V Česku je ženský fotbal proti Americe trochu pozadu, říká Franny Černá
Narodila se v Kalifornii a začínala s baletem. Ale když holky v Americe, kde s rodiči a s bratrem žila, hrály fotbal, šla do toho taky. Teď Franny Černá hraje v záloze a reprezentuje Českou republiku.
![](https://fs.ceskatelevize.cz/cache/image/ZmI1NDFhYTJlNGIxMzAyZjVKCHTxu92NJPurfwr16Umk5Ubxc8xB_4riaXXP_uPhOSOdrrDBu-RrEqyJwID73MiF1NnlcJEzFdtX7MMPiFQXz3gPaiDaq6r8uqNNIKcOWXu5T2CgMoNJcOFmbW8_3eTgiuZ6ThL_EVB2c8liqFFcnoeVXj2Z0TCFfvZL-I0XHHHDfkBVNex0BQxpwaWAyA.jpg)
"V Americe jsme každý víkend měly turnaje nebo zápasy. Tam se nebere rozdíl mezi mužským a ženským fotbalem – je to normální, v pohodě," vysvětluje, že za oceánem už tento sport dávno není hlavně mužskou záležitostí.
Hrála fotbal, a ten jí pomohl i v dalším vzdělání, protože se rozhodla, že půjde na univerzitu a bude tam hrát. "Nevěděla jsem, jestli chci jít na unverzitu," vzpomíná nahlas. "Pak jsem se rozhodla, že jo. Šla jsem tam hrát a studovat, to mě trochu nakoplo, změnila jsem i tým za lepší. Začalo mě to bavit ještě víc," vysvětlovala, ale ještě nebyla pevně rozhodnutá, že touto cestou půjde dál.
"I po univerzitě jsem si myslela, že to odehraju a skončím, ale pak jsem začala hrát profesionálně a teď jsem tady," dodává s úsměvem.
Zpočátku se musela smířit s tím, že v Česku je stále pohled na ženský fotbal trochu přehlíživý.
"Někdy ani lidi něvědí, že se tu hraje liga ženského fotbalu. Tady se o tom tolik neví. To je největší změna proti Americe, tam je o ženský fotbal velký zájem. Do klubů jde hodně peněz, je to velký byznys, na ženský fotbal tam chodí spousta fanoušků a holky už mají skvělé smlouvy. Tady v Česku jsme v tom trochu pozadu a doufám, že ten zájem bude větší," říká.
Je ráda, že dostala šanci v národním týmu. "Jsem nadšená, že to vyšlo," přiznává pětadvacetiletá blondýnka, která hraje za Slavii.
"Musela jsem si tady zvyknout, ale pomohlo mi, že jsme s rodinou stejně vždycky v létě jezdili do Česka, protože tu máme všechny příbuzné, babičky, dědy. Být tu občas a bydlet tady je ale přece jen jiné," přiznává reprezentantka.
Česky uměla a cítila se tady dobře, i když... "Někdy jsem se nedokázala přesně vyjádřit, tak jsem se styděla. To jsem se pak cítila trochu blbě," vzpomíná na své začátky v českém fotbale v rozhovoru pro ČT sport.
A jaké má sny a cíle? "Třeba olympiáda a ještě v L.A., to je sen, to by tady všechny holky chtěly," vysvětluje.