BLOG: Vedení českého hokeje metodou pokus-omyl je cestou do záhuby, nikoli na výsluní
Rok se chýlí ke svému konci, a tak se můžeme těšit na obvyklé tradice a rituály, které závěr prosince pravidelně přináší. Na balkonech panelových domů se objevují vánoční stromky, v ulicích kádě s kapry, meteorologové řeší, zdali budou Vánoce na blátě, nebo ano, v redakcích českých médií se sepisují ročenky a Výkonný výbor českého hokeje mění hrací systém první ligy.
Začněme ovšem potleskem, k lynči se dostaneme později. Snížení počtu účastníků první ligy zpět na 14, jak Český hokej plánuje, je samozřejmě velmi přínosné, a to hned z několika důvodů. Postupný nárůst počtu týmů v druhé nejvyšší soutěži v posledních letech přinesl toliko další rozmělnění kvality, rozpad hracího systému a neustálé vymýšlení, jak se každý rok s jiným počtem celků vypořádat. "S nižšími počty mužstev vzrostou konkurence a kvalita soutěží," nechal se slyšet prezident českého hokeje Tomáš Král.
No sláva, chtělo by se dodat. Celá akce ovšem ukazuje na naprostou nekoncepčnost v plánování. Stále titíž lidé jeden rok vymýšlejí rozšíření ligy, za dva roky její zúžení, jednou se hraje s předkolem play-off, poté bez něj, támhle se zavedou kvóty na mladé hráče, tu se zruší sestup, onde předělá baráž, každý rok si fanoušci musejí zvykat na jiný soutěžní systém. A s jakým výsledkem? No s žádným, veškeré změny se dějí nazdařbůh, dlouhodobý plán zjevně neexistuje a celé řízení hokeje připomíná nahodilé výstřely pálené dle toho, jak se kdo vyspí. Kam s tímto řízením hokej spěje, vidíme v přímém přenosu.
Samotné rozšíření první ligy se zavádělo po zasedání Výkonného výboru Českého svazu ledního hokeje v březnu 2017. "Úprava vytváří prostor pro širší zapojení juniorů ve druhé nejvyšší soutěži a zjednodušení jejich přechodu do dospělého hokeje. Současně klubům umožní, aby zařazením mladých hráčů šetřily náklady," sliboval tehdy Král. Taková byla původní idea.
V reálu se samozřejmě stalo to, co se dalo předpokládat. Uzavření soutěže odspodu vedlo k naprosté rezignaci slabých týmů na jakoukoliv větší snahu. Již v polovině rozehraných ročníků se konaly výprodeje hráčů. Místo toho, aby soutěž gradovala bojem o udržení, se na konci ročníku hrála celá řada absolutně zbytečných zápasů nevalné úrovně, což samozřejmě a logicky nezajímalo ani fanoušky dotčených mančaftů. Na všechny tyto problémy odborná veřejnost upozorňovala, ale celý experiment s jasným výsledkem se stejně musel konat.
Velmi vtipně se celá eskapáda projevila například v Ústí nad Labem, dříve elitním prvoligovém celku, ve kterém v posledních letech zajímá zbývající jednotky fanoušků maximálně tak to, kolik cizích hráčů se během sezony v kádru protočí a komu bude Slovan dělat farmu. V rozhovoru pro Hokej.cz sdělil tehdejší sportovní ředitel Ústí Vladimír Evan k chystanému rozšíření a obavám o kvalitu soutěže následující:
"Nemyslím si, že by kluby hrály s kvalitativně nedostačujícími kádry. Kdyby hrály hlavně v úsporném režimu, bylo by to špatně. V týmu by měli být i zkušenější hráči, od kterých se mladí budou moci učit, a aby neupadly kvalita a úroveň ligy. Pokud k tomu všechny kluby přistoupí správně, nevidím v tom žádný problém," tvrdil Evan.
Sám se pak k věci postavil čelem. A to natolik, že Ústí po trapném výkonu v sezoně 2017/2018 skončilo s 65 body dvanácté, aby následující sezonu po už totálně nedůstojné sezoně (ve které se hrálo o 4 zápasy více) uhrálo 47 bodů a 14. místo. Jenže i výkony kvalitativně na úrovni poloamatérské druhé ligy k udržení stačily – nepadalo se.
A tak se zase padat bude. Sláva. A počet týmů se opět zredukuje na původní úroveň. Nechme projednou stranou debaty o tom, že i 14+14 týmů v extralize a první lize je příliš, že na takový počet profesionálních týmů momentálně prostě nemáme zdroje herní, finanční ani fanouškovské. Spíš se pojďme pobavit o tom, kam s takovýmto řízením hokeje můžeme dojít. Už přespříliš dlouho se celý český hokej řídí metodou pokus-omyl, přičemž efekt oněch omylů je jasně predikovatelný, ale beztak se musí vyzkoušet.
Český hokej potřebuje více než kdy jindy pevné vedení, dlouhodobou a jasnou koncepci a zvýšení konkurence, tedy zeštíhlení profesionálních soutěží a zvýšení propustnosti mezi nimi, přímé postupy a sestupy tak, aby byla atraktivita zápasů co největší. Ideálně v provázanosti se změnou přestupové politiky zamezující těkání hráčů z týmu do týmu. My, fanoušci, chceme funkční kluby s jasnou tváří. Chceme ligy plné soutěžení a ryzího sportu, nikoliv neustálé politikaření. Farmy plné cizích hráčů na střídavé starty nikoho nezajímají.
A pokud toto nynější prezident českého hokeje nechápe, je zřejmě načase zamyslet se nad tím, zdali nepotřebujeme nového.
