Z první ligy až k titulu. Jak si Vsetín před třiceti lety podmanil celou extraligu
Zázrak, který neměl obdoby. A s největší pravděpodobností se už nic takového ani nikdy nezopakuje. Když Vsetín po sezoně 1993/1994 postoupil z první ligy do extraligy, těžko mohl někdo tušit, že začne totální dominance Valachů, která se protáhne na příštích pět let a zastaví se až v roce 2000.
Že je v tuzemském play-off prostor pro překvapení, naznačila už Olomouc v prvním ročníku samostatné soutěže na jaře 1994. Hanáci tehdy ze sedmého místa po základní části zaskočili všechny favority, když na cestě za titulem postupně vyřadili druhé nasazené České Budějovice nejrychlejším způsobem, po obratu z 0:2 na zápasy vítěze dlouhodobé části Kladno a ve finále si poradili také s Pardubicemi.
Z baráže postoupili do extraligy na úkor Hradce Králové a Jindřichova Hradce oba prvoligoví zástupci – jak Slavia, tak také Vsetín. A právě Valaši začali tvořit mužstvo, které mělo v druhé polovině devadesátých let zcela ovládnout český hokej.
Hlavním stavebním kamenem klubu se stal brankář Roman Čechmánek, který sice původně začínal u regionálního rivala ve Zlíně, ale tam se neprosadil, a přes Hodonín se dostal do Vsetína. Valaši v sestavě s ním ani jednou v baráži neprohráli a záhy si vytáhlý gólman vydobyl v extralize patřičný respekt a propracoval se i do národního týmu.
Obdivovatel legendárního reprezentačního gólmana Jiřího Holečka přidal k oblíbenému "příložníku" svého předchůdce další pověstnou fintu s hokejkou – jeho vystrčená brankářská hůl zejména při nájezdech komplikovala život nejednomu soupeři v nadějné pozici. Rád také s oblibou vyhlavičkovával maskou i prudce vystřelené puky.
"Než jsem si ze začátku na extraligu zvykl, tak to trošku trvalo. První utkání se mi nějak moc nevedlo, postupem času jsem si na to ale zvykl. Zvykl jsem si na rychlost, přizpůsobil jsem se tomu a chytal jsem více méně pro svoji zábavu. Z hokeje jsem měl radost, bavilo mě vyhrávat jako každého sportovce. Když se vítězí, tak výkony jdou mnohem víc nahoru, než když se prohrává," vzpomínal v devadesátých letech.
Vsetínská pouť za titulem odstartovala ve 12. kole
A právě vítězství začal Vsetín v čele s Čechmánkem a kapitánem mužstva Rostislavem Vlachem, dalším bývalým zlínským zástupcem, sbírat mezi elitou postupně čím dál víc.
Na první výhru sice klub čekal až do šestého kola základní části a v úvodní čtvrtině dlouhodobé soutěže se radoval jen dvakrát, ale poté se valašský klub pořádně rozjel. Od 12. kola Valaši nepoznali jedenáct zápasů porážku a i díky tomu, že ve 39. kole porazili hlavního konkurenta Kladno 5:1, nečekaně opanovali jako nováčci celou základní část.
To už měl Čechmánek reprezentační debut dávno za sebou, když se v prosinci 1994 představil na Izvěstijích a proti olympijským vítězům Švédům vychytal v Moskvě vítězství 3:2.
Vsetínskou jízdu nikdo nezastavil ani v play-off. Valaši nejprve vyřadili ve čtvrtfinále Litvínov 3:1 na zápasy. V semifinále porazili České Budějovice dokonce ve třech duelech, když Čechmánek dohromady inkasoval jen pět gólů.
V souboji o titul sice na úvod se Zlínem doma zaváhali, když podlehli v divoké přestřelce 3:6, ale poté utáhli defenzivu a ve zbývajících třech utkáních povolili soupeři jen čtyři branky. "Myslím si, že jsme proti Zlínu uplatnili lepší obranu, protože útoky byly asi stejně silné. My jsme dokázali vyhrát dvakrát ve Zlíně, a to bylo pro nás hodně cenné," hodnotil Čechmánek.
Vsetín mohl ve čtvrtém utkání na ledě Zlína slavit titul už v základní hrací době, ale Čechmánek se dopustil u něj tehdy málo vídané chyby. Za brankou zastavil puk, který však sebral domácí Roman Meluzín a naservíroval ho volnému spoluhráči Josefu Štraubovi. Za stavu 1:1 se tak muselo do prodloužení, které vešlo do dějin.
Také rozhodující moment finálové série se udál za bránou, tentokrát tou zlínskou. Byl to symbolicky Vlach, který ukončil nastavení už po osmnácti sekundách díky chybě zlínského obránce, jenž v kaluži vody minul puk při rozehrávce, a vsetínský kapitán zametl kotouč za bezmocného brankáře Jaroslava Kameše.
"Play-off je něco úplně jiného než ta dlouhodobá soutěž. Myslím si, že díky tomu, že se ve Vsetíně sešel zkušený kádr se spoustou hráčů se zkušenostmi s play-off v extralize i ze zahraničí, jsme měli výhodu proti jiným klubům. Viz proti Zlínu, že jsme byli zkušenější a dokázali jsme v těch rozhodujících chvílích zachovat chladnou hlavu a rozhodnout, když se lámal chleba," domníval se Čechmánek.
Souboje se Zlínem byly navíc pro Čechmánka pokaždé hodně pikantní. "Určitě se vždycky chci vytáhnout proti Zlínu. Jsem odchovanec zlínského hokeje a pro mě to bylo zadostiučinění, že jsem pokaždé překazil Zlínu cestu k vyšším metám," cenil si úspěchů ve vypjatých vzájemných duelech.
Vsetínské jádro okolo Čechmánka, obránců Antonína Stavjani a Alexeje Jaškina, útočníků Vlacha, Tomáše Sršně a Romana Stantiena a pod trenérskou taktovkou Horsta Valáška a Zdislava Tabary vytvořilo základ mužstva, které díky budoucím reprezentačním posilám, jako byl Jiří Dopita, Pavel Patera nebo Martin Procházka, dominovalo po zbytek devadesátých let, když vybojovalo i vzhledem k prakticky neomezeným ekonomickým možnostem klubu pět mistrovských titulů v řadě.
Nadvládu narušila v roce 2000 Sparta, která zastavila Vsetín až v souboji o titul. Rok nato však Valaši oplatili Pražanům finálovou porážku a prožili ještě jedno vítězné křepčení, než Vsetín naplno doplatil na nekalé praktiky majitele klubu a spolumajitele firmy Chemapol Romana Zubíka v kauze s lehkými topnými oleji, která ukončila vsetínský zázrak.
