Vy nám tanky, my vám branky aneb Padesát let od hokejové pomsty za okupaci, část druhá

Přelepené hvězdy jako symbol odporu

Pocit zadostiučinění Čechů a Slováků se měl po úvodním utkání Československa proti hokejistům SSSR ještě znásobit. Někteří reprezentanti posilněni výhrou 2:0, kterou oslavovalo asi dva tisíce lidí na Václavském náměstí v Praze, nastoupili do zápasu druhého kola s přelepenými hvězdami státního znaku na dresech.

"Začal to myslím Jarda Jiřík, který řekl, že si pamatuje, že jeho babička vždycky říkala, že český lev nikdy neměl hvězdu, ale že měl korunu," naznačil Josef Černý, kdo spustil myšlenky na nebezpečnou rebelii.

Jiřík však nebyl sám. "Já jsem říkal: 'Za koho hrajeme? Za Československo, nebo za Sovětský svaz?' A Jarda Holík na mě: 'Co to kecáš?' A já: 'Vždyť se na sebe podívej!' A ukázal jsem mu na hvězdičku. Jarda vzal černou pásku a zalepil to," přiblížil František Ševčík komunikaci s Jaroslavem Holíkem, ke kterým se přidal v protisovětském odporu i Jan Suchý nebo třeba Jan Havel.

"Já jsem to taky zalepil. Ale uvědomil jsem si, že mám rodinu a že chodím na vysokou školu. Tak jsem tomu podlehl a oddělal jsem to. Měl jsem strach, věděl jsem, co by mě potom mohlo potkat," přiznal se Ševčík a zároveň poukázal na to, jakým směrem se ubíral život v Československu po srpnu 1968.

V hlavní roli zápasu bratři Holíkové

Skóre napínavé odvety otevřel Jiří Holík v 15. minutě. Jak uvedl komentátor přímého přenosu Vladimír Vácha, ani jeho třetí trefa na turnaji nebyla zvlášť ukázková, ale reprezentantům dodala potřebnou kuráž do dalšího průběhu.

"My jsme byli skupina lidí, která mohla dát Rusům najevo, že jsme také národ, který se s nimi dokáže nějak poprat. V politice to nebylo možné, vojensky zřejmě také ne, v kultuře by se to na veřejnost nedostalo… My jsme byli zřejmě jedni z mála, kteří tu určitou averzi mohli dát najevo, lidi to brali a chtěli to," uvědomoval si Holík zodpovědnost.

Úvodní střelec měl prsty i ve druhé brance zápasu. Holík našel na začátku 20. minuty volného Václava Nedomanského a po jeho ráně bez přípravy odcházel národní tým do šatny s dvougólovým vedením. Jenže náskok zmizel v prostřední části hry tak rychle, jak tanky obsazující zemi sebraly nádech svobody. Nejprve snížil Valerij Charlamov a vyrovnání obstaral Anatolij Firsov. Rozhodnout tak měla třetí třetina.

Závěr patřil Československu. Mezi 49. a 51. minutou se prosadili Josef Horešovský s Jaroslavem Holíkem (starším z bratrů jihlavské Dukly), a i když v čase 57:37 Alexandr Ragulin korigoval, reprezentanti v čele s brankářem Vladimírem Dzurillou už vítězství uhájili.

"Československo porazilo Sovětský svaz 4:3. Zdravíme vás všechny doma a dobře si tu radost prožijte," uvedl těsně po konci utkání Vácha, aniž by tušil, že také on doplatí na svá slova. Byl jedním z mnoha, kteří museli televizi opustit. Podobně dopadla i hlasatelka Milena Vostřáková, která ve vysílání zapíjela "morální vítězství".

Oslavy jako příležitost pro nástup normalizace

V celé zemi vyšly do ulic po památném triumfu nad Sovětským svazem statisíce lidí. Jen na Václavském náměstí jich bylo podle historiků na 150 000. Spontánní oslavy s protisovětským tónem se Moskvě nelíbily, ale vedení SSSR se na očekávané "nepokoje" dobře připravilo.

Špičky KSČ ve spolupráci se Státní bezpečností přichystaly na hlavním pražském náměstí před pobočkou letecké společnosti Aeroflot dlažební kostky ještě před vypuknutím plánovaných oslav a po zápase rozbili výlohy kanceláří neznámí pachatelé z řad tajných příslušníků StB.

Vykonstruovaná událost posloužila jako finální přitěžující okolnost pro liberální křídlo vedení KSČ, které reprezentovalo touhy po větší svobodě v Československu. Z čela KSČ byl Alexander Dubček následně sesazen a nahradil ho Gustáv Husák, který nastoupil cestu tuhé normalizace pod úplnou taktovkou prvního tajemníka KSSS Leonida I. Brežněva. Režim se začal utahovat.

Tvrdě potlačená demonstrace 21. srpna 1969 při prvním výročí okupace potvrdila nastupující normalizaci, která zakonzervovala Československo na dalších dvacet let.