplynulých týdnů příklad i memento, aby tahle monstrózní akce, které se poprvé zúčastnilo 48 týmů (a v budoucnosti jich má mít ještě víc), už úplně neskončila mimo fotbalovou mísu.
