Konec hokejových Frankensteinů. Planteho maska změnila brankářům život
Bez jakéhokoliv patosu lze říct, že Jacques Plante změnil tvář ledního hokeje jako málokdo jiný. A to vlastně jen proto, aby ochránil tu svou, skutečnou. Legendární brankář Montrealu Canadiens jako první přivedl do hry část výstroje, která je dnes považována na jeho postu za samozřejmost – brankářskou masku. Nebylo to ale nijak jednoduché, gólman musel bojovat s posměšky i nedůvěrou a ochrannou pomůcku na svém obličeji si doslova vyvzdorovat. Příběh muže s maskou se začal psát 1. listopadu 1959 v newyorské Madison Square Garden.
Aby bylo historické přesnosti učiněno zadost, tak Plante nebyl prvním brankářem, který nosil při zápasech NHL masku. Primát v tomto případě náleží neméně hvězdné postavě hokejových dějin, skvělému brankáři dvacátých let Clintu Benedictovi. Nicméně gólman tehdejších Montreal Maroons si masku vyrobil z kůže a používal ji v roce 1930 pouze po omezenou dobu, kdy si léčil zlomený nos.
Plante sám svou masku, v tomto případě už sklolaminátovou, používal původně pouze při trénincích, neboť nechtěl riskovat zbytečné zranění. V zápasech ji měl od trenéra Habs Toe Blakea zakázanou, v myšlení trenérů i hokejové veřejnosti měl lepší výhled brankáře přednost před jeho zdravím.
Největší gólmanská hvězda své generace byla na začátku sezony 1959-60 ve 30 letech na vrcholu. S Canadiens získal Plante na jaře čtvrtý Stanley Cup za sebou a celkově svůj pátý a počtvrté také Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže. Možná i proto dokázal nakonec svůj boj s trenérem vyhrát.
Na odvrácené straně slávy a úspěchu ale ležely například zlomená lebeční kost, čtyřikrát zlomený nos, dvakrát přeražená čelist, více než 200 stehů v obličeji a nikoliv nečekaně také kompletně vyražené zuby. Plante na své masce dál pracoval, zejména na vylepšení výhledu, dál ale ochrannou pomůcku používal jen v tréninku.
Trochu příznačně den po Halloweenu 1959 hostovali Canadiens v New Yorku. Už po třech minutách hry vystřelil domácí bombarďák Andy Bathgate a popáté zlomil Plantemu nos. Led MSG se zbarvil krví a otřesený Plante putoval do šatny na ošetření. Jelikož v té době ještě týmy většinou nevozily na venkovní utkání náhradní gólmany, muselo se čekat na ošetření jedničky.
Plante se skutečně po dvaceti minutách vrátil, ovšem už v masce, bez které se odmítl znovu postavit do branky. Blake stál před zásadním rozhodnutím – obětovat výsledek zápasu, který by s hráčem z pole v brance Habs jen těžko dokázali vyhrát, nebo ustoupit ze svého nekompromisního postoje? Naštěstí pro Plantea a také pro budoucnost brankářského řemesla si kouč Montrealu vybral tu druhou možnost.
Jacques Plante: "Někteří lidé říkali, že jsem začal nosit masku, protože jsem ztratil odvahu. Ale přišlo by vám odvážné skočit z letadla bez padáku?"
A Plante se mu odvděčil skvělým výkonem, kterým přispěl k výhře nad Rangers 3:1. Blake rozhodně nebyl z novinky nadšen, svolil ale, že dokud bude tým vyhrávat, může Plante masku nosit. To ale netušil, že Montreal z dalších deseti zápasů devětkrát zvítězí a jednou remizuje a inkasuje jen dvanáctkrát! Naposled zkusil Plante nastoupit bez masky 8. března 1960 v Detroitu, po porážce 0:3 se ale ke své už osvědčené pomůcce definitivně vrátil.
Brankářský vizionář musel sice zpočátku slýchat poznámky o své údajné zženštilosti, jenže konec sezony vyšperkovaný pátou Vezinou a dalším Stanley Cupem, tentokrát dokonce bez jediné porážky v play-off, jeho kritiky umlčel. Plante, jinak také první brankář v NHL, který používal hokejku mimo brankoviště a zastavoval za brankou puky obráncům, chytal nakonec až do svých 46 let.
Sklolaminátové masky se v různých verzích brzy staly standardem. Jako poslední chytal zápas NHL bez masky brankář Pittsburghu Andy Brown 7. dubna 1974 proti Atlantě. A hokejoví gólmani pak definitivně přestali připomínat Frankensteiny.
