BLOG: Lindsey Vonnová, ta která vždy dokázala znovu vstát
Kteří sportovci nás nejvíce inspirují? Jsou to ti, kteří se vždy vyrovnají s předpoklady a jako favorité drtí soupeře za soupeřem? Outsideři, kteří se naopak vzepřeli svému osudu? Sportovci, kteří se dokázali vrátit, ať jim život dával ránu za ranou? Anebo ti, kteří i přes rekordy a vítězství zůstávají otevření a sami sebou?
Patnáct měsíců zpátky, chvíli před olympijskými hrami sedí Lindsey Vonnová na gauči a vypráví, co ji stále žene dopředu. Žena, která v alpském lyžování dokázala vše, nemá stále dost. Zaníceně vypráví, jak se musí stát nejúspěšnějším lyžařem všech dob, zlomit rekord Ingemara Stenmarka, vyhrát více než 85 závodů Světového poháru. Nechce to dokázat. Ona to potřebuje. Důkaz všem ostatním, a možná i sobě, že je opravdu ze všech nejlepší.
Ve sportu ale není nic tak jednoduché. Tělo Vonnové, konkrétně její kolena, odmítají spolupracovat. Loni na jaře se tajně podrobí další operaci, z kolena jí lékaři vytáhnou úlomky kosti. Američanka přesto vyhlašuje útok na Stenmarkův rekord a také, že tato sezona bude její poslední.
V listopadu v tréninku ale opět nebezpečně padá a čeká ji další pauza. Zkraje letošního roku závodí v ohromných bolestech a cítí, že se blíží konec.
Po mistrovství světa ukončí kariéru, na vysněných 86 titulů určitě nedosáhne. "Vždycky jsem říkala, že se nikdy nevzdám, a chci, abyste věděli, že jsem se nevzdala. Jen začínám novou kapitolu," vzkazuje fanouškům.
"Nejsem smutná, že to končí. Jsem smutná, že to končí bez toho, abych dosáhla svého cíle," přiznává později.
Kariéra Vonnové ale nebyla inspirativní jen kvůli vítězstvím a rekordům. Ve sportu jako je alpské lyžování, testu schopností i odvahy, kde se závodníci pohybují na tenké hraně mezi pódiem a operačním lůžkem, musíte být tvrdohlaví. Beze strachu. Hnaní touhou vyhrávat. Ochotni risknout cokoliv. Prostě být neuvěřitelně soutěživí, až nezdravě. Možná nikdo v historii nenaplňuje tyto charakteristiky tolik jako Lindsey Vonnová.
V lyžování jako by pro ni nebyly limity. Nikdo nejezdil tak riskantně, tak nebezpečně, tak na hraně. Největší soupeřkou Američanky byla ona sama, obvykle skončila první, nebo v ochranné bariéře. I proto sebevědomě vyzývala na souboj muže. I proto se po každé dlouhé rekonvalescenci vrátila ihned na svah, přestože vyhrála, co mohla.
Jako rodačka z Minnesoty neměla jednoduchou výchozí pozici, rodina se kvůli jejímu tréninku stěhovala, zadlužila. Otec v ní viděl budoucnost, byl ochoten obětovat cokoliv. Přestože alpské lyžování žen v Americe nezajímalo téměř nikoho.
Tehdy ještě rodným jménem Lindsey Kildowová ho nezklamala, stala se prvotřídní superstar, zřejmě první sportovkyní, která se v popularitě hravě vyrovnala mužským protějškům.
"Odmala jsem věděla, že neúspěch není možný. Beru jen výhru, nebo nic," vyprávěla.
Ohromná chuť vítězit ji několikrát dostala jak na stupně vítězů, tak do nemocnice. Za ty roky si rozdrtila paži, zlomila kotníky, přetrhala šlachy. Operace kolen už přestala počítat, zničené menisky, vazy, chrupavky. K tomu několik bezvědomí. Zatímco výčet jejích zranění si přečtete rychle, návraty zpátky trvaly. A bolely.
Po zranění ruky nemohla ani zvednout propisku, když se vracela do tréninku, musela si hůlku k ruce přilepit. Nikdy ale ani na vteřinu nepřemýšlela, že by se lyžování vzdala. Na sjezdovky unikala před problémy s otcem, divokým vztahem s golfistou Tigerem Woodsem nebo výhrůžkami smrtí, které jí posílali příznivci prezidenta Trumpa, proti němuž se loni silně vymezila. A hlavně před depresemi.
Ačkoliv na veřejnosti bořila hranice mezi pohlavími, prezentovala se jako silná žena a stala se vzorem pro mnohé sportovkyně, sama o sobě často pochybovala.
"V televizi, časopisech a novinách vypadám jako perfektní člověk, ale mám problémy jako všichni ostatní. Občas ani nechci vstát z postele, cítím se hrozně," přiznala. "Nic jiného než lyžování neumím." A i proto se tolik bála konce.
Po posledních problémech byl už ale nevyhnutelný. Její sestra Karin často říkala, že Vonnová skončí, teprve až už nebude vůbec moci chodit. Rozum jí nakonec stopku vystavil naštěstí dříve. Na poslední závody vyrazila do Are. Do místa, kde před 12 lety vyhrála první medaili na MS.
Naposledy se postavila do startovní branky. Naposledy zařvala a pustila se dolů. Naposledy riskla úplně všechno. Ve Švédsku symbolicky uzavřela kariéru, po drsném pádu přišlo poslední vítězství. Bronz s příchutí zlata. Na pódiu se loučila s úsměvem, slzy jí rozmazaly make-up, který skrýval monokl z nehody v Super-G.
I díky této medaili se na americkou lyžařku nebude vzpomínat kvůli jejím pádům, ale kvůli tomu, jak vždy dokázala vstát. Ne na její zranění, ale na vítězství. Rekordy jednou někdo překoná, inspirací a legendou ale Lindsey Vonnová zůstane navždy.
