Marně dobýval Stanley Cup, pak získal hned tři. Hossa nyní oficiálně vstoupí mezi legendy
Na ledě byl gentlemanem s elegantním bruslením a zároveň tichým zabijákem, který sázel góly s ohromnou lehkostí, ačkoli nikdy nebyl považován za klasického střelce. O to urputněji se Marián Hossa snažil vyhrát Stanley Cup, který mu dlouho unikal, než se dočkal v zaslíbené destinaci. Přestože konec kariéry pak neproběhl podle ideálních představ, nic ho nemohlo zastavit k přijetí do hokejové Síně slávy.
S bratrem Marcelem zdědili hokejové geny po otci, ačkoli jejich místo bylo v ofenzivě. Legendární obránce František Hossa válel v Trenčíně, kde sbíral úspěchy po hráčské kariéře jako trenér. Nakonec se oba bratři dostali ze slovenské hokejové mekky až do NHL a reprezentace.
Daleko úspěšnějším se stal starší z obou bratří. Marián Hossa zaujal v Trenčíně už v juniorských letech, kde produkoval dva body na zápas. Po jediné sezoně v A-týmu, kdy si připsal 25 branek a 44 bodů v 46 duelech a pomohl Dukle k titulu, bylo jasné, že na draftu bude talentovaný mladík hodně vysoko. Nakonec si ho v roce 1997 vybrala Ottawa v 1. kole na celkově 12. pozici.
Trpké začátky v Ottawě
Hossa si musel na první gól mezi zámořskou elitou počkat do druhé sezony, v níž naznačil svůj potenciál: vstřelil 15 branek a na dalších 15 přihrál. Třetí rok v Senators už byl zlomový. Jen jedna trefa mu chyběla k zdolání 30gólové mety, což se mu podařilo v následujících čtyřech sezonách v klubu.
Ambiciózní Ottawa okolo Alexeje Jašina ale v play-off vyhrála s Hossou v sestavě za tři roky jen jednu sérii. Po odchodu ruského kapitána v roce 2001 pak následovala tři trpká vyřazení vždy v sedmém utkání. V roce 2003 to bylo přitom ve finále Východní konference, kdy se Senátoři museli sklonit před pozdějšími šampiony New Jersey Devils.
Porážka v sedmém zápase s Torontem o rok později byla Hossovým posledním duelem za Ottawu. Vedení klubu se rozhodlo pro výměnu další hvězdy, která trochu nečekaně zamířila po výlukovém ročníku 2004/2005 za Danyho Heatleyho do Atlanty, tedy do týmu, který se od vstupu do NHL v roce 1999 ani jednou nekvalifikoval do vyřazovacích bojů.
Finálová smůla
Za Thrashers ale gólově řádil Ilja Kovalčuk a klub po příchodu slovenského útočníka ve druhé sezoně ovládl divizní titul v základní části, přičemž Hossa nasbíral poprvé v kariéře 100 bodů. V play-off ale vypadli hned po čtyřech zápasech a následující sezona byla pro Hossu v Atlantě poslední. Tým se zase propadl a před startem bojů o Stanley Cup 2008 ho poslal do Pittsburghu, který patřil s talentovaným Sidneym Crosbym k hlavním favoritům.
Penguins nakonec dokráčeli až do finále, kde ale podlehli Detroitu v šesti zápasech. Hossa, který se stal po sezoně nechráněným volným hráčem, si mohl v honbě za nejprestižnější hokejovou trofejí vybírat z nabídek předních celků. Nakonec si vybral právě šampiony Red Wings, se kterými podepsal smlouvu na jeden rok.
Osud mu ale nadělil další hořkou zkušenost. Po parádní 40gólové sezoně v základní části dokráčel Detroit v play-off až do poslední série, ale tentokrát se v repríze radoval Pittsburgh. Hossa tak prožil dvě finálové porážky za sebou a v létě roku 2009 se čekalo, kam ho kroky zavedou dál.
Do třetice všeho dobrého
Nakonec si vybral Chicago, které bylo s budoucími hvězdami Jonathanem Toewsem a Patrickem Kanem na vzestupu a s nímž podepsal velký kontrakt na 12 let. Do třetice to už Hossovi konečně vyšlo. Blackhawks se probojovali hned v roce 2010 do finále, kde udolali Philadelphii. Triumf pak zopakovali ještě dvakrát – v roce 2013 a 2015.
Hossa sice nebyl postupem času v Chicagu tak produktivní jako dřív, přesto byl nedílnou součástí úspěchů klubu. Ačkoli body postupně ubývaly, o to víc vynikla jeho hra v oslabení, za kterou byl kromě ofenzivních schopností nejvíc oceňován.
Za Blackhawks stihl odehrát jen osm z dvanácti let. Jeho bohatou kariéru předčasně ukončily v roce 2017 kožní problémy související s alergickými reakcemi na hokejovou výstroj. Přes předčasný konec stihl v NHL za 19 sezon a 1309 zápasů vyprodukovat 1134 bodů (525+609). V play-off pak přidal v 205 utkáních 149 bodů (52+97).
Po zásluze se tak stal po Stanovi Mikitovi a Petrovi Šťastném třetím slovenským hráčem, který byl jmenován do zámořské Síně slávy. Společně s ním byli zvoleni v rámci ročníku 2020 také útočník Jarome Iginla, obránci Kevin Lowe a Doug Wilson a také Kim St. Pierreová, která je vůbec první brankářkou v elitní společnosti.
Pětice hráčských zástupců společně s Kenem Hollandem z kategorie stavitelů byla vybrána už v červnu minulého roku, ale oficiální ceremonie se kvůli koronavirové pandemii odložila na 15. listopad 2021.
