BLOG: Světový pohár se vydařil. Hlavně díky novým týmům
Kanada slaví už šestý triumf na Kanadském nebo Světovém poháru z osmi ročníků. Pouze hráči Sovětského svazu (1981) a Spojených států amerických (1996) přerušili hegemonii javorových listů. Kanaďané si šli ráznými kroky v průběhu turnaje za celkovým prvenstvím a potvrdili dominanci v současném světovém hokeji. Co dalšího přinesl Světový pohár 2016?
Před začátkem šampionátu se významně probíral nový formát Světového poháru. Kritikům se nelíbily dva hybridní týmy, Výběr Severní Ameriky hráčů do 23 let a Výběr Evropy, který byl slepencem hráčů z osmi národností nastupujících v klubech kanadsko-americké NHL. Byl to právě evropský tým, nad kterým se vznášelo nejvíce pochybností.
Kruegerova Evropa
Evropa však turnaj nepodcenila a různorodá skupina se postupem času neskutečně semkla. Přitom v přípravě to nebyla žádná sláva. Dvě vysoké porážky od mladého výběru nevěstily nic dobrého, škarohlídi naráželi na fakt, že tým nemá ani společnou hymnu, a spekulovalo se o motivaci hráčů.
Jenže trenérský tým kolem Ralpha Kruegera vtiskl mužstvu tvář, zvolil úspěšnou taktiku spočívající na poctivé defenzivní hře s nebezpečným útočným forčekingem a rychlém bruslení. V brance se Evropané mohli spolehnout na vynikajícího Jaroslava Haláka, který odchytal všechny zápasy a stal se oporou.
Halák dal svými perfektními výkony zejména v play-off vzpomenout na vydařená představení ve vyřazovacích bojích v NHL v nedávné minulosti a dojem se zintenzivnil ve finálové sérii proti Kanadě při mikrosouboji Halák–Price, bývalé brankářské dvojici v Montrealu, která soupeřila o post jedničky Canadiens.
Evropský tým okolo kapitána Anžeho Kopitara dokonale zaskočila nejen fanoušky hokeje, ale hlavně soupeře na turnaji. Podceňovaná parta to dotáhla až do finále, kde chybělo pár minut do prodloužení série a vynucení rozhodujícího zápasu proti největšímu favoritovi.
Mladé hvězdy, na které byla radost se dívat
Výběr Severní Ameriky byl lákadlem už před turnajem, i když někteří něvěděli, co od týmu složeného z mladých Američanů a Kanaďanů očekávat. Mladý tým měl kromě letitých zkušeností (až na pár výjimek) vše - talent, rychlost, techniku i tvrdost. Trenér Severoameričanů Todd McLellan, který s některými mladíky včetně Connora McDavida pracuje v Edmontonu, umožnil divákům odhalit herní trend NHL blízké budoucnosti.
Způsob hokeje, jakým se hráči do 23 let vyznačovali, se dá očekávat v komplexním provedení u všech klubů v Severní Americe v nejbližších letech. Jde právě o nejaktuálnější pojetí hry založené na perfektním bruslení, rychlém přechodu do útoku s důrazem na zakončení akce, podpoře kombinační útočné hry ze strany obránců s dobruslováním situací až k brance soupeře a v neposlední řadě na aktivním forčekingu.
Hra mladíků byla nejen efektivní, ale hlavně zábavná. Tito hráči, kteří jsou věkem mnohdy ještě teenageři, se mohou pyšnit kompletní vybaveností dospělého hokejisty. Někteří si už podmaňují život v klubech nejlepší hokejové ligy světa, jiné to teprve čeká. Jedno je však jisté - dříve nebo později jim bude patřit budoucnost NHL a už nyní ohromili hokejovou veřejnost na Světovém poháru.
O Canada! Javorové listy potvrdily dominanci
Podobným stylem, i když o něco pomalejším, se prezentovala Kanada. Javorové listy však absolutní rychlost nahradily perfektní kombinací a schopností poskládat mužstvo se čtyřmi formacemi, které umí nejen nebezpečně útočit, ale také poctivě bránit. Zářným příkladem je kapitán Kanady Sidney Crosby, nejužitečnější hráč turnaje a podle mnohých nejlepší aktivní hráč na světě. K deseti bodům (3+7) v šesti utkáních přidal také osm kladných bodů za účast na ledě při vstřelených a obdržených brankách.
Kanada se tak mohla opět opřít o číslo 87 a totální dominancí na Světovém poháru potvrdila, že jí patří poslední roky ve světovém hokeji právem. Na posledních turnajích za účasti těch nejlepších hráčů tak přidala ke dvěma triumfům na olympiádě další úspěch. Na výsledcích na mistrovství světa po několika hubených letech Kanaďané navíc také zapracovali a obhajoba zlatých medailí na jarním šampionátu je toho důkazem - z posledních dvaceti zápasů ztratili pouze jediný.
Druhý severoamerický celek bez věkového omezení, Spojené státy americké, byl však velkým zklamáním. Přitom se mělo jednat o jednoho ze spolufavoritů na celkový triumf. Podstatná část kádru se zúčastnila úspěšných olympiád ve Vancouveru a Soči, ale v Torontu svou pověst neobhájila a tým USA ve skupině skončil potupně bez bodu poslední.
Zpestřením pro fanoušky byly kromě dvou nových týmů mikroporty u hráčů, takže si diváci u obrazovek mohli poslechnout diskuse se spoluhráči, soupeři i s rozhodčími. Muži v pruhovaném k tomu měli na helmách připevněny speciální kamery, které snímaly dění na ledě z bezprostřední blízkosti. Divák si díky tomu užíval opakované záběry z pohledu rozhodčího, které mu žádná z televizních kamer nemohla nabídnout.
Přestože šlo hlavně o propagaci NHL, tak se prestižní Světový pohár povedl. Národní hokejová liga, která turnaj uspořádala, nabídla světový hokej v tom nejlepším balení. Na úzkém kluzišti v kanadském Torontu, za účasti nejlepších hráčů současnosti a v moderním provedení. Kvůli nedostatku kvalitních národních týmů si pořadatelé vypomohli dvěma alternativními, přesto více než konkurenceschopnými, mužstvy, která výrazně a úspěšně obohatila oprášený turnaj.
