BLOG: Sport a politika? Protřepat, nemíchat, řešit, ale dřív
Má to vůbec smysl? Mají se zimní olympijské hry konat v Číně, kde soudruzi (ne)chápou lidská práva tak, že končí tam, kde začíná idea? Krom toho budou sportovci v bublinách, fanoušci u televizorů a sportovní svátek v té velké zemi bude brán jako propagace toho, co dokáže vláda jedné strany. Má to ještě s radostí ze sportu vůbec něco společného?
Dost často kolem sebe slyším: V Číně olympiáda vůbec neměla být. A myslím, že s tím se dá souhlasit. A to i když, nebo spíš právě proto, že se nemá míchat politika do sportu a naopak.
Dlouho se tvrdilo a dost možná i doufalo, že přidělení her v Číně zvýší tlak na dodržování lidských práv. Jenže člověk míní, soudruh mění.
I to už se ví dost dlouho, protože nadcházející zimní hry navazují na demonstraci čínských schopností a možností, které země na východě předvedla už na letních hrách, jež sem byly přiděleny už před čtrnácti lety.
Jenže vláda jedné strany zaručuje Mezinárodnímu olympijskému výboru mimo jiného jistotu, že hry budou na vysoké úrovni a bez problémů, protože tady se problémy nepřipouštějí a neodpouštějí. A když se objeví, řeší se hned a nekompromisně.
Země, která dala světu covid, i když to do dneška nepřipustila, je připravena kdykoliv, cokoliv, kdekoliv zavřít ať to stojí, co to stojí. Protože tady se nyní chystá olympiáda.
Nevím, jestli by Peirre de Coubertin, zakladatel olympijské myšlenky, měl radost ze všeho, co se kolem tohoto sportovního svátku děje. Asi ne. Ale když se podíváme kolem sebe, proč se jede Rallye Dakar v Saúdské Arábii, zemi jejíž vedení se například podílelo na neskutečné vraždě nepohodlného novináře Chášukdžího? Proč se v Kataru bude hrát fotbalový šampionát, přestože to překope všechny termíny a při stavbě stadionů, téměř na jedno použití, zemřela zbatečně spousta zahraničních dělníků? Proč je olympiáda znovu v Číně?
Odpověď je jasná – protože peníze. Když už obra nepředěláme, budeme s ním radši kamarádit a doufat v mírný pokrok. Tak bych viděl pohled vedení Mezinárodního olympijského výboru. Nic moc, že?
Spousta zemí alespoň na protest proti čínskému přístupu k otázce lidských práv odmítla poslat do Pekingu na hry svou politickou reprezentaci. Aspoň něco.
Ale sportovci tam jsou – bohužel nebo naštěstí? Těžko říct. Oni v tom moc nejedou, trénují, závodí a těší se, jak se předvedou. Proto to dělají, je to jejich nejvíc.
Proto se na olympiádu těším. A hlavně, teď už to nevyřešíme. Ale pro příště by bylo dobré, kdyby se při udělování pořadatelství braly v úvahu i jiné věci než ekonomické možnosti jednotlivých zemí. Už proto, abychom pak nemuseli motat politiku do sportu.
