Wiener Stadthalle, českým titulům zaslíbená. Chceme se v ní poprat o postup, hlásí Galia
Český fanoušek si už v minulosti v této aréně několikrát zařval radostí. Wiener Stadthalle, legendární hala, v níž čeští hokejisté slavili tři tituly mistrů světa v letech 1977, 1996 a 2005. Nyní na vídeňskou plochu vyběhnou čeští házenkáři, zítra od 18:15 je čeká první a hned velice důležitý duel Eura proti domácím Rakušanům.
Stadthalle, která se využívá i pro různé výstavy a koncerty, nabízí kapacitu až 16 tisíc míst. Pro potřeby mistrovství Evropy v házené bude kapacita ponížena na lehce přes 10 tisíc míst. "Hala je pěkná. Není to ale pro nás nic moc nového. Už jsme ale v pár velkých arénách hráli, takže by nás to nemělo rozhodit," říká střední spojka Tomáš Babák.
Čeští házenkáři už po prvním čtvrtečním tréninku poznali specifika Stadthalle. Zvláště pro brankáře to zatím bylo trochu obtížnější. "Je velká a trochu nezvyklá s tím světlem. Uvidíme, jestli se to ještě na ten zápas trochu prosvítí. Doufám, že bude zaplněná a že nás čeští fanoušci poženou," přeje si opora reprezentace Martin Galia.
Očekává velkou podporu fanoušků, kteří to mají například z moravských bašt házené blízko. "Odkázal jsem ale známé na internetové stránky, kdybych měl každému shánět lístky, stálo by mě to hodně peněz," směje se ostravský rodák Galia.
Hala je víceúčelový stánek, který se otevřel před 62 lety a prošel od té doby několika úpravami. Dařilo se zde především českým hokejistům. V roce 1977 zde ještě v tabulkovém systému brali zlato. V letech 1996 a 2005 ve finále porazili vždy Kanadu.
"Nebudeme říkat, že chceme zlato, ale popereme se o to, abychom postoupili ze skupiny, a uvidíme, co bude dál," usmívá se Galia. S kolegy narazí ve skupině B mimo Rakousko na Severní Makedonii a Ukrajinu.
Členové současného kádru reprezentace vzpomínají i na házenkářský evropský šampionát v roce 2010. Hrálo se ve Vídni, ovšem v menší hale ve Wiener Neustadtu.
Tehdy Češi se silným výběrem obsadili 8. místo. Dokázali postoupit z těžké skupiny se Španělskem, Francií a Maďarskem. V další fázi padli těsně o dvě branky se Slovinskem, o gól s Polskem a remizovali s Německem.
"Tehdy byl Filip Jícha v nejlepší formě, já byl taky ještě celkem při silách. Zpětně když se na to koukám, mrzí mě, že jsme nedosáhli lepšího výsledku. Tým byl dost silný, co se týká hráčské kvality. Postoupili jsme z těžké skupiny, po těžkém vývoji a moc nechybělo a mohli jsme se dostat dál. Detaily a jednotlivé herní momenty má člověk pořád v hlavě," přemítal Daniel Kubeš, tehdejší opora na spojce, nyní kouč národního týmu.
