Z šedých myšek hvězdy. K objevům roku patří Vardy, Vestappen či Kliment

Jamie Vardy: Sport občas nabízí příběhy, které připomínají pohádku s neuvěřitelným happy endem. Za jednu takovou lze zcela jistě označit story fotbalisty Jamie Vardyho. Tohoto osmadvacetiletého útočníka ještě v minulém roce znal jen velký fanda anglické kopané nebo příznivec Leicesteru. Letos však Vardy rozzářil svoji hvězdu do maxima.

Rodák z Sheffieldu přitom ještě před pěti lety pracoval v továrně a hrál v nižších soutěžích. V roce 2012 si ho ale vyhlédl Leicester a započal jeho vzestup. Vrchol pak přišel letos. Na jaře vstřelil v Premier League prvních pár branek a pomohl svému klubu k záchraně. Gólový ohňostroj pak rozjel na podzim. V dresu outsidera soutěže, jenž neočekávaně bojuje o první místo tabulky, nasázel v lize už patnáct branek. Zapsal se přitom mezi střelce hned v jedenácti po sobě jdoucích kolech, čímž překonal rekord Ruuda van Nistelrooye.

Aby toho nebylo málo, skvělé výkony Vardyho dovedly i do reprezentace. Pokud si tak kanonýr Leicesteru udrží formu i nadále, k jeho pohádce by mohla být dopsána další neuvěřitelná kapitola na červnovém mistrovství Evropy ve Francii.

Max Verstappen: Jeho otec Jos absolvovat ve formuli 1 hned 107 závodů, v nichž se dvakrát dostal na pódium. S celkovým ziskem 17 bodů nikdy velkou díru do světa neudělal. Od letošního roku se ale v prestižním seriálu příjmení Verstappen znovu objevuje a vypadá to, že tentokrát by mohlo patřit k největším hvězdám.

V současnosti osmnáctiletý Max totiž za jednu sezonu dokázal, že schopnosti na to má. Nejprve se stal vůbec nejmladším jezdcem historie, jenž kdy zasáhl do závodu formule 1. Ve věku 17 let a 166 dní nastoupil do Velké ceny Austrálie, kterou ale kvůli problémům s motorem nedokončil. Další rekord si připsal ve druhém podniku v Malajsii, kde se díky sedmé příčce stal nejmlaším bodujícím pilotem. V průběhu sezony se mu dařilo ještě lépe. S průměrným vozem si dojel hned pro dvě čtvrtá místa, dohromady nasbíral 49 bodů a v konečném hodnocení obsadil dvanáctou příčku.

O jak velký talent jde, je znát i z vyjádření významných osobností na adresu mladého Nizozemce. "Přirovnal bych ho k Schumacherovi a Sennovi. Max je na tom podobně jako oni v počátcích kariéry," řekl například Eddie Jordan, bývalý šéf jedné ze stájí. Zda se přiblíží i kariérním úspěchům zmíněných legend, ukážou až roky následující. Našlápnuto ale má solidně.

Gabriňe Muguruzaová: Označit španělskou tenistku narozenou ve venezuelském Caracasu za naprosto šokující objev roku, by bylo nespravedlivé. Muguruzaová se v posledních dvou letech pohybovala kolem nejlepší dvacítky a loni slavila i první vítězství na turnaji WTA. Na druhou stranu letošek vystřelil dvaadvacetiletou hráčku hned o několik pater výš a rázem se z ní stala ostře sledovaná hvězda.

Průlomová sezona mladé Španělky nezačala nikterak slavně a z lednového turnaje v Brisbane musela odstoupit kvůli zranění. Poté ale následovaly příznivější měsíce. Na Australian Open se dostala do osmifinále, na French Open do čtvrtfinále a největšího úspěchu dosáhla v červenci na Wimbledonu. Na travnatém kurtu v All England Clubu došla až do finále, kde nestačila na suverénku Serenu Williamsovou, jíž podlehla dvakrát 4-6.

Na turnajový triumf si musela počkat až do října, kdy ovládla podnik v čínském Pekingu. Výborné výkony ji katapultovaly poprvé v kariéře do Top 10 světového žebříčku WTA, kde je na třetím místě. Muguruzaová však nezáří jen v singlu, ale také v deblu. V obou tenisových disciplinách se kvalifikovala až na závěrečný Turnaj mistryň a ve čtyřhře se v Singapuru dostala až do finále. Sečteno podtrženo, mladá Španělka má za sebou hodně povedený ročník, který z ní pro ten příští dělá adeptku na vítězství na nejednom turnaji.

Mikel Landa: Jedničkou španělské cyklistiky je v posledních letech jasně Alberto Contador, který to potvrdil i letos, kdy ovládl Giro a z Tour de France si odvezl páté místo. Třiatřicetiletý El Pistolero ale již oznámil, že po roce 2016 chce kolo pověsit na hřebík. Španělští fanoušci by však nemuseli smutnit. Pyrenejský poloostrov tradičně produkuje skvělé jezdce pro celkové pořadí Grand Tours a nástupcem Contadora by se mohl stát Mikel Landa.

Co předurčuje teprve pětadvacetiletého Baska, jenž před letoškem nebyl příliš známou tváří pro širokou veřejnost, k tak blyštivé budoucnosti? Kromě drobné postavy, nízké váhy a skvělé dynamiky v kopcích také výsledky, které v roce 2015 zaznamenal na největších závodech. Na Giru skončil celkově třetí, při čemž mohl být i o stupínek výš. Týmová strategie Astany mu však neumožnila atakovat týmového kolegu Fabia Aru. Z Itálie si ale odvezl i dva etapové primáty, z toho jeden z královské etapy. Nejtěžší etapu ovládl také na Vueltě, kde dojel celkově pětadvacátý.

Do další sezony bude Landa už nastupovat v jiných barvách. Z Astany přestoupil do týmu Sky, kde by se měl stát jedním z lídrů a mladý Španěl již nyní srší sebevědomím, když prohlásil, že se pokusí ovládnout Giro. Španělská cyklistika tak má o budoucnost postaráno.

Trayvon Bromell a Andre De Grasse: Tyto dvě jména stojí za zapamatování. Už brzy totiž mohou vládnout, jak sprintu na sto, tak i na dvě stě metrů. Teprve dvacetiletý Američan Bromell a jednadvacetiletý Kanaďan De Grasse o svém obrovském talentu přesvědčili na letošním atletickém mistrovství světa, kde v nejsledovanější disciplíně, stovce, nechali za sebou taková jména jako Asafa Powell či Tyson Gay a časem 9,92 se podělili o bronzové medaile.

Světový bronz však není jedinou věcí, kterou se mohou ve svém životopise chlubit. Bromell se v roce 2014 stal prvním juniorem v historii, jenž zaběhl stovku pod 10 sekund (9,97). Letos si pak vytvořil osobáky na obou tratích (na stovce 9,84 a na dvoustovce 20,03). Stejný počin se povedl i De Grassemu, pro něhož je na stovce dosavadním maximem čas z Pekingu. Daleko větší úspěch ovšem zaznamenal na dvojnásobné trati, kde protnul pásku v čase 19,88 a vytvořil nový kanadský rekord.

Oba tak mají našlápnuto k velké kariéře a esům sprinterských disciplín roste solidní konkurence!

Nehe Milner-Skudder: Letošní mistrovství světa bylo pro ragbyovou reprezentaci Nového Zélandu veleúspěšné. All Blacks jako první tým v historii obhájili zlato a celým šampionátem navíc prošli bez prohry. V dresu největšího favorita zářily tradiční opory jako Dan Carter či Richie Mccaw. K nim se přidali i někteří ne tak známí ragbisté a jedním takovým, jenž se v Anglii blýskl famózními výkony, byl Nehe Milner-Skudder.

Čtyřiadvacetiletý křídelník přitom v národním dresu debutoval teprve pět týdnů před šampionátem. Při své premiéře ale přesvědčil trenéra Hansena, aby ho vzal do Anglie sebou a obrovský talent se mu za důvěru následně odvděčil měrou vrchovatou. Na turnaji naběhal s míčem v ruce vůbec nejvíce metrů ze všech hráčů. Podle statistik se zastavil na cifře 561, při čemž s šišatou mičudou neprchal zbytečně. Díky své rychlosti a hbitosti položil hned šest pětek a byl jednou z klíčových postav Nového Zélandu při zlatém tažení. Kromě titulu světového šampiona navíc získal i ocenění Objev roku. BudoucnostAll Blackstak vypadá i přes konec několika reprezentačních hvězd nadále růžově.

Petra Vlhová: Senzace, famózní, neuvěřitelné. Takové superlativy se linuly směrem k Petře Vlhové poté, co ani ne týden zpátky ve slalomu ve švýcarském Aare dosáhla nečekaně na premiérové vítězství ve Světovém poháru. Teprve dvacetiletá lyžařka tak potvrdila, že díky ní má Slovensko v alpském lyžování druhou velkou naději, jež může slavit nespočet úspěchů.

Vlhová není zcela bezejmenou závodnicí. V minulém roce se stala juniorskou mistryní světa. Mezi ženami však sezona 2014/15 mladé Slovence příliš slávy nepřinesla. To start do současného ročníku je pro ni fantastický. Už v předešlém podniku v Aspenu si sedmým místem vylepšila osobní maximum ve Světovém poháru. Životní úspěch však přišel až 13. prosince.

Závodnice pověstná svojí flegmatičností tak překonala svoji krajanku a konkurentku mezi slalomovými tyčkami Veroniku Velez-Zuzulovou, jež poprvé slavila vítězství v elitním seriálu až v osmadvaceti letech. O tři roky později trumfla i Češku Šárku Strachovou. Vlhová na sebe triumfem upoutala velkou pozornost, a pokud se jí podaří udržet forma, mohla by brzy slavit znovu.

Největší české objevy? Kliment, Simon či Nováková

Jan Kliment: Na mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let se dostal až díky absenci Matěje Vydry, kterého nepustil klub, a povedené přípravě. Od Jana Klimenta, tehdejšího hráče Jihlavy, se ale ani tak na šampionátu nic neočekávalo a jeho nasazení do základní sestavy na úvodní zápas proti Dánsku všechny překvapilo. Trenér Jakub Dovalil tehdy udělal odvážný krok, ale ani on asi netušil, jak velký majstrštyk se mu povedl.

V současnosti dvaadvacetiletý hráč v prvním střetnutí zaujal aktivním výkonem a ač nedal gól, řekl si o pokračování v základní jedenáctce. Dovalil i přes návrat Václava Kadlece Klimenta mezi vyvolenými podržel a ten se mu odměnil proti Srbsku one-man show. Nasázel hattrick a nechybělo mnoho, aby se dočkal i další branky. V závěrečném českém vystoupení již další zásah nepřidal, i přesto turnaj zakončil ziskem Zlaté kopačky pro nejlepší střelce šampionátu.

Aby toho nebylo málo, o Klimenta začalo usilovat hned několik zahraničních klubů a vítězem přetahované se stal německý Stuttgart. V jeho dresu zatím spíše sbírá zkušenosti, avšak už několikrát okusil atmosféru bundesligy a na svém kontě má i jednu branku. Klimentova kariéra je rozběhnutá skvěle. Teď jen pokračovat v nastoleném tempu.

Dominik Simon: "Cítil jsem, že v Plzni bych mohl mít víc prostoru. Prostě jsem se tak rozhodnul, bylo to spontánní." Takhle v roce 2014 okomentoval Dominik Simon přestup ze Sparty na západ Čech. V té době ještě netušil, jak klíčový krok pro svoji kariéru udělal.

Mladý útočník se v sezoně 2014/15 stal ve dvaceti letech jednou z klíčových postav Indiánů. V dvaapadesáti zápasech základní části nasbíral 30 bodů a v play-off ve čtyřech duelech přidal další tři. Největší odměna za jeho výkony přišla v květnu, kdy byl nominován do českého týmu na domácím mistrovství světa. Ani mezi hvězdnými spoluhráči však nejmladší hráč výběru Vladimíra Růžičky nezklamal. Předváděl skvělé výkony, zahrál si i v prvních lajnách a nasbíral stejně bodů (6) jako jeho vzor Jaromír Jágr.

Snový rok Simona pokračoval i v létě, kdy si ho v draftu vytáhl Pittsburgh a podepsal s ním smlouvu. Mladý útočník zatím do NHL nenakoukl, ale má nakročeno velice dobře. Na farmě totiž září a drží si průměr více než bod na zápas. Pomoci by mu mohla i změna trenéra Penguins, jímž se stal právě Mike Sullivan, jenž ho doposud koučoval v záložním celku. Simon se tak možná v brzké době objeví i v dresu s tučňákem na hrudi.

Radek Juška: Lucie Hejnová zářila. Cenné úspěchy si připsali i Pavel Maslák, Barbora Špotáková či Vítězslav Veselý. Mezi české atletické stálice letos ale vystřelilo jedno jméno, které doposud příliš pozornosti nevzbuzovalo. Dálkař Radek Juška vybojoval dvě stříbra z velkých akcí a ukázal, že je velkou českou nadějí budoucnosti.

První medaile pro Jušku zacinkala hned z kraje roku a byla to velká senzace. Na pražském halovém mistrovství Evropy prvním skokem (810 cm) překonal vlastní osobák a s druhým nejcennějším kovem se postavil na stupně vítězů. Další úspěch přišel v červenci na mistrovství Evropy do 23, kde získal opět stříbro. K tomu je potřeba připočíst nový osobák pod širým nebem 815 cm a snová sezona je na světě.

Mohla být tedy ještě o stupínek lepší, když mu finále mistrovství světa nevyšlo. Přesto byl po zásluze v listopadu vyhlášen Objevem české atletiky za rok 2015 a v příští sezoně by mohl zářit ještě víc. Třeba na olympiádě.

Lucie Charvátová: Říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Zařadit tak Lucii Charvátovou do výběru velkých objevů roku 2015, je možná příliš odvážné. Pravdou však zůstává, že teprve dvaadvacetiletá biatlonistka se pátým místem ve sprintu Světového poháru v Hochfilzenu zapsala mezi fanoušky sportu, který v České republice zažívá v posledních letech velký boom, dost výrazně.

Hlavní tváře českého ženského biatlonového týmu byly až doposud Gabriela Soukalová, Veronika Vítková, Eva Puskarčíková a Jitka Landová. Tato čtveřice pravidelně nastupovala do štafet a slavila nespočet úspěchů včetně zisku malého glóbu za triumf v disciplíně. Charvátová však skvělým výkonem v Hochfilzenu zamotala trenérům hlavy a ti jí nakonec ve vybraném kvartetu dali přednost před Landovou. Mladé české naději sice její úsek příliš nevyšel a po závodě se všem omlouvala. Pokud ale dokáže navázat na svoje představení i v budoucnu, trenérský sbor české reprezentace by měl při výběru příjemné starosti.