Všechno vyhrát, všechny porazit a až pak můžeme slavit, říká autokrosař Nikodém

Slavit nestihl vedoucí jezdec ME ani po víkendovém triumfu. "Oslavy jsme zatím odložili, nebyl čas, hodně pršelo, museli jsme to rychle sbalit a dorazili jsme domů až ve tři ráno," vrátil se k poslednímu závodu.

Ten provázel déšť, který z jílovité trati udělal slušnou klouzačku. "Jsme první, kdo má auto těžší než tunu, ale po závodě v Přerově muselo být ještě o dost těžší. Když jsme ho vyndali z autobusu, tak jsme ho pak celý museli umýt od jílu," popsal, s čím musí závodník počítat.

V sezoně musí všichni nově používat jen jeden druh pneumatik. "Měli by k nim najít ještě nějakou mokrou variantu. Třeba to uznají teď, protože do stávajících gum nesmíme ani říznout, a v takových podmínkách, jako byly v Přerově, je to hodně těžké," doufá.

V Přerově měli jezdci možnost vyzkoušet si všechny povrchy. "Tam chyběl už jen sníh. Člověk si na to musel dávat bacha, je to jedna z krás autokrosu," konstatoval.

Vyhrál všechny rozjížďky, ale v kvalifikační jízdě byl nejrychlejší bývalý jezdec formule 1 a zkušený okruhový jezdec, jenž už má zkušenosti z Rallye Dakar, Tomáš Enge.

"Věděl jsem, že tam byl den předtím testovat a trénoval i na počítači, ale věřil jsem, že jej potom v závodě přeskočím," přiznal Nikodém, který má větší zkušenosti s takhle kontaktními závody. "Ale hrozně rád bych si s ním ještě zazávodil. Pro něho to musel být křest ohněm, neviděl přes bahno, musel sundat brýle. Ale se zkušenými autokrosaři, kteří už mají za sebou spoustu velkých úspěchů, se pral statečně a nakonec skončil osmý. Těším se, že bude závodit dál," řekl mladý závodník.

Sám se snaží bránit proti bahnu na brýlích tím, že si počítá, kolik vrstev kryjících plexisklo už odhodil. "Ale za každého počasí se musíte chovat trochu jinak. Na hlíně je třeba pořád mít v hlavě, že každá zatáčka je jiná a nekoukat se na kola toho před vámi. Já třeba na chvíli skloním hlavu, abych šetřil brýle. Ale víc už neřeknu," šetřil si své know how.

Déšť a bahno k autokrosu patří a úspěšný pilot už se s tím dávno smířil. "Mám jen jednu kombinézu a ta je pak celá mokrá, což rozhodně není moc příjemné, ale k tomu sportu to patří," dodává smířeně. A jak si poradí s tím, aby měl cit v botách na pedálech? "Když je nejhůř, tak si boty čistím o trubky v autě, ale se škrabkou do auta rozhodně nechodím," říká s úsměvem.

Jílovitá trať v Přerově je prý v seriálu ME výjimkou? "Takovýhle extrém, kdy se kola úplně zalepí a člověk je jen pasažér na sáňkách, které jezdí, kam chtějí, tak to je jen tady. Na evropských tratích bývá spíš voda, kterou nejde nikam uklidit a nevidíte přes ní dobře," vysvětluje Nikodém.

Ve finále vyhrál o parník (12 vteřin) před svým největším německým soupeřem Stubem, ale neměl to tak snadné, jak to vypadalo. "Musíte kola roztočit, aby se z nich to bahno dostalo pryč a měl jste šanci vůbec zatočit. Párkrát jsem málem skončil ve svodidlech. Proto jsem se snažil jet pořád svižně. Měl jsem také zalepená zrcátka, takže jsem nevěděl, jestli Stube je nelepený hned za mnou, nebo jsem mu ujel. Jsou to nervy, zvlášť na mokré hlíně, a někdy platí – čím pomaleji, tím ve výsledku rychleji."

Tři závody před koncem nechce hovořit o titulu, i když má slušný náskok. "Pamatuji si sezonu, kdy jsme vedli před posledními dvěma závody o dvacet bodů, a pak jsme skončili na startu v Magioře," vzpomínal. Takže to ještě nepočítám, je třeba vyhrát všechno, porazit všechny a pak můžeme slavit," dodává jasně a sebevědomě.