Češi uspořádali skvělý šampionát, extraligový mistr útočí místo titulu na baráž
Praha – Se sedmiměsíčním odstupem již není příliš smělé konstatovat, že domácí světový šampionát se České republice nadmíru vyvedl. Padl divácký rekord, akce na sebe vydělala, ještě důležitější zprávou však je, že se fanoušci a diváci zjevně velmi bavili. Organizace byla vskutku vynikající a nakonec vlastně ani tolik nevadilo, že domácí reprezentace na medaili nedosáhla. Špičkový světový hokej je momentálně o krok dál. V extralize se konečně dočkal titulu Litvínov, na mistrovskou sezonu však navázat nedokázal a momentálně se potácí u dna tabulky.
Domácí MS: Špičková akce, která bavila i přes český poloúspěch
Desáté pražské a třetí ostravské mistrovství světa vyšlo prakticky ve všech ohledech. Návštěvnost překonala všechny dosavadní rekordy a s průměrnou návštěvou 11 589 diváků na zápas nastavila novou výši, která se bude těžko překonávat. Třeba jen kvůli tomu, že například při příštím MS v Rusku celková kapacita zimních stadionů k překonání rekordu nepostačuje (šance bude až v roce 2017 v Německu a Francii).
Největším úspěchem mistrovství však bylo nadšení diváků. Atmosféra v Ostravě jakožto druhém pořadatelském městě byla famózní, a to i na zápasech méně atraktivních soupeřů. V pražské O2 areně pak bylo vidět, že ji čeští fanoušci již přijali za svou. V roce 2004 jako by si návštěvníci i organizátoři na novou halu zvykali trochu rozpačitě, o jedenáct let později však už fungovalo všechno nadmíru dobře. Důležité bylo, že se i sami fanoušci chtěli na zápasech bavit, čemuž ve velké míře přispívala výborně vybraná dvojice maskotů v podobě Boba a Bobka.
Samotné vystoupení českých hokejistů ukázalo současné limity tuzemského hokeje. Češi se skvělou podporou v zádech se slabšími soupeři zvládali plnit roli favorita a se severskými rivaly ze Švédska a Finska dokázali sehrát vyrovnané zápasy. Základní předpoklad úspěchu, postup ze čtvrtfinále, Češi splnili, Finsko porazili 5:3. V semifinále však přišel zápas s Kanadou, která ukázala, že je přece jen ještě o stupínek výše. Domácí tým nevstřelil ani gól, což se mu nepovedlo ani v boji o třetí místo se Spojenými státy. Šampionát nakonec vyhráli Kanaďané před Rusy, Češi skončili čtvrtí. Ale komu z návštěvníků zápasů české reprezentace by to vadilo, když mohli ještě jednou vidět na ledě během světového šampionátu Jaromíra Jágra v českém dresu… To prostě stálo za to.
Neklidná trenérská lavička – Růžička skončil po "aféře", Vůjtek se přece jen dočkal reprezentace
Růžička, Hadamczik, Růžička, Hadamczik, Růžička. Jedenáct let se na pozici hlavního reprezentačního trenéra střídali pouze tito dva pánové. Hegemonie dvou tak odlišných, a přesto podobných trenérů skončila až s podivnou aférou Vladimíra Růžičky. Ten měl podle obvinění přijímat peníze od rodičů za to, že jejich děti budou moci nadále hrát hokej. Růžička tvrzení striktně odmítá a do očištění svého jména od reprezentace odešel. Poté celý humbuk vyzněl poněkud do ztracena, Růžička se upsal dlouhodobým kontraktem v Chomutově a reprezentace se chopil osmašedesátiletý Vladimír Vůjtek, který dle svých slov už ani nedoufal, že by podobná šance mohla přijít.
Každopádně přišla a Vůjtek začal připravovat reprezentaci pro nadcházející ruské mistrovství. Zkraje sezony chtěl dát šanci mladším hráčům a novicům z extraligy, což praktikoval zatím ve všech zápasech Euro Hockey Tour. Vůjtkovým křtem byl zápas se Švédskem v rámci turnaje Karjala. Češi prohráli 2:6, což je doposud jejich nejhorší výsledek s Vůjtkem na lavičce. Postupně ale začala úroveň hry vzrůstat. Na Karjale nakonec reprezentace udolala v nájezdech Rusko a následující turnaj už ovládla. Na Channel One Cupu Česko prohrálo pouze domácí zápas s Finskem, poté si však poradilo po velmi dobrých výkonech jak se Švédskem, tak s Ruskem. Vůjtek si právem mladý kádr pochvaloval, tým bez hvězd exceloval zejména bojovností, nasazením a skvělým bruslením.
