GLOSA: Když se urazí španělský bafuňář, tak létají třísky
Vyhodit trenéra pár dnů před světovým šampionátem, jako to učinilo vedení španělského fotbalového svazu, na to fakt chce mít odvahu. To jednoznačně. Jen si říkám: proč?
Konec kouče španělského národního týmu Julena Lopeteguiho mi vyvolal asociace na šok, který způsobilo vedení Karviné, když před posledním kolem ligy odvolalo trenéra Muchu, bylo to hodně nečekané, měli snahu udělat něco, aby se tým probudil. Sportovní ředitel Vlk zaskočil a klaplo to. I když s klikou jako od stodoly.
Oba tyto kroky jsou hodně netradiční, nečekané, překvapivé. Jenže u Karviné to byla snaha tonoucího, který se chytá stébla. U Luise Rubialese, šéfa španělského fotbalu, je to asi spíš uražená ješitnost. I když Lopetegui taky nejednal zrovna podle královského protokolu, když podepsal smlouvu s královským klubem z Madridu ještě dřív, než to oznámil svému současnému zaměstnavateli.
Ale stejně z toho cítím málo nadhledu a hodně hry na disciplínu – a ta přece musí být. To přece každý úředník ví. "Když jsi nám neřekl, že jednáš s Realem, tak vypadni." Tak nějak bych to přeložil. Španělský svaz byl uražený, že ho Real i Lopetegui vynechali a podepsali mezitím kontrakt. Kouč odchází k jednomu z nejlepších týmů světa a neoznámil to svazu, s nímž před několika týdny prodloužil smlouvu. To rozhodně nebylo košer, ale odmítněte, když přijde Real? Kolikrát za život se vám to stane? Co vy na to, páni trenéři?
Chápu, že někdo může být uražený. Nebylo to úplně košer, ale když to vezmeme do důsledků, co se mohlo stát? Nic. Kouč, který s týmem ještě neprohrál, by dojel šampionát a svaz by si potom za něj našel náhradu, poděkovali by si a život by šel dál. Ono se totiž opravdu nic nestalo. Jenže, ta ješitnost. Rubiales nepovolil, ani když za setrvání Lopeteguiho u týmu do konce šampionátu orodovali takové kapacity jako Sergio Rámos i Andres Iniesta.
Z toho je jasně znát, že tým za svým bývalým koučem, s nímž dokázal porazit například nedávno Argentinu 6:1, stojí. Jenže téměř neznámý šéf španělského fotbalu se předvedl jako "chlap s gulama", abych použil přirovnání jednoho z největších chlapáků naší politické scény. Jenže vždycky je důležité, aby ty "gule" byly na správném místě a ne tam, kde má být třeba mozek. To pak moc nelícuje.
Už v zápase s Portugalskem se uvidí, jestli to moc nenarušilo španělskou siestu. Tým plný hvězd převzal sportovní ředitel (stejně jako v Karviné - asi to odkoukali) Fernando Hierro, bývalý španělský reprezentant, který dosud trénoval jen ve druhé lize. I když takový tým by už teď mohl vést asi i Andrea Stramaccioni.
Mám španělský fotbal rád. A poté, co do své akademické hry vrátil turbo, se na něj kouká moc dobře. Teď jen čekám, jak moc ho zpomalí tohle zupácké představení síly nepříliš známých bafuňářů, které se hodí spíš na vojenskou přehlídku na kremelské náměstí v Moskvě.
Ale pozor, i pochodovat se musí umět...
Kdo je největším favoritem na triumf na MS? Poslechněte si nový Fotbal Fokus podcast:
