Kdo je nejmladší česká biatlonistka na olympiádě? Voborníková bude v Čang-ťia-kchou čekat na šanci

Byla polovina loňského prosince. Biatlonový tým čekala druhá zastávka Světového poháru a před štafetou Češek stál otazník v podobě jejího složení a úseků.

Ostatně jako vždy, jenže tentokrát si trenéři stáhli z druholigového IBU Cupu juniorku Terezu Voborníkovou. Její formu si norský kouč Egil Gjelland chválil ještě před sezonou.

Přípravné závody pro ni totiž nevyšly vůbec špatně. "Když ji porovnáte s juniorkami, které byly v Sjusjönu na startu, tak byla hodně v popředí," poznamenal na adresu závodnice, jejíž 25. příčka v závodě s hromadným startem byla nejlepší mezi juniorkami.

Pomalu přechází mezi dospělé. "Přišlo to tak nějak samo. Člověk se do toho dostává postupně. Od dorostenců jsem na to byla připravovaná. Teď už to je asi fakt se vším všudy."

Ke všemu je podle ní potřeba trocha štěstí. "A zázemí, podpora od rodiny. A určitě motivace, vybrala jsem si to sama, vždycky jsem ten sport chtěla dělat," vyprávěla v rozhovoru pro Český olympijský tým.

V ročníkovém otvíráku nakonec dostala přednost o rok starší Tereza Vinklárková, ale druhá Tereza si na svou šanci počkala. Ostatně netrvalo to ani dva týdny - a hned štafeta.

Začátkem roku 2020 už ji ve svěťáku jednou jela, v německém Ruhpoldingu tehdy dojelo kvarteto Lucie Charvátová, Markéta Davidová, Tereza Voborníková, Jessica Jislová až šestnácté.

Prosincová štafeta v Hochfilzenu byla odlišná v tom, že střelecky nestabilní Charvátová ze sestavy zmizela právě na úkor Voborníkové.

Trenéři zkoušeli ideální kombinaci s vědomím blížících se Her. Čtyřka Jislová, Voborníková, Davidová a Puskarčíková nakonec dojela osmá.

"Snažila jsem se jet, co nejlíp to šlo, přijela jsem na obě střelby v hrozných tepech a bylo těžké se zkoncentrovat na střelbu," povídala Voborníková, jinak studentka Fakulty sportovních studií oboru Regenerace a výživa ve sportu na Masarykově univerzitě v Brně.

Kdyby ji pak nepřibrzdil zkraje nového roku pozitivní test na covid, kvůli kterému nemohla zamířit do Oberhofu, objela by celý druhý trimestr. A to už předtím v Annecy postoupila do stíhačky, v IBU Cupu se zase pětkrát dostala do první desítky.

Pozitivní test jí málem nominaci na OH zhatil. "Odjela jsem do Rakouska a eliminovala kontakty s lidmi, a stejně skončila v karanténě," vzpomínala.

Do týmu se Voborníková nakonec dostala. "Modlila jsem se, aby to vyšlo. Možná mě zachránila i třetí dávka (očkování) před Vánoci," doplnila rodačka z Vrchlabí.

Štafety ji pak čekaly ještě v Ruhpoldingu (15. místo) a Anterselvě. Tam sice Voborníková musela vestoje dvakrát dobíjet, ale situaci zvládla a dojela sedmá. Biatlonistky dokonce sahaly po medaili, pád Lucie Charvátové je však odsoudil na šesté místo. 

Letošní zastávka v Jižním Tyrolsku byla pro Voborníkovou zlomová hlavně z důvodu zápisu prvních bodů do elitního seriálu.

Ve vytrvalostním závodu dokonce po třech bezchybných položkách útočila na střeleckou nulu, v závěru ale dvakrát minula. I tak z toho byl zatím životní závod a 29. příčka.

Teď je tahle - stále ještě juniorka - tři hodiny od Pekingu na svých prvních Hrách. Jako poslední, pátá členka výběru. Ještě netuší, zda dostane v některém ze závodů šanci ukázat, jak jí to střílí a jezdí.

Že by přece jen opravdu ve štafetě?

Zatím se stále sžívá s podmínkami v Číně. Mrazy padají pomalu až k minus dvaceti.

"Snažím se oblékat, co nejvíc to jde. I za cenu toho, že je to nepohodlné při lyžování," uvedla. Do toho připočítejte zmrzlou zbraň či tzv. tatranku v ústech pro teplejší vzduch.

"Já a zima, to je vlastně hodně špatný," smála se Voborníková.

"Ale počítala jsem s tím doma, jsem na to fyzicky připravená. Mrzí mě, že olympiáda není v takovém duchu, jak si to pamatují ostatní, ale i když se musí kvůli covidu všechno vyřešit, je to tady super i tak."