Na rychlostní kanoistiku se dala až na vysoké. Můj příběh může inspirovat, říká Paloudová po postupu

Paloudová se dala na rychlostní kanoistiku až v Praze na vysoké škole, dříve se pětadvacetiletá rodačka z Českého Krumlova věnovala vodnímu slalomu a sjezdu na divoké vodě.

"Ten příběh zní až neskutečně. Doufám, že by to někoho mohlo trošku inspirovat, že i když nezačne s konkrétním sportem odmalička, pořád je šance se dostat na dobrou úroveň," prohlásila Paloudová.

Z rozjížďky na 500 metrů musela do čtvrtfinále, které ovládla, a z vítězství byla nadšená. "Doufám, že jsem aspoň trošku postrašila soupeřky. Teď se chci prát dál, ať to stojí za to. Jsem spíš skromná, lehce pesimistická v těch představách. Zatím tak postupuji jízdu od jízdy a cíl je teď se kvalifikovat do nějakého finále," uvedla.

Fandil jí i snoubenec Josef Dostál, který krátce předtím bez problémů postoupil na kajaku na kilometru přímo do sobotního semifinále. "Ještě před mým startem, než jsem šla na vodu, jsme si dali pusu. Pak jsem šla na start a Josef fandil na tribuně. Já fanoušky slyším, vůbec jim nerozumím a snažím se to eliminovat a soustředit se na svůj závod. Vím, že tam někde byl, ale rozhodně jsem ho nehledala," řekla česká reprezentantka.

Sama jeho vystoupení také sledovala. "Josefův cíl byl vyloženě dojet druhý a to se mu podařilo. Má hotovo a šel mě sledovat. Podporujeme se navzájem," podotkla. Dostál po své jízdě vtipkoval, že se ho třetí Uzbek Šachrijor Muchkamov chvíli držel, jako by se mu líbil. "Nevím, jestli nezačnu žárlit. Ale naštěstí Josef ukázal, že tolik o Uzbeka nestojí, a dostatečně mu ujel. Tak doufám, že jeho srdce pořád zůstává nakloněno mně," smála se Paloudová.

Je první českou rychlostní kanoistkou pod pěti kruhy od Pekingu 2008, kde se představily Michala Mrůzková a Jana Blahová. Olympiádu si užívá, po dobu soutěží je ubytována poblíž areálu ve Vaires-sur-Marne s Dostálem. Její sestra Karolína se jim stará o stravu a snoubencova sestra Anna o fyzioterapii.

"Zatím jsem z olympiády nenavštívila nic jiného než závodiště a ubytování. Máme rodinné prostředí a já si to hrozně užívám. Závodíme ve stejnou dobu s Josefem, takže celkově naše příprava probíhá společně a můžeme to sdílet," uvedla Paloudová.

V závěru olympiády si budou chtít užít i olympijskou vesnici. "Já se na to těším, protože jsem vesnici ještě nezažila. Jsem ráda, že si to nechávám až s čistou hlavou po závodech a budu si moct vychutnat všechno, co ta vesnice nabízí," dodala Paloudová.

Rodina ji cestou inspirovala

Blízcí české reprezentantky se vydali do Paříže netradičně po vodě a připomněli plavbu  všestranného českého sportovce Emericha Ratha, který se na podobnou pouť vydal před sto lety. "Přijde mi to neskutečné, strašně inspirativní. Jsem ráda, že to vodácké srdce žije v celé naší rodině, byť z kajakářské rodiny nepocházím. Tu jsme začali vytvářet, až když jsme já a mí sourozenci začali pádlovat," vysvětlovala Paloudová. 

"Myslím, že nás to všechny hrozně strhlo, co oni předvedli a dokázali, plout sem po Seině skoro 400 kilometrů je za mě obdivuhodný výkon. Táta není ani vodák od narození," řekla. Na cestu se vydali její otec Tomáš, který je předsedou kanoistického klubu v Českém Krumlově, bratr Mikoláš a sestra Karolína a přidal se k nim Ondřej Kosek z Broumova, kde Rath žil. Po břehu je doprovázela maminka Paloudové Marcela.

Když vyráželi, byla kajakářka ještě v Česku. "Bylo to při zahájení olympiády, v tu chvíli jsem startovala na mistrovství republiky. Komunikovali jsme spolu telefonicky nebo přes sociální sítě jsem četla o jejich cestě. Jejich vtipnými zápisky jsem bavila celé okolí, prožívala jsem to hodně," uvedla.

Nápad se zrodil dlouho dopředu. "Řekli mi to na Vánoce. To jsem ještě nebyla na olympiádu kvalifikovaná. Tatínek mi říkal, že mi věří. Já jsem tomu sama moc nevěřila. Neměla jsem pocit, že bych byla jednou z favoritek, že bych měla vyjet jedno z těch dvou míst, která v Evropě byla," řekla Paloudová.

Proto zvažovala, že by se k nim případně přidala. "Hrozně jsem přemýšlela, kdybych si olympiádu nevyjela, jestli bych se dokázala utrhnout z přípravy na mistrovství světa a jela s nimi. Chtěla bych je svou přítomností podpořit a sdílet to s nimi," konstatovala.

Snoubenec Dostál měl pro jejich výkon slova uznání a usmíval se, že by to asi nezvládl. Paloudová si věřila více. "Jsem holka z divoké vody, zvyklá na větší polní podmínky. Věřím si, že by to bylo náročné, ale když vidím, s jakou grácií to zvládli mí rodinní příslušníci, kteří na vodě běžně netráví tolik času, tak bych to s lehkým sebezapřením dokázala," prohlásila.

Strastiplná cesta příbuzných jí oživila přípravu řadou příběhů. "Jednou byli zatčeni policií, která na ně byla přivolána, když chtěli projet plavební komorou, což je ve Francii zakázané. Ale mě nejvíc dostalo, jak si naplánovali cestu," vyprávěla Paloudová.

"Začátek řeky byl potůček s větším množstvím stromů než vody, takže se jim prodloužila a zkomplikovala. Jet 60 kilometrů na vodě je jedna věc. A jet 60 kilometrů s tím, že každou chvíli vylézáte, přetahujete loď a zase nalézáte, to pocitově udělá 180 kilometrů. A to je fakt hrozné," řekla.

Přeje si, aby byla podobně inspirativní v budoucnu pro své děti. "Nechci to plánovat. Ale pokud s Pepou budeme mít potomka, a doufám, že budeme mít, chtěla bych být pro něj tak inspirativní, jako jsou pro mě mí rodiče," dodala.