Následuje
SP skeletonistů v Lake Placid

Hašek: Děsí mě, že spousta lidí zapomněla na to, jak zoufalý režim tehdy skončil

Nikdy se nepovažoval za hrdinu ani revolucionáře, ale v kritických dnech v listopadu 1989 byl hlavním protagonistou z řad fotbalistů, kteří vystoupili na podporu studentů a stávkujících. Ivan Hašek, kapitán Sparty a zároveň reprezentačního týmu, nikdy nezastíral, že se při vystoupení na balkoně budovy Melantrichu bál. "Ale bral jsem to jako občanskou povinnost, protože atmosféra ve společnosti byla úplně jiná. Bylo cítit, že se musí něco stát," vzpomínal Hašek.

Ivan Hašek
zdroj: ČT sport/ČTK autor: Igor Zehl

Překotné listopadové události na konci roku 1989 semkly nejen protestující studenty a umělce, ale i fotbalisty, kteří byli společně se sportovci považováni za prominentní skupinu společnosti s jistými výhodami. Jak se brzy ukázalo, hráči vystupovali jednotně, což potvrdil i Hašek.

"V té době jsem nepotkal nikoho, kdo by nesouhlasil s tím, aby režim padl. Ve Spartě nikdo neřekl 'bacha, nepůjdeme do toho'. Naopak, všichni říkali 'pojďme, ať je tento režim pryč'. Protože jsme měli možnost cestovat, viděli jsme, jak to vypadá v zahraničí," vysvětlil Hašek.

"Trochu jsme se báli, ale věřili jsme, že to dopadne. V tu chvíli se spousta lidí bála, báli jsme se celou dobu předtím. Pro mě jsou hrdinové paní Čáslavská nebo manželé Zátopkovi, ti to měli daleko těžší."

"My jsme jenom šli tak, jak šel celý národ, a když jsem viděl, jak přišla na 'Václavák' spousta dělníků z ČKD, tak už to nešlo prohrát," srovnal Hašek listopad 1989 s dobou předchozí a připomněl tak protest gymnastky Věry Čáslavské na letní olympiádě v Mexiku v roce 1968, kdy odvrátila tvář při sovětské hymně v reakci na srpnovou okupaci.

Ivan Hašek o listopadu 1989 v tématu Sportovních zpráv

Proti Interu Bratislava s černou páskou

Sportovci měli často skrz známé blízko právě k umělecké části společnosti. "Měli jsme hodně kamarádů z řad studentů a především i umělců. Za námi přišel Honza Potměšil do kabiny před zápasem s Interem Bratislava a říkal, že došlo k úmrtí studenta (Martina Šmída) na Národní třídě (což se nakonec ukázalo jako nepravdivé – pozn. autora)," zavzpomínal Hašek na víkend po 17. listopadu.

"Takže jsme uvažovali, že bychom k tomu zápasu vůbec nenastoupili. Ta informace se do začátku zápasu nepotvrdila, takže vedení Sparty říkalo, že když nechceme nastoupit, tak nemusíme, ale že to může být dezinformace a pak by to nevypadalo dobře. Takže akorát já jsem nastoupil s černou páskou jako kapitán Sparty, ale jinak se zápas odehrál a kluci z Interu Bratislava vůbec nevěděli, o co šlo," dodal Hašek.

Další ligové kolo se mělo konat ve středu 22. listopadu, ve kterém čekal Spartu duel proti pražské Dukle, armádnímu klubu. Ještě předtím se ale hráči obou týmů shodli, že naplno podpoří stávku.

Stanovisko o tom, že v takové společenské situaci hrát nechtějí, oznámili na ústředí fotbalového svazu. Nakonec došlo na přeložení celého kola. "A potom se šlo demonstrovat jako každý den," doplnil Hašek.

Z podpory na demonstraci až k proslovu na balkoně Melantrichu

Už v pátek 24. listopadu pak Hašek vystoupil vedle umělců na balkoně budovy Melantrichu na pražském Václavském náměstí, ačkoli celá akce byla neplánovaná. "Bál jsem se, nebyl jsem žádný hrdina. Chtěl jsem jít do zahraničí, už předtím jsem to měl slíbené, že odejdu, a najednou jsem vystupoval proti režimu. Ale bral jsem to jako občanskou povinnost, protože atmosféra ve společnosti byla úplně jiná. Už bylo cítit ve vzduchu, že se musí něco stát," řekl Hašek.

"Dostal jsem se tam (na balkon) náhodou. Neměl jsem nic připraveného. Šli jsme demonstraci podpořit s manželkou a bráchou, nakonec z toho bylo moje vystoupení," uvedl Hašek.

Kapitán reprezentace se v proslovu ohlédl po minulých měsících, ve kterých pociťoval změnu ve společnosti. "Já jsem spíš děkoval za atmosféru, kterou nám vytvořili diváci v kvalifikaci na mistrovství světa. Bylo cítit, že ta změna přijde. Nálada byla daleko lepší, a když jsem viděl, jak lidé zpívají hymnu při zápasech, tak bylo jasné, že situace je jiná než jindy," byl přesvědčen Hašek.

Československá reprezentace totiž jen o pár dní dříve stvrdila postup na světový šampionát v Itálii 1990 po závěrečné kvalifikační remíze 0:0 v Portugalsku, konkrétně 15. listopadu.

"Na Letné vládla snad nejlepší atmosféra, jakou jsem kdy zažil. Hmatatelně jsem cítil, že jsou lidé vlastenečtější, soudržnější, dokonce snad i hodnější," popsal Hašek pražské utkání proti Portugalsku, které se odehrálo na stadionu Sparty 6. října.

Hašek s manželkou se báli, že na ně budou po jeho vystoupení na balkoně Melantrichu při příchodu z demonstrace domů čekat a že nastanou problémy. Všechno ale bylo jinak. Nikdo si pro Haška nepřišel a naopak ještě tentýž večer rezignoval Miloš Jakeš na funkci generálního tajemníka KSČ. Věci se daly do pohybu a další události měly následovat.

"Byl to vzrušující půlrok a děsí mě, že spousta lidí naopak zapomněla na to, jak zoufalý režim tehdy skončil a o kolik lepší doba začala," uzavřel vzpomínání Hašek.

Zdroj
ČT sport, Reportér

Hlavní zprávy