Český fotbal v roce 2015: Úspěšný rok na hřišti, který vlil naději do budoucnosti

Jednadvacítka neuspěla výsledkově, nabídla ale naději na světlé zítřky

Při hodnocení roku v českém fotbale nelze nezačít u mistrovství Evropy hráčů do jednadvaceti let. Na největším fotbalovém turnaji na českém území v historii se představily vycházející hvězdy kontinentální kopané - a zářily, jako třeba Bernardo Silva či William Carvalho, ale také propadly, jako mohutně favorizovaný německý tým při prohře 0:5 v semifinále s Portugalskem. Na velmi slušně naplněných opravených stadionech v Praze i na Moravě se sledovala většinou kvalitní ofenzivní utkání v dobrém tempu mezi takticky vyspělými mužstvy.

Česká jednadvacítka se na turnaji rozhodně neztratila, byť skončila již ve skupině a ztratila i možnost dostat se na olympijské hry. Její aktivní, energický styl hry, který vynesl vysokou výhru nad Srbskem i cennou remízu s Německem, byl každopádně velké pozitivum, které vypovídá o tom, že se český fotbal nemusí o svou budoucnost bát. I individuálně méně vyspělí hráči než jejich generační předchůdci mohou držet krok se svými protějšky.

Pokud český fotbal bude produkovat jednotný styl hry od mládežnických reprezentací a hráči budou vyrůstat spolu, může reprezentace zakrýt i zjevné nedostatky. To je případ i Dovalilova týmu, jenž z velké části jako Hřebíkova devatenáctka vybojoval stříbro na ME v roce 2011.

Klíčem k úspěchu reprezentace na Euru bude příprava těsně před šampionátem

Vzhledem k mimořádně těžkému losu kvalifikační skupiny, v níž se Češi potkali mimo jiné s Nizozemskem, Tureckem a Islandem, je postup na mistrovství Evropy z prvního místa velkým úspěchem Vrbova kádru. Přestože se počet účastníků rozšířil na 24 a kvalifikace tak byla papírově jednodušší, favorité měli paradoxně možná i složitější úlohu. Průměrné evropské celky získaly značnou motivaci, kterou přelily i do svých výkonů, a i proto jsou na Euru mužstva jako Wales, Severní Irsko či Albánie, a ne Nizozemsko, Dánsko nebo Srbsko.

Českému týmu pomohla mizerná forma Nizozemců, špatný start Turků i vypuštěný závěr Islanďanů. Ani výkony často nebyly ideální, a to zvláště ve srovnání s loňským snovým startem. Jenže Vrbův výběr byl po většinu času konzistentní, nebojácný, dobře připravený, sehraný a pracovitý. A na reprezentační úrovni je tento základ zcela nezbytný.

Jak se bude české reprezentaci dařit na Euru, je otázka. Los, který jí přisoudil Španělsko, Chorvatsko a Turecko, byl nemilosrdný. Důležitá bude samozřejmě forma a vytíženost hráčů před turnajem, mnozí fotbalisté zvláště v zahraničních kádrech nehrají podle svých představ. Tomáš Rosický neodehrál na podzim ani jednu minutu, a tak je vzhledem k jeho věku nejisté, v jakém stavu se vrátí na trávník.

Podzimní blok zápasů ale dokázal, že český výběr dokáže zvládat klíčové zápasy i bez záložníka Arsenalu, a připsal si i vítězství na nizozemské půdě. Konečně se také zdá, že Vladimír Darida dorůstá do role hráče, který je Rosického schopen velmi slušně nahradit. Bývalý hráč Plzně se během podzimu rozehrál do výborné formy a i díky tomu Hertha Berlín v bundeslize přezimuje na třetím místě. Konzistentně dobré výkony podává po přestupu do Arsenalu i Petr Čech, jehož přítomnost v kabině i za poněkud nejistou obrannou čtveřicí bude důležitá.

A je zde také jeden další faktor, který nakousl Pavel Nedvěd, podle něhož je dobře, že Češi mají na Euru těžkou skupinu, ale také šéf svazu Pelta, jenž označil českou reprezentaci za turnajové mužstvo. Když měl Pavel Vrba dostatek času na přípravu s týmem na začátku sezony, reprezentace podávala podstatně lepší výkony. Dokazují to i výsledky - v září a říjnu loňského a letošního roku odehrála osm zápasů, z nichž sedm vyhrála. Prohrála jediné, a to s Tureckem, kdy už měla zajištěný postup. Soustavná dvoutýdenní příprava před turnajem tak může pro českou reprezentaci být klíčová.

Trpišovský v Liberci dokázal malý zázrak, který může nakopnout český klubový fotbal

I na klubové úrovni v Evropě zažil český fotbal dobrý rok. Je proto velmi dobře možné, že české kluby zajistí přímý postup do základní skupiny Ligy mistrů již mistrovi příští sezony. Ani Plzeň, ani Sparta ovšem letos do nejprestižnější evropské klubové soutěže nepostoupily, což je zvláště vzhledem k rozehraným dvojzápasům obou týmů ve třetím předkole velké zklamání. Nabízí se možná otázka, zdali čeští trenéři kromě Vrby umějí svým celkům naordinovat účinnou taktiku v klíčových momentech a utkáních.

Příklad Liberce ale ukazuje, že se v Česku rodí tým, který může směle konkurovat Plzni a Spartě. Mladý, dravý a takticky vyspělý a progresivní tým Jindřicha Trpišovského zcela předčil všechna očekávání. V lize je sice čtvrtý a ztrácí devět bodů na vedoucí Plzeň, to ale při úzkém kádru Severočechů není vůbec žádná ostuda, naopak. A především je tu představení v Evropské lize, kdy se Slovan dostal do základní skupiny a v těžké konkurenci s Bragou a Marseille bojoval do posledních chvil o postup do jarní fáze.

Trpišovský již na Žižkově dokázal, že dovede skvěle stmelit kabinu i v mimořádně těžkých podmínkách a vtisknout týmu pohledný a úspěšný styl hry. Ještě letos na jaře by se přitom nikdo nedivil, kdyby si Žižkov se zoufalým Libercem trénovaným Kotrbou a Csaplárem hladce poradil. O tři čtvrtě roku později se ale na severu Čech hrály evropské poháry a Žižkov div nezanikl.

Takový trenérský debut v první lize každopádně po jarních sestupových trablech Liberce a rozsáhlých letních změnách v kádru nečekal snad nikdo. A bylo by překvapením, kdyby Trpišovský nebyl příštím koučem Sparty, Plzně či oživené Slavie. Momentálně ale Slovan zásobuje reprezentaci a podstatně zvyšuje konkurenci v lize.

Plzeň a Sparta: Další rok, stále podobná dominance, ale i problémy

Dá se říct, že v Plzni ani ve Spartě se toho od loňského roku přes všechny trenérské změny nic zásadního nezměnilo. Oba týmy poměrně suverénně vládnou českému fotbalu, byť trhliny jsou stále tytéž.

Sparta po roce pod trenérem Ščasným vypadá jako tým, který rozhodně nepřipomíná poslední měsíce pod Lavičkou, kdy letenský celek byl už značně rigidní a předvídatelný ve stylu hry. Sparta má kádr, který je dnes schopen hrát v několika systémech, náhradníci dostávají větší prostor a jedenáctka byla zdravě oživena skvělým univerzálem Frýdkem a útočníkem Fataiem.

V ostatních ohledech je ale situace poměrně podobná - přestupy jsou stále značně chaotické, což vede k nevyrovnanému kádru, a Spartě se nadále nedaří kontrolovat zápasy a dominovat tak jako Plzni. Na evropské úrovni jí ale nevypočitatelnost a nebojácnost svědčí, Letenští uhráli kvalitní dvojzápas se Schalke, žádné utkání ve skupině Evropské ligy neprohráli a dostali se do jarní fáze soutěže, kde na ně čeká hratelný soupeř Krasnodar.

Viktoria obměnila od Vrby tři trenéry, úspěchy v evropských pohárech ale stále nejsou na stejné úrovni jako pod nynějším reprezentačním koučem. Vedení je tak nuceno klást si otázku, zdali není důvodem evropské regrese spíše stárnoucí kádr, který zvláště v obraně již nestíhal tak jako dříve. Viktoria do sestavy zapracovala hráče, jako je Matějů či Baránek, a nebude zřejmě do kádru chtít říznout radikálně, na české poměry zatím stačí i pomalejší přerod.

Vzhledem k sílící finanční konkurenci ve Slavii ale bude zajímavé, zda se na českém fotbalovém trhu dokážou udržet mezi absolutní špičkou tři týmy. Příklad Jablonce, který po podzimu zcela opouští model ambiciózního klubu, naznačuje, že takový stav možná bude neudržitelný. Tím spíš bude Plzeň přes šíři a kvalitu kádru nucena učinit správné kroky, a to i proto, že pouhou účastí v Evropské lize bez výsledků se rozpočet bude naplňovat těžko. Protože český mistr možná už v příští sezoně vybojuje přímý postup do Ligy mistrů, může mít souboj o titul v roce 2017 devítimístnou cenu.