BLOG: Hudáček si plete morálku s pohodlím v duchu já nic, já muzikant

O co v jeho kauze jde? Július Hudáček se původně dohodl s extraligovým Kladnem na smlouvě do konce sezony s tím, že vedení klubu si slibovalo posílení na brankářském postu po zranění jedničky Adama Brízgaly před klíčovou fází sezony, ve které budou Rytíři pravděpodobně čelit boji o záchranu v elitní soutěži.

Vedení Kladna, které vlastní hrající majitel Jaromír Jágr, Hudáčka přivedlo přesto, že slovenský gólman podepsal v minulé sezoně smlouvu v KHL s kazašským celkem Barys Astana. Tedy v době pokračující válečné agrese Ruska na Ukrajině.

Prakticky ihned po oznámení Hudáčkova příchodu do Kladna se zvedla vlna kritiky, a to jak ze strany fanoušků včetně kladenských příznivců, tak také ze strany sponzorů klubu. Načež z rozhodnutí vedení klubu se Kladno po pouhých dvou dnech Hudáčkových služeb vzdalo. Brankář následně podepsal smlouvu s německým Frankfurtem.

Kladenské kauze se věnoval Hokej fokus podcast:

Propagandistický svět KHL

KHL, tedy Kontinentální hokejová liga, se stala nástrojem ruské propagandy ve válce na Ukrajině bezprostředně po jejím zahájení. Už v průběhu března 2022 musely kluby podpořit "speciální vojenskou operaci", jak Rusko válečnou agresi oficiálně nazývá.

"Tamní kluby dostaly dopis, kde mají nařízeno podpořit ruskou armádu a její vojenskou operaci a mají o tom reportovat. Je vidět, že válečná propaganda cílí i do sportu," uvedl navíc k rostoucímu propojení KHL s ruským režimem v září 2022 analytik Roman Máca z Institutu pro společnost a politiku k situaci v ruském hokejovém prostředí.

Můžeme také připomenout například také to, jak hráči Petrohradu včetně bývalého českého reprezentanta Alexeje Jaškina popřáli v únoru 2023 k svátku ruské armádě, která tou dobou už rok vedla válku na Ukrajině.

Na propojení sportu a propagandy v rámci KHL také narazil v současnosti už liberecký obránce Ronald Knot. "Když jsem šel do Ruska, byla situace úplně jiná. Nebyla válka. A já to bral jako super zkušenost. Ale teď už je pro mě celá KHL uzavřená kapitola a v žádném případě bych se tím směrem nevydal. Ať si říká, kdo chce, co chce, ten sport je tam součástí propagandy a já se na čemkoliv takovém, co teď probíhá, odmítám jakkoliv podílet," prohlásil Knot v létě 2023.

Peníze vs. morálka

Už od konce února 2022 jsme mohli sledovat, jak hráči, tak i kluby (konkrétně finský celek Jokerit Helsinky a lotyšský tým Dinamo Riga) opouští soutěž, které počtem dominují ruské týmy, nechybí však běloruský Minsk, kazašská Astana a čínský Kunlun.

Po sezoně 2021/2022 vypověděli smlouvy v ruských klubech například Roman Will, Tomáš Hyka nebo Lukáš Sedlák. Ukončit platnou dohodu přitom není jednoduché. "KHL má vnitřní reglement, že pokud jak klub, tak hráč chtějí kontrakt rozvázat před začínající sezonou, musí se navzájem odškodnit dvěma třetinami hodnoty kontraktu. Což je samozřejmě pro hráče v podstatě zničující," vysvětlil před časem viceprezident IIHF Petr Bříza.

"Já bych tam tedy nešel za žádných okolností. Ale každý hráč má jiné myšlení. A každý musí přemýšlet nad tím, jak zabezpečí rodinu. Já osobně bych to v životě neudělal, určitě bych tam nikdy ani nepáchnul. Kdo to ale udělá, tak potom musí nést nějakým způsobem následky, jestli nějaké budou. A musí počítat s tím, že se může cokoliv stát," zdůraznil například Jakub Voráček.

O to problematičtější je pak situace, kdy hráč podepisuje dobrovolně novou smlouvu v KHL za mezinárodní situace, jaká v posledních dvou letech je. Čeští hokejisté přitom čelili podobné kritice, jakou zažívá Slovák Hudáček. Pro připomenutí, šlo o Libora Šuláka, Dmitrije Jaškina, Lukáše Kloka, Rudolfa Červeného a Davida Skleničku. Rozdíl je snad jen v tom, že zmínění se nachází na území klubů KHL, kdežto Hudáček se po návratu nacházel v Česku a kritika na jeho osobu tím může vyznít silněji.

"Kazachstán je samostatným státem, Astana jeho hlavním městem. Samozřejmě klub hraje KHL proti množství ruských klubů. Jde však o kazašský klub a můj život v Kazachstánu. Pokud je toto důvod k veřejnému lynčování, pak si myslím, že svět není v pořádku," vysvětluje ve svém prohlášení Hudáček, jako kdyby po ruských městech v rámci zápasů necestoval a dění v Rusku se ho netýkalo.

V jádru je ale kritika nejen hokejové veřejnosti stejná. Stejně jako citovaným hráčům i Hudáčkovi je vyčítáno to, že dobrovolně hraje v soutěži, jež je napojena na ruské oligarchy, kteří se paktují s ruským válečným režimem, a takové peníze těmto hráčům nesmrdí. Shodně se navíc schovávají za slova o tom, že přece jen hrají hokej, politika je nezajímá a s válkou nic společného nemají a ani ji nepodporují.

Tady se však nachází hlavní rozpor. Sport není vyčleněn ze společenského dění, naopak je do něj integrálně začleněn. A také ve sportu se projevují nejen politické souvislosti. Ve chvíli, kdy kluby napříč soutěží musí válku podporovat, jsou její hráči součástí tohoto aktu, byť nepřímo.

Já nic, já hokejista

Stojí za to připomenout, že zatímco český, švédský či finský hokejový svaz zakázal vlastním hráčům působícím v KHL možnost jejich zemi reprezentovat, slovenský svaz prostřednictvím tamního výkonného výboru původně k ničemu takovému nesáhl. Výsledkem byly protesty sponzorů či ministerstva školství a také odstoupení bývalého skvělého útočníka Michala Handzuše z vedení slovenského svazu.

"Byl to život kvalitní a normální, který se odehrával primárně v klubu a s vlastní rodinou, jak to v životě hokejisty bývá všude na světě," říká Hudáček. Mám pochopení pro Hudáčkovo rozhořčení, že mu je podsouvána přímá podpora ruské války. Že ale vyměnil morálku za pohodlí, je prostý fakt.

"Já jsem svým působením dokázal, že hrát hokej umím, že se vždy biju za svůj tým, na ledě i mimo něj předávám to nejlepší, co ve mně je, a hlavně ctím zásady fair play. Ve sportu i v životě," dodává ve svém prohlášení.

Je to otázka volby. Hudáček by si jistě mohl vydělat peníze prakticky kdekoliv v Evropě, on si ale i přes zásady fair play dobrovolně vybral v minulé sezoně působení v KHL za situace, jaká nastala dávno předtím. A to je to, oč tu běží.