Brutalita i dobré promo. Proč jede MMA na vlně a novodobí gladiátoři plní stadiony?
Tři písmena, která nyní vládnou světu bojových umění. MMA, sport, který míchá dohromady box, K1, zápas, karate, jiu jitsu i judo, táhne. Přitom většina lidí říká, že tohle už je moc, ale když přijdou na turnaj, mnohé to chytne. Naposledy bylo v červnu na stadionu fotbalové Slavie kolem osmadvaceti tisíc lidí a organizace Oktagon chce v říjnu ve Frankfurtu překonat světový rekord v návštěvnosti. Ten drží polská KSW, která na fotbalový stadion do Varšavy přilákala 57 776 diváků.
Kde je přitažlivost tohohle tvrdého sportu, v němž se bojovníci i bojovnice kopou do hlavy, lokty míří na obličej a na zemi bijí pěstí do obličeje?
Sportovní psycholog: Brutální jako život sám
"MMA probíhá tak jako kdysi gladiátorské boje. Člověk totiž dost často nachází zvláštní uspokojení v brutalitě toho boje. A já se přiznám, že proti tomu nic nemám, protože život je taky brutální," zamýšlí se nahlas sportovní psycholog Oleg Mazurov, jenž pochází z Ruska, ale žije už přes čtyřicet let v Česku.
S některými z bojovníků MMA sám spolupracuje a říká, že brutalita podle pravidel je přijatelná. "A možná i užitečná," dodává.
Vysvětluje, že lidi také láká to, co sami neumějí. "A tak se jdou podívat na ty, kteří to umějí. To platí pro všechny sporty. Každý extrém láká – jako třeba Ironman a podobně," říká jasně s tím, že pak je také samozřejmě potřeba spousty lidí, kteří to umějí zpropagovat a prodat.
Psycholog, jemuž táhne na osmý křížek a jenž kdysi spolupracoval i s olympijským medailistou v běhu na lyžích Lukášem Bauerem, hledá kořeny zájmu o MMA v historii.
"V přes sto dvacet let staré knize s názvem Psychologie davu popisuje francouzský sociolog Gustav Le Bon, jak publikum reaguje jako jednotná masa. A člověk, který vstoupí do té arény, se stává součástí davu. A dav podle Le Bona roste podle toho nejhoršího, co v něm je, protože to nejlepší vyžaduje selekci a odbornost," vrací se Mazurov ke klasikovi.
A ještě přidává další úhel pohledu. "Také žijeme v době, kdy máme vlastně všechno. A když to člověk má a o nic nemusí bojovat, tak se nudí a chce se bavit – takže přicházejí na řadu chléb a hry. To bylo už ve starém Římě a teď k tomu, bohužel, směřujeme i my. Nemáme hlad. Naopak, jsme přejedení. A tak zlobíme."
Bývalý boxerský šampion: Hrubost i promo
I bývalý světový šampion v boxu Lukáš Konečný pořádá boxerské večery, ale přiznává, že tak úspěšný v návštěvnosti ani zdaleka není. "Nejsem odborník zrovna na MMA, ale z velké části to vidím tak, že lidi láká hrubost toho sportu. Ono to sice ve finále až tak tvrdé není, ale diváci čekají většinou nějakou krev..."
A pak bývalý šampion oceňuje šikovnost pořadatelů. "A to je druhá věc – dělají velice dobře promo na ty sportovce. Každý z nich má nějaký příběh. Lidi se o ně zajímají ať už z pozitivního, nebo negativního hlediska," vysvětluje.
A hned se přiznává, že on to tak nedělá. "Já to beru jako za stara. Bohužel. Myslím, že ti sportovci si mají dělat promo sami svými výsledky. Tak to bylo, když jsem boxoval já – nemusel jsem se starat o nějaké sociální sítě, prostě jsem vyhrával zápasy a boxoval o tituly," popisuje svoje zkušenosti. "V MMA se často boxuje o tituly, i když nemáte takové kvality, ale všichni vás znají," dodává.
