Dostat výprask na malém kopci nechce nikdo, říká Holeček a na Everest se nechystá

Osmačtyřicetiletý Holeček patří mezi hvězdy světového horolezení, má za sebou řadu prvovýstupů a získal už i dva Zlaté cepíny, kterými jsou oceňovány nejlepší prvovýstupy roku. Ani on ale neshání parťáky snadno.

"Je to spíš o tom, kdo zbyde. Vrstevníky už v podstatě nemám a pak je druhá věc, že ti, s nimiž jsem byl už zaběhlý, tak mají své plány. Tak jsem začal lovit ve vodách horolezeckého potěru – jsou mladí, mají nekonečnou energii, umějí se rozhodovat a nemají negativní zkušenosti," vysvětluje Holeček, jak se dostal nyní i k osmadvacetiletému Bernátovi. "Věděl jsem, kam sáhnout, a on se chytil."

O dvacet let mladší horolezec, který je profesí zubař, vzpomínal, jak k jejich spojení došlo: "Volalo mi neznámé číslo, zvedl jsem ho a volal Mára, jestli nepojedu do Himálají. Tak jsem řekl, že jo," popsal, jak rychle se to seběhlo. A i další pokračování nepřineslo změnu.

"První reakce byla rychlá, a když mi poslal podklady a fotky, tak to bylo jasné – ta hora je úžasná. Potvrdil jsem mu to na první dobrou a odjeli jsme."

Vládla demokracie, ale vůdce byl jasný

Bernát by mohl být synem zkušenějšího Holečka, ale neměli s tím žádný problém. "Mohl jsem si říci své, vládla demokracie," vysvětloval, jaká byla hierarchie v jejich dvojici. Ale hned upřesnil, že si uvědomoval, kdo má větší zkušenosti. "Byla to moje první velká výprava, Máry padesátá, takže zkušenosti hovoří jasně – bylo jasně dané, kdo to povede v kritických momentech," dodal mladší z úspěšné dvojice.

A přišla v očekáváné skalnaté části pod vrcholem. "Oba jsem věděli, kde je to nejtěžší místo. Ve skalní bariéře těsně pod vrcholem. Do poslední chvíle, než jsme to prolezli, jsme netušili, jestli se nám to podaří proskočit nahoru," vzpomínal Bernát s tím, že před tím ještě přečkali patnáct hodin zavěšeni ve špatném bivaku.

"Nevěděli jsme, jestli to vůbec jde prolézt," dodal Holeček. "Ta pasáž byla viditelná zdola. Je to hodně rozbitá skála a měli jsem pod ní hodně těžký bivak. Tam se lámal chleba," dodal.

Cíl byl předvybraný dlouho

Cíl byl podle zkušenějšího z úspěšné dvojice předvybraný dlouho. "Ten kopec se mi líbil, je nádhernej. Tak jsem si zjišťoval, kdy tam vylézt a jestli tam vůbec nějaká cesta existuje. A ke svému překvapení jsem zjistil, že tam oficiálně byli zatím jen nějací Japončíci v roce 2019, ale vylezli z druhé strany. Takže další dvě krásné stěny byly prázdné a to byla odpověď pro mě," vzpomínal Holeček, jak ho vlastně napadlo zdolávat tuhle nepříliš vysokou horu.

"Horolezecké legendy to musely vidět a proč tam nelezly – to je jasné: bylo to nějakým způsobem těžké. A dostat výprask na malém kopci, to nikdo nechce," dodal s úsměvem.

Bernát vysvětlil, jaký má přístup ke zdolávání podobných výzev. "Je to něco, co člověka musí lákat, nadchnout i těmi obtížemi, které mohou nastat, a přitom věřit, že budou do takové míry, že je dokážu vyřešit. Čím víc se to k sobě blíží, tím je to pro mě přitažlivější," popsal svoji motivaci.

Až si tělo řeklo, že jsme na hlavu

Jak probíhala aklimatizace, popsal zase Holeček: "Prošli jsme si centrální Himálaj. Tu zlatou uličku pod Everest jsme míjeli bokem. Dvanáct dnů jsme si to užívali a díky tomu dostali to, co potřebujeme. Tělo do stavu, kdy si uvědomí, že jsme na hlavu, a začne vytvářet ty červené krvinky, které potřebujeme k tomu, abychom se v těch vysokých výškách byli schopní pohybovat. To proběhlo a dostali jsme se pod tu stěnu a tady zase je důležité to, v jaké kondici je. V jakém stavu bude ta stěna – zasněžená, ledovatá, nebo holá...?"

Jaký je Holečkův další horolezecký cíl? "Everest je jeden z krásných kopců, ale já hledám výzvy a tam nemám co hledat. Já jdu potom, jestli ta moje představa je realizovatelná a každý další krok je zábavný," popisuje zkušený horolezec, jak si vybírá výstupy.