Litvínov se dočkal prvního titulu, Slavia se odporoučela
Konečně se v Litvínově dočkali. Od roku 1959 Severočeši působili v nejvyšší soutěži a od té samé doby čekali na titul. Blízko byli v letech 1978, 1984, 1991 a 1996, ve všech případech však finálovou účast k titulu nedotáhli. Urodilo se až v roce 2015. A to poněkud překvapivě, předchozí sezonu totiž hrál Litvínov o udržení. Žlutočerným vyšlo v sezoně téměř vše. Ve famózní formě chytal brankář Pavel Francouz, kanadské bodování základní části vyhrál Viktor Hübl, druhý byl Martin Ručinský, jenž po zisku titulu ukončil skvělou kariéru.
Litvínov skončil po základní části druhý za Třincem. Ve čtvrtfinále si poradil s Pardubicemi poměrně jasně 4:1, semifinále prošel podobně hladce, což odnesla silná a ambiciózní Kometa. Ve finále se Severočeši střetli s přemožitelem Sparty (4:2 na zápasy v semifinále) a vítězem základní části – Třincem. A finále to bylo parádní. Litvínov vyhrál oba zápasy v Třinci, Oceláři však uzmuli jeden zápas v Litvínově a postupně začali stav série dotahovat. V šestém zápase v Litvínově srovnali díky výhře 6:3, avšak rozhodující sedmý zápas, dlouho hraný bez branek, nakonec dvěma góly v poslední desetiminutovce rozhodl František Lukeš. Litvínov mohl slavit první titul v historii klubu.
Zajímavé věci se děly i v extraligovém podpalubí. Play-out se nevydařilo Olomouci a zejména Slavii, která za celou sezonu včetně hry o baráž nasbírala mrzkých 50 bodů. Oba extraligisty pak v baráži doplnily prvoligové týmy Chomutova a Českých Budějovic. Bitva o dvě extraligová místa byla vyrovnaná až do samého závěru, jen Jihočeši o něco zaostávali. První postupové místo nakonec vybojoval Chomutov, radovala se i Olomouc. Poslední Budějovice si potvrdily pozvolný vzestup s tím, že se o postup pokusí v příští sezoně. Nejsmutnějším týmem nakonec tedy byla Slavia, která se pro sezonu 2015/2016 musí spokojit s první ligou.
Extraliga 2015/2016: Litvínov se totálně sesypal, liga je úžasně vyrovnaná
Jak se Litvínovu předchozí sezona dařila, tak se mu nevede v sezoně současné. Mistři jsou na dně tabulky, v bídě se předhánějí se Zlínem a Karlovými Vary. Severočechům sice odešla řada opor v čele s Francouzem, přesto takový sešup nečekal zřejmě nikdo. Překvapením je i nemohoucnost druhého finalisty a velmi dobře zajištěného klubu z Třince. Situace v tabulce se ale může rychle změnit, sezonu totiž koření nebývalá vyrovnanost celé tabulky. Jediný výraznější skok v bodovém zisku je mezi prvním a druhým místem.
Právě na první pozici může zakončit sezonu Liberec, Bílí Tygři zatím drží na druhé místo největší bodový rozdíl, který se dá v tabulce nalézt. Liberci nahrává hlavně dobré složení týmu a vyrovnanost jednotlivých formací. Velmi příjemným překvapením jsou i výkony loňských "barážistů" z Olomouce a Chomutova, na postupný vzestup navazuje Mladá Boleslav. Za očekáváním zatím zůstávají Sparta i Kometa, oba kluby s nejvyššími cíli jsou zatím pouze ve středu tabulky.
První liga překvapuje kvalitou i diváckým zájmem
Jihlava, Kladno, Budějovice, Slavia. První čtyřka trochu mate, ale vskutku se jedná o první ligu. Shodou různých okolností se v druhé nejvyšší tuzemské hokejové soutěži sešla čtveřice, která dříve patřila mezi tradiční extraligové účastníky. Skvělá konkurence na špici povznáší úroveň celé soutěže a markantně zvedá její návštěvnost. Zcela nad ostatní v tomto ohledu vystupuje jihočeský Motor, jeho zápasy pravidelně sleduje zaplněná hala, výmluvná je průměrná návštěva Českých Budějovic – 5233 diváků. To by bylo skvělé i na extraligu.
Zároveň to však znamená, že budou na play-off dva týmy nadmíru zklamané. Celé kvarteto totiž chce do baráže, místa budou však pouze pro finalisty. Zajímavý hokej se ovšem hraje i mimo první čtyřku. Překvapuje Kadaň, poměrně dobře si vede i nováček z Přerova, který se pyšní druhou nejvyšší průměrnou domácí návštěvou. A stejně jako u extraligy překvapuje i u ligy první mimořádná vyrovnanost tabulky. To je další z faktorů, který její atraktivitě velmi svědčí.
