Španělsko: Další titul, nebo konec vítězné éry?

Španělé byli léta považováni za favority, kteří na velkých turnajích vždy vyhoří. Dlouho bylo jediným úspěchem mužstva z Pyrenejského poloostrova vítězství na evropském šampionátu z roku 1964. Skvělé výsledky v kvalifikacích byly na turnajích rychle zapomenuty. V roce 2008 ale přišel obrat o 180 stupňů. Španělé pod vedením nedávno zesnulého Luise Aragonése opanovali Euro a od té doby jsou hegemonem světového fotbalu.

Španělsku se podařilo to, co nedokázala Pelého Brazílie ani Maradonova Argentina. Zvítězit na třech po sobě jdoucích velkých turnajích, když po Euru 2008 vyhráli i na světovém šampionátu 2010 a mistrovství Evropy o dva roky později. Španělé navíc mohou být prvním týmem po více než padesáti letech, který dokáže obhájit titul mistrů světa.

Stejně jako ostatní týmy ze starého kontinentu ale před nimi stojí dlouholetá hrozba - žádný evropský tým v historii nedokázal ovládnout mistrovství světa konané v Jižní Americe. Na druhou stranu každé "prokletí" jednou končí. Do roku 2010 platilo, že žádný evropský tým nedokázal zvítězit mimo starý kontinent, a bylo to právě Španělsko, kdo dokázal v Jižní Africe 80 let trvající tradici porušit.

Ach to čtvrtfinále

Až do šampionátu v Jihoafrické republice ale Španělsko více trápilo jiné prokletí - čtvrtfinálové. Španělé nebyli schopni se od roku 1950 probít skrz druhé kolo, čtvrté místo z brazilského šampionátu z před 64 let dlouho bylo jejich nejlepším výsledkem. Zlom přišel až v roce 2010 díky zlaté generaci kolem Xaviho, Iniesty, Villy, Casillase a Ramose. Otázkou ale je, zda dnes už není španělský tým za zenitem.

Španělsko sice ovládlo všechny velké turnaje od roku 2008, před rokem na Konfederačním poháru, který je tradičním testem před mistrovstvím světa, ale nestačilo na Brazílii. Ve finále "kanárkům" podlehlo 0:3 a mnozí se domnívají, že konec dominance fotbalového Španělska se blíží.

Na začátku byl Aragonés 

Vítěznou éru Španělska odstartoval trenér Luis Aragonés, který tým dovedl k titulu mistrů Evropy v roce 2008. Podle mnohých byl základem úspěchu fakt, že Aragonés dokázal stmelit znesvářenou kabinu, kde vedle Španělů seděli i hrdí Katalánci a Baskové. Navíc se mu podařilo vtisknout národnímu týmu obdobný herní systém, jaký úspěšně praktikovala na klubové úrovni Barcelona.

Proslavené tiki-taka vycházelo z útočného pojetí holandského totálního fotbalu, které se "Barce" snažili vtisknout nizozemští trenéři Luis van Gaal a Frank Rijkaard. Aragonés stejně jako Pep Guardiola, který se ujal Barcelony po vítězném Euru, si ale herní styl přizpůsobili. Systém v jejich podání stál na nekonečných sériích krátkých rychlých přihrávek, dominantním držení míče a takřka absolutní kontrole hry a jejího tempa.

Hru Aragonésova výběru řídila barcelonská dvojice Iniesta s Xavim. Důležitým prvkem byla ale i útočná dvojka David Villa a Fernando Torres, která se neustále tlačila do zakončení. Ofenzivní styl Španělska – stejně jako Barcelony – tehdy obdivoval celý svět.

Evoluce pod del Bosquem

Luis Aragonés se po vítězném evropském šampionátu vzdal místa u reprezentace a nahradil ho bývalý trenér Realu Madrid Vincente del Bosque. Ten převzal Aragonesův herní styl a dále ho rozvíjel.

Tiki-taka, které nejdříve udivovalo nekonečnou paletou ofenzivních nápadů, se postupem let přerodilo ve fanoušky nenáviděný způsob hry, kdy držení míče nemá za cíl vstřelení branky, ale znemožnit soupeři gól vstřelit. