Jak se promění český fotbal s Pavlem Vrbou u reprezentace?

V českém prostředí není málo kvalitních trenérů a Miroslav Pelta sám zdůrazňoval, že měl v záloze i zahraniční varianty. Šéf českého fotbalu si ale těžko mohl vybrat jednoznačnějšího kandidáta. Pavel Vrba si svými úspěchy vydobyl respekt doma i v zahraničí a výrazně lepší zahraniční možnost by pro český fotbal byla podstatně dražší.

Možná nejvíce o Vrbově práci, kterou za pět let v Plzni odvedl, svědčí hlasy, že by pro český fotbal bylo prospěšnější, kdyby zůstal ve svém dosavadním působišti. Řadu klubů v Čechách úspěch Viktorie inspiroval. Dříve provinční klub vyhrál díky koncepční práci a jasně vytyčenému modernímu hernímu stylu dva tituly, dostal se dvakrát do základní části Ligy mistrů i do osmifinále Evropské ligy. Z plzeňské kostry těžil jak národní tým, který loni na mistrovství Evropy došel do čtvrtfinále, tak malé tuzemské kluby na financích za přestupy hráčů. Klub za Vrbova vedení vydělal zhruba půl miliardy korun.

Vytěží Vrba něco z reprezentace?

Přesto nyní v českém prostředí kvůli Vrbově kroku panuje dvojí skepse. Dokáže vůbec Vrba ze zdecimovaného národního týmu něco vytěžit? A neuvadne Plzeň pod novým trenérem do průměru, čímž by se kvalita soutěže snížila? To by se mohlo odrazit na výsledcích v evropských klubových soutěžích, stejně jako při vývoji talentovaných hráčů v ČR. A v důsledku i na reprezentačním výběru. Podobné úvahy však možná zároveň přeceňují dosah Vrbova vlivu v Plzni a podceňují potenciál, jaký jeho reprezentační angažmá má.

Český fotbal teď nicméně musí prokázat, že jeho úspěchy nestojí a nepadají s jedním mužem. Vrba tomu jako trenér reprezentace může paradoxně napomoci. Tak, jako se v Plzni mohl spolehnout na kapitánskou postavu Pavla Horvátha a výborné klubové zázemí, si nyní může vybrat svůj tým podle vlastního uvážení. A nejde jen čistě o výsledky národního týmu. Vrba má nyní jako nadcházející kouč reprezentace v českém fotbale obrovskou zodpovědnost i respekt a může tuzemskou fotbalovou asociaci vybízet ke změnám v systému výchovy mladých fotbalistů. Německá revoluce v systému výchovy mládeže stála do značné míry na snahách svazu, stejně jako na reprezentačních trenérech Klinsmannovi a Löwovi, kteří přesvědčovali domácí kluby, že změny se vyplatí.

Na to, aby se o změny zasazoval, Vrba nemusí být sám. Jak sám upozorňuje, jeho trenérská kariéra byla do značné míry ovlivněna étosem práce u mládeže Baníku, kterou zastřešoval Verner Lička. Nynější prezident Unie českých fotbalových trenérů (UČFT) s příchodem Vrby do národního týmu připomíná, že od jediné osoby nelze čekat zázraky a že je potřeba se podívat na celkové fungování českého fotbalu. "Nebude to mít (Vrba) lehké. V českém fotbale totiž bohužel zatím nemáme jasnou vizi, co chceme dělat a jak to chceme dělat. A bez toho to má každý trenér těžké," podotkl Lička.

Viceprezident UČFT Josef Csaplár Ličkovi přikyvuje. "Angažování trenéra pro jakýkoli civilizovaný klub a asociaci je až ta poslední třešnička na dortu. Nejdřív se určuje filozofie, kultura, strategie klubu nebo reprezentace a na základě toho se vybírá ten nejvhodnější trenér," říká bývalý trenér Liberce či Slavie. "Jestliže to takhle funguje v Bayernu Mnichov, v Udinese, tak nechápu, proč to takhle nemůže fungovat u nás. Dokud to u nás tak nebude, bude hůř."

Nejistota panuje i ohledně toho, zdali se trenér dokáže přeorientovat na odlišný styl práce v reprezentaci. "Je spíš klubový trenér, který potřebuje hodně pracovat. Pět šest zápasů za rok, to by ho asi nenaplňovalo," myslí si Vrbův svěřenec David Limberský. Na Vrbu bude vyvíjen o poznání větší tlak než v Plzni, kde v podstatě každý úspěch byl nadplán a titul nebyl povinností. Přitom vyrovnávání se s tlakem dosud nebylo nejsilnější Vrbovou stránkou. Trenér často reagoval na výtky podrážděně a bral si je možná až příliš osobně. Na příkladu Michala Bílka je přitom zcela zjevné, jak si právě kvůli vyhroceným reakcím trenér může vůči sobě vyvolat nepřízeň veřejnosti.

Vrba nebude mít lehkou úlohu i z toho důvodu, že si česká veřejnost stále nezvykla na to, jací jsou rovnocenní soupeři národního týmu. Pryč jsou doby, kdy jimi byla elitní mužstva jako Nizozemsko, Francie či Itálie. Dnes jde o země, které Česko potkalo například v loňské skupině Eura – tedy například Rusko, Polsko či Řecko. I postup z bezpochyby nejslabší skupiny ME však nesporným úspěchem byl, protože Češi přešli přes prakticky stejně silné týmy z prvního místa. Zatímco v případě Plzně byl vnímán úspěch téměř konstantně, jelikož v domácí soutěži drtivá většina týmů neoplývala podobnou kvalitou a postup do Ligy mistrů i přes slabší týmy není brána jako samozřejmost, podobný náhled se v reprezentaci čekat nedá.

Cíl: herní styl nároďáku

Co lze tedy čekat od Pavla Vrby přímo v národním týmu? Hlavním rozdílem oproti době Michala Bílka by měla být snaha vtisknout týmu herní styl a automatismy. Obojí by přitom mělo fungovat, i když bude některý hráč z formy nebo bude při zranění nahrazen jiným. Vrba byl i v Plzni věrný svým hráčům, dodával jim sebevědomí a jistotu. To dokumentuje například návrat Milana Petržely z Augsburgu, kde příliš herního prostoru nedostal, a v Plzni je znovu platným členem týmu. Sestava se tak bude rotovat méně než dříve, bude méně závislá na současné formě a fotbalisté by tak měli v národním týmu mít větší jistotu než doposud.

"Dokáže hráčům přesně vysvětlit to, co od nich sám chce. Klade velký důraz na taktiku a má dobře propracovaný systém, kterému věří," líčí záložník a bývalý Vrbův svěřenec Vladimír Darida. "Přinese nějaké oživení. Pokud bude chtít hrát to, co s Plzní, tak to pro mě i ostatní kluky z Viktorky může být určitá výhoda. Přesně víme, co očekávat. Ale není to nic, co by ostatní neměli pochopit. V principu jde o jednoduché věci," dodává.

Otázkou je, zda Vrba dokáže týmu automatismy vtisknout, když s ním nebude mít tolik času na přípravu jako v klubu. Totéž však úspěšní trenéři umějí i s méně kvalitními týmy – a dokázal to ostatně i Karel Brückner. V mnoha ohledech by přitom na jeho práci Vrba mohl navázat. Klíčovým důvodem, proč by pak nový trenér měl uspět, je jeho schopnost rychle reagovat na taktické podněty, připravit se adekvátně na protivníka, udržet v týmu morálku a dokázat jej namotivovat. Nejde jen o trenéra do ofenzivy, nýbrž je svým přístupem velmi pragmatický. "Vždy uzpůsobujete taktiku těm hráčům, jaké máte, a soupeřům, proti kterým hrajete," řekl před rokem. Jeho způsob trénování je velmi flexibilní a měl by se tak hodit i do reprezentačního prostředí.

U hráčského či generačního složení nelze čekat zásadní proměnu. I v Plzni se Vrba hodně spoléhal na zkušené hráče, stejně jako dával prostor těm mladým. Pro to, aby národní tým měl mechanismy lépe osvojené, je vždy důležité, aby více hráčů z jednoho klubu bylo obsazeno na blízké posty – například levou část obrany, spolupráci dvou středních záložníků, či pravého obránce s pravým záložníkem.

Reprezentaci čeká s největší pravděpodobností minimum čtyř let, které ji může hodně proměnit. Pavel Vrba však bude mít velký vliv nejen na proměnu samotného národního týmu, ale i celého českého fotbalu. Pokud dokáže navázat na to nejlepší z plzeňského působení, je na co se těšit.