Národní tým po dlouhé době bavil, řekl Záruba a vysvětlil i střídání s Dusíkem

Šampionát se stal jednou z nejsledovanějších sportovních událostí za poslední dekádu na programu ČT sport, rekordní čísla zaznamenal i web ctsport.cz. Čtvrtfinále s Německem bylo třetím nejžádanějším zápasem za posledních deset let.

Celkově si hokej na turnaji zapnulo 6,13 milionu diváků starších patnácti let. "Těší mě, že jsme měli, nehledě na výsledky, také větší zájem o části programu, v nichž se hokej nehraje. Tedy přestávky, předzápasové a pozápasové programy," prohlásil Záruba.

K vysokým číslům sledovanosti šampionátu pomohly výkony české reprezentace. Nasázela celkem 47 branek, nejvíce na mistrovství světa od roku 1985. Zase ale chybí medaile, viděl jste alespoň posun v herním projevu?

Rok za rokem jsme opakovali, že aspekt, který nám nejvíc chybí v porovnání s nejlepšími týmy na šampionátu, je střelba. Letos to poprvé tak nebylo, tedy s dvěma výjimkami – zápas ve skupině s Ruskem a semifinále s Kanadou. Tam se rozdíl ve střelbě ukázal. Ostatní prvky byly srovnatelné s těmi nejlepšími týmy. Ve sledovanosti nám národní mužstvo samozřejmě vždy pomáhá, když hraje dobře a navíc dává hodně gólů. To je ale věc, kterou neovlivníme. I kdybychom v Bratislavě hráli defenzivně a neuhráli nic, musíme se snažit úplně stejně.

Jaké připomínky diváků na vysílání, ať už pozitivní, či negativní, vás zaujaly?

Vždy je trochu od obojího. Nevím, jestli to můžu brát jako negativní věc, ale někteří diváci nesli trochu nelibě naše komentátorské obsazení na poslední dva české zápasy. (Semifinále i duel o bronz komentoval Michal Dusík - pozn. red.) V tomto systému to jinak nejde udělat. Je třeba si uvědomit, že komentovat zápasy, a zvlášť utkání národního týmu, je docela psychicky a fyzicky náročné. Nezdá se to, ale je to docela vyčerpávající. Musíme se prostřídat, a pokud to jde, je vždy lepší nasadit čerstvého komentátora, který do toho naskočí. V opačné situaci musí udělat zápasy jeden člověk.

Jak funguje systém nasazování komentátorů na duely v závěrečné fázi turnaje?

Zavedli jsme si ho tuším někdy v roce 2006 a není důvod něco měnit. Například loni Michal Dusík komentoval čtvrtfinále v Herningu, protože tam tým odjel. Michal byl v Herningu právě pro tuto situaci. Totéž letos, kdyby reprezentace odjela do Košic, nestěhoval bych se tam, ale čtvrtfinále by odkomentoval Michal a já poté případné semifinále. Naše střídání je systémově důležité a nutné. Myslím si, že je to tak i správně.

Dokážete vyčíslit, kolik lidí se na letošním projektu podílelo?

To je těžké, protože spousta lidí na projektu pracuje v Praze a spousta lidí ve fázi, kdy sem přijede, něco instaluje a zase odjede. Pak už se na tom nepodílí. Máme celou řadu profesí. Třeba kostymérky, které to všechno připravují, ale pak na místě nejsou, protože to je zbytečné. Odhadem nás tady ale bylo dvacet.

Mohli jste díky tomu, že se mistrovství konalo na Slovensku, využít více akreditací pro své pracovníky?

Spíš bych řekl, že tu bylo méně lidí než obvykle. Snažíme se to stáhnout z finančních důvodů na menší počet a víc pracovat s moderními technologiemi, které nám to umožňují. V Košicích opět nebyl reportér, protože jsme to řešili prostřednictvím uložiště, které nabízí Infront, a to jsme si koupili místo reportéra. Ušetřili jsme, doufám. A nasazení druhého reportéra v Bratislavě bylo dané tím, že měl zadání vyplnit určitou komerční část programu. Takže se to jakoby zaplatilo. Navíc Ondra Tomek, který tuto část programu obstaral, je zaměstnanec, takže nás vlastně nestojí skoro nic. Spíš se počet lidí drží hodně při zemi. Když to porovnám s jinými televizemi, jsme na rozsah operace a počet nejskromnější. 

Jedním z členů vašeho týmu byl bývalý hokejista Petr Hubáček, který má za sebou premiérový rok jako expert ČT sport. Jak si podle vás v této roli vedl?

Připravoval se na ni celý rok, pracoval s námi a rychle pochopil systém programu. Jde o typ experta, který se hodně pečlivě připravuje. Řekl bych, že je skoro nejdůkladnější, protože svou práci chce dělat dobře a pořádně. Pomohlo nám, že nemá tak daleko za sebou kariéru hráče. Potvrdilo se to vlastně u příběhu finského týmu, který turnaj vyhrál, protože má k němu Petr informačně a lidsky nejblíž. Takže se vše výborně propojilo ten poslední večer a Petr mohl říct mnoho svých osobních postřehů a zkušeností.

Těší vás, že jste našli dalšího schopného experta po Marku Sýkorovi?

Petr to opravdu zvládl výborně, ale nejde o náhradu za Marka Sýkoru, který byl zase v úplně jiné pozici. Prostě byl nesmysl hledat někoho jako on, to ani nejde. Hledali jsme zase jiný pohled na hokej a obohacení programu z jiného úhlu. Například, aby to byl Moravák a diváci slyšeli i tento hlas. Budeme strašně rádi, když s námi bude Petr dál pokračovat a bude ho tato práce bavit. Teď se mi zdálo, že ho mistrovství bavilo.

Petr Hubáček vám poslal své přípravy už před nástupem do role experta. Jak vypadaly? 

Začal tím, že si udělal kvantifikaci vstupů experta do každé třetiny a z toho si vyvodil analýzu, co ho vlastně čeká. Kdy zasahovat do hry a kdy se to hodí či nehodí. Přišel s předstihem na spoustu věcí, které by objevoval až při komentování. Nastupoval opravdu nadprůměrně připraven a stačilo ho jen lehce usměrnit.

Na jaké aspekty dbáte při výběru expertů?

Nejde o to, aby byl expert fešák, i když Petr je ještě navíc fešák. (smích) Pro nás je důležité, aby měl nějaký hokejový kredit, ale hlavně pochopil systém, kterým pracujeme. Co se týče obsahu, každý expert má absolutně volnou ruku. Nemá od nás žádnou cenzuru. Chceme, aby prezentoval své názory, a právě proto jsme si jej vybrali. Petr nemá strach a umí říct něco, co není příjemné. Zároveň mám pocit, že dneska se často sdělují jen kritické věci o českém hokeji, ale Petr má ten dar, že se umí trochu postavit i na druhou stranu a říct: Hele, představujete si to trochu naivně. Ono to je trochu jinak. 

Zvládli pořadatelé organizačně dobře zajistit celý šampionát?

Nebyl jsem v Košicích, ale až na pár drobností tady v Bratislavě šlo o nádherně zorganizovaný turnaj a opravdu světovou událost, kterou se Slovensko představilo. Navíc si udělalo hrozně dobré jméno. Čeští fanoušci budou doufám na Bratislavu vzpomínat jen v dobrém, protože tady našli svůj druhý domov. Totéž se týká i nás. Prostředí, kde jsme měli my svůj domov, bylo nejkrásnější, co jsem za těch 28 let zažil s výjimkou domácích šampionátů, kde máme své zázemí. Bratislava je mi určitě nejbližší. Hala má stejné uzpůsobení a stojí tam, kde byl stadion v roce 1959. Prostředí je prostě nádherné. Jediná věc, která nesedla, bylo počasí, a to se nedá ovlivnit.

Jaký moment na mistrovství vás zaujal a týkal se českého týmu, nebo finské jízdy za titulem?

Příběh Finů je opravdu neuvěřitelný. Vlastně překazili všechny sny mnohých favoritů. Švédům o zlatém hattricku, Rusům o zlatu, Kanadě o dorovnání Ruska v historické tabulce počtu titulů. Jejich úspěch vidím jako daleko silnější příběh, než bylo finské vítězství v Bratislavě v roce 2011. Za druhé, národní tým nás po dlouhé době svou hrou opravdu bavil. Myslím, že si získal sympatie diváků, byť se to pak trochu pokazilo semifinálovým utkáním s Kanadou. Nakonec asi nejvíc převážila lítost z duelu o bronz. Kluci ho opravdu odmakali. Vyprodukovali padesát střel na branku, a přesto prohráli. Takže to muselo diváky chytit za srdce a ukázat, že kluci chtějí za národ opravdu bojovat.

Co sráželo českou reprezentaci v play-off a jak si vedl na turnaji trenérský štáb v čele s Milošem Říhou? Poslechněte si Hokej fokus podcast: