Tvrdý život v olympijské bublině Prskavce nerozladil. Nálada je skvělá, hlásí z Tokia
Omezení, omezení, omezení. Jedna z největší českých nadějí na olympijskou medaili, a to dokonce na tu nejlesklejší, už v Japonsku ochutnává olympijskou realitu v době covidové. Vodní slalomář Jiří Prskavec je přesto v pohodě a chystá se na den D, kterým by měl být 30. červenec. "Nálada je tu skvělá," říká z předpřípravného kempu.
Cesta do Japonska i aklimatizace na velký časový posun proběhla v pohodě. "Mívám s tím trochu problém, tak jsem se snažil přetáčet už doma před odletem. Tady mi to pak trvalo asi čtyři dny," vysvětluje z Tokia, kde je sedmihodinový časový rozdíl.
"V naší bublině máme tři další mikrobubliny, které spolu trénují a jí. Neměli bychom se s těmi dalšími mikroskupinami úplně potkávat. Já jsem v první skupině, takže jsme hned první den museli vstávat dost brzy. To bylo nepříjemné, ale už se to srovnalo a teď už jsme plně přetočení," vysvětluje, že aklimatizaci mají vodní slalomáři úspěšně za sebou.
Covid stále hrozí
I let proběhl v klidu a v pohodě. "Moc si vážím toho, že svaz kanoistiky nám dokázal zajistit letenky jinak, než to měla většina dalších týmů, takže jsme letěli skoro prázdným letadlem, což téměř vylučuje, aby se někdo nakazil covidem. Takže jsme nemuseli do karantény," vysvětluje, z čeho mají závodníci největší obavy.
Současný světový šampion hned doplnil, že nejde o plané obavy. "Třeba v letadle, v němž letěla většina týmů, se teď, po týdnu, našel pozitivní případ. A pět Slovinců, dva Chorvati a dva Ukrajinci museli nastoupit karanténu," dodal s tím, že za sebou má během osmi dnů už osm testů a všechny negativní.
"Všichni jsme trochu napjatí, protože každý den odevzdáváme sliny na testování. Kdyby došlo k pozitivnímu případu, tak se to celé přetočí a bylo by to dost nepříjemné. Věřím, že nic takového už nepřijde, ale trochu mě to stresuje, protože to by mohlo snadno pokazit celý tenhle olympijský výlet," přidává obavu, která nad účastníky OH visí.
S tratí už je spokojený, i když byl jedním ze závodníků, kteří žádali její úpravu hlavně kvůli tomu, že voda nebyla pravidelná, takže všichni závodníci neměli stejné podmínky.
"Trať už upravili. Sice ne úplně podle našich požadavků, ale byl tady předseda slalomové komise kanoistické federace s člověkem, který už dolaďoval kanál před olympiádou v Brazílii, a trať změnili odshora dolů. Změny byly obrovské. V tuhle chvíli je trať férová a líbí se mi, že je jiná než tratě, na které jsme zvyklí. Takže za těch pět dnů, co tu byli, udělali skvělou práci," tvrdí první muž světového žebříčku kajakářů.
Zakázáno je skoro všechno
Život sportovců v Japonsku významně ovlivňují opatření proti šíření koronaviru. "Spíš bych vyjmenoval, co můžeme, než co nemůžeme," reagoval s úsměvem na dotaz, jaká omezení je tu čekají.
"Fuguje to tady tak, že kromě hotelového pokoje můžeme jít za den dvakrát na jídlo – na snídani a na večeři. Tam se sedí po dvou a jako ve škole. Všichni koukají dopředu a mezi námi je plexisklo," popisuje život v předpřípravném kempu.
Medaile si pověsí na krk sportovci sami
Medailové ceremoniály na olympijských hrách v Tokiu budou kvůli pandemii koronaviru bezkontaktní. Medaile budou sportovcům přineseny na podnose, ze kterého si je sami vezmou a pověsí si je na krk. "Osoba, která bude medaile na podnos dávat, bude mít dezinfikované rukavice. A zajistíme také, aby se už potom nikdo další medailí nedotknul. Předávající i sportovci budou mít roušky, nebudou si podávat ruce a ani se nebudou objímat," uvedl předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach.
Jídelna je také kromě trati samotné jediným místem, kde si mohou reprezentanti ve vodním slalomu sundat roušku. "Na trati, kde obědváme, to vypadá podobně. Na večeři musíme mít rukavice, abychom se nedotýkali těch nástrojů, jimiž si nandaváme jídlo na talíř, a všude je dezinfekce. Měří nám teplotu, nemáme si moc povídat a apelovali na nás, abychom tam trávili co nejméně času," vysvětluje, jaká omezení tu mají.
Závodníci jsou rozdělení do několika mikrobublin. "Takže jíme vždycky se stejnou skupinou, která má zhruba čtyřicet lidí. Pak jedeme na trať autobusem zase se stejnou skupinou," upřesňuje.
Setkat se s dalšími závodníky během dopravy by se neměl ani v autobuse, který jede v poledne s vodáky, již absolvují jen dopolední nebo odpolední trénink. "Ten autobus je rozdělený do tří zón – červená třeba vepředu, modrá uprostřed a zelená vzadu. To je jediná výjimka, kdy se tahle mikrobublina trochu poruší," říká majitel bronzu z předchozích Her.
Chvíle svobody jen u kanálu
Paradoxem je, že u trati už je to o hodně uvolněnější. "Tam se poruší úplně všechno, protože tam mohou být všichni všude pořád. Tam se mísíme a ty mikroskupiny pak trošku ztrácejí smysl," popisuje, že najít za každé situace optimální řešení není jednoduché.
"Trochu mi vadí, že když na vodě pádlujeme bez roušky, tak když jdeme znovu na start, už zase musíme s rouškou. Což ztrácí smysl, protože ta rouška je mokrá jako my. Je to nepříjemné, dojedete zadýchaný a hned musíte nasadit roušku, která je mokrá, tak se přes ni fakt nedá dýchat. Proto nakonec všichni trochu švindlují," říká s úsměvem.
Přísných opatření je nepřeberné množství. "V kanále proudí pitná voda, filtrovaná, průzračná. A protože trenéři tady nemohou vůbec nic, tak si chodili aspoň zaplavat, ale i to je teď už zakázané," doplňuje další omezení.
"Zatím nám nezakázali běhat kolem trati, protože jsme chtěli běhátko do fitka, ale místo toho tam dali dva pádlovací trenažéry, což je přesně to, po čem vodní slalomář touží, když má dva tréninky na vodě, aby si ještě potom zadrtil na pádláku. To jsou takové paradoxy. Takže běháme asi dvě stě metrů dlouhou rovinku tam a zpátky – to nám ještě nestihli zakázat," přibližuje dál tvrdou realitu.
Každý tým pak má svůj stan. Jen když jsou týmy o jednom závodníkovi, tak jsou v něm maximálně po dvou. "Tam jsme sami a je to docela příjemné, ale jinak se tu vlastně nesmí skoro nic," dodává Prskavec.
V olympijské vesnici to bude mírnější
Nálada v českém týmu je podle jednoho z velkých favoritů na olympijský kov přesto skvělá. "Sedli jsme si, funguje nám to tu suprově. Atmosféra je uvolněná a těšíme se, až se přesuneme do olympijské vesnice, kde by ta pravidla měla být paradoxně volnější. Protože už budou podléhat olympijským pravidlům. Těším se na sportovce z ostatních sportů, i když v té vesnici nakonec budeme jen sedm osm dnů."
Olympiáda je podle českého šampiona přes všechna opatření už mezi zúčastněnými v Tokiu cítit. "Vidíte reklamy na velkoplošných obrazovkách nebo vlaječky ve městě. Ale vzhledem k tomu, že nebudou diváci a Japonsko muselo investovat do zabezpečení Her daleko víc, než původně plánovalo, tak si myslím, že peníze na marketing maličko ořezali a je to vidět," říká Prskavec.
Ale nevidí to nijak tragicky. "Nemůžu říct, že Tokio olympiádou žije. Ovšem třeba v Riu kromě těch olympijských areálů taky nebylo vůbec znát, že tam takováhle akce je. Myslím, že v centru Tokia budou OH vidět víc, ale tam se my bohužel vůbec nedostaneme. Máme jednu cestu autobusem na trať a to je všechno, co z Tokia vidíme," končí Prskavec odpověď v nahrávce poslané přes sociální síť.
