Prezident ČSLH Král o českém hokeji: V krizi nejsme, základna roste a ambice rodičů jsou často přehnané

V květnu 2012 se mužstvo kolem kapitána Tomáše Plekance radovalo v Helsinkách ze skalpu domácího Finska a zisku bronzu. Od té chvíle vyhlížejí fanoušci v České republice výsledek podobného ražení marně.

"Čekáme na medaili delší dobu, než jsme byli zvyklí, ale z mého pohledu máme nejhorší období za sebou. Ekonomická i personální situace byla kritická," prohlásil Král. 

"I teď máme problémy, ale byly očekávané vzhledem ke generační proměně. Věděli jsme, že přijdou. O krizi bych proto rozhodně nemluvil," přidal.

Situace v tuzemském hokeji je dle čtyřiapadesátiletého funkcionáře mnohem lepší než v předchozích letech. "V současnosti se není na co vymlouvat. Nemůžeme říct, že hráči nemají podmínky, které by jim bránily v rozvoji," konstatoval a doplnil: "Tak to totiž opravdu bylo."

"Teď jsme na tom srovnatelně s ostatními. Pokud chceme být lepší, musíme zkvalitnit každodenní trenérskou a výchovnou práci."

Král zároveň zdůraznil, že inspirace v zahraničí je důležitá, ale není ani zdaleka rozhodujícím faktorem. "Můžeme hledat příklad v Kanadě, USA, Švédsku či Rusku, ale já si stojím za tím, že hlavní rozdíl mezi námi a zmíněnými zeměmi je za hranicemi sportu. Jde o respektování pravidel, sebevzdělávání i komunikaci. To nás brzdí. A nejen v hokeji."

Bez mládeže to nejde  

Za jeden z hlavních činitelů eventuálního úspěchu lze bezesporu označit práci s mládeží, na které ČSLH usilovně pracuje. "Za poslední čtyři roky se základna žákovských mužstev rozrostla o padesát procent (14 tisíc hráčů). I proto si myslím, že je na místě vyžadovat medaile či výsledky od mládežnických výběrů," pokračoval šéf svazu.

Hokejisté v dorosteneckých i juniorských týmech však za mezinárodní konkurencí zaostávají. Tradiční líhně navíc neprodukují tolik talentů jako v minulosti - v hravosti, kreativitě a schopnosti něco nečekaného na ledě vytvořit jsou momentálně mnohem lepší Američané, Švédové, Finové, Rusové. O Kanaďanech ani nemluvě.

"Systém soutěží, tréninků či vzdělávání koučů není jiný než ve světě," řekl Král.

"Máme celou řadu velmi kvalitních mládežnických trenérů, ale setkáváme se i s věcmi, které ani nedokážete vymyslet," poukázal plzeňský rodák na fakt, že aplikace nových systémů a projektů často naráží na neochotu jednotlivců. 

Ambice rodičů

Krále mimo jiné trápí i postoj celé řady rodičů. "Máme 14 000 žáčků a za jednu sezonu dojde v této kategorii k 1500 změnám klubu. Jde často o přehnanou ambici nebo nespokojenost rodičů, kteří přijdou za trenérem s tím, že se jejich potomek z důvodu neuspokojivé role v týmu přesune jinam," vysvětlil. 

"I z psychologického hlediska to pro dítě není dobré řešení. Ve srovnání například se Švédskem, kde je 42 000 žáčků, se totožná situace stane v 38 případech," dodal. 

"Jde také o sociální cítění. Hokej je kolektivní sport. Pokud budou hráči střídat angažmá, jakou vazbu si vytvoří ke spoluhráčům?" ptal se Král, jehož naopak potěšil zájem o semináře s odborníky. "Zástupce svazu, psycholog a výživová poradkyně jezdí po jednotlivých krajích, kde se setkávají s rodiči. Musím říct, že jsem nadšen z toho, jaký je o to zájem. Osvěta je strašně důležitá." 

Kromě žákovské kategorie se v posledních letech řeší i klíčový přesun mezi juniorkou a A-týmem. Hokejisté, kteří ve svém klubu místo v sestavě nemají, často nemohou hrát ani jinde, protože jsou dle tabulek příliš drazí. I proto do nejvyšší soutěže přichází množství "levnějších" zahraničních akvizic. "Deset let bojuji za názor, že jsou tabulky v profesionálním hokeji nastavené špatně a že je zapotřebí je zrušit nebo výrazně modifikovat," uvedl Král.

"Z ekonomického hlediska významnou roli v pokladnách klubů nehrají, ale pro pohyb a progres mladých českých hráčů je vnímám jako nespravedlnost," zakončil.