BLOG Dariny Vymětalíkové: Hektický večer v Pittsburghu

Pak se dveře otevřou a dovnitř vchází novináři, tak je to nastavené v NHL a tak je to nastavené i pro Světový pohár. Dnes je to ale jiné. Dostáváme 15 minut na všechno - na chodbě za šatnou postávají lidé, bezpečnostní technici, nebo kdo to je, zkrátka je zde operativní check-in do letadel. Stroje, které odnesou český tým i výběr Severní Ameriky do Toronta, se v Ontariu jen otočí a musí být připraveny pro Kanadu a Rusko hned, jak dohrají večerní zápas.

Takže v šatně, kde obvykle na svých pozicích posedávají hráči, částečně se svlékají a trpělivě odpovídají na otázky, dnes všichni pobíhají, balí a snaží se dělat tři věci zároveň. Zakopávám o něčí tašku. Radek Faksa dostává puk s datem - dnes vstřelil premiérový gól v dresu národního týmu. Děkuje, ale hned ho odkládá a snaží se taky zabalit. Zdržel ho rozhovor se mnou.

Josef Jandač se po otázce, co jim duel ukázal, rozesměje a říká: "Jak to říkal Jakub Voráček? Že všichni máme stejnou… Ale ne, já to do televize neřeknu." Pak zvážní a vyjmenovává chyby. Dobře ví, kde byly.

Jdu ven, čas sice ještě trochu je, ale další rozhovory nabereme v Torontu. Moje práce spočívá mimo jiné v tom najít rovnováhu. Snažím se fanouškům poskytnout vhled do fungování týmu, ale zároveň musí mít hráči klid na svou práci.

Beztak, než odešleme rozhovory do zpravodajství, je na provizorním check-inu plno. Ukazujeme tašky, procházíme branami. Přede mnou kluk v obleku, párkrát jsme spolu mluvili, tak se jen letmo ze zdvořilosti pozdravíme. Ani nespočítám, s kolika lidmi od týmu, novináři a tak jsem za ty roky mluvila, ale ještě než tahle myšlenka stihne odeznít naplno, tak si nadávám… Blbko, to byl Auston Matthews. Jsem dnes unavená, byl to dlouhý den.

Po check-inu vcházíme do ohrazeného a hlídaného prostoru před halou. Každý tým má dva autobusy, stejně oba skončí na letišti a obě letadla v Torontu, ale samozřejmě poslouchám. Na rozdíl od zemí, které jsem s hokejem navštívila v posledních letech (Rusko, Bělorusko), se tady dá sice improvizovat beztrestně, ale je to spíš známka neprofesionality.

Sedáme do letadla Air Canada, které vystačí přesně pro tým a doprovod. Není to ten obrovský airbus, který letěl poloprázdný z Prahy. Napadá mě, proč neletěl tento, ale něco mi říká, že tento nemá potřebný dolet. Fandové do letadel, kdyžtak mě opravte. Vycházím však z toho, že navzdory některým přesvědčením, dokonce ani v Americe neplýtvají penězi jen tak zbůhdarma.

Start ani nezaznamenám žádné "security announcement", žádné připoutání se. V letadle čilý ruch. Někteří hráči se okamžitě z košil převlékají do triček, ale dalším ta hodina letu za to ani nestojí. V letadle je klid, sem tam srandičky, ale žádná euforie. Proč také, turnaj ještě nezačal.

Kapitán Tomáš Plekanec obchází spoluhráče a říká jim dress-code pro další den. Hned po tréninku, který je už za pár hodin, totiž tým čeká "Media Day". V Air Canada Centre musí být všichni hráči po jednu hodinu k dispozici všem novinářům. Každý hráč si sedne do připravené kóje a novináři ho obchází. Trochu divné, ale tady zkrátka ví, jak funguje trojúhelník profesionálního sportu média–sponzoři-sportovci. Jeden bez druhého by zkrátka nemohl existovat.

Letadlo dosedá, jsme v Kanadě. Poslední týden byl pro tým hektický. Od středy do středy Praha–Petrohrad–Praha–Pittsburgh-Toronto. Přes 10 tisíc nalétaných kilometrů. A to to teprve začíná. Světový pohár přímo v Mekce hokeje. Držte palce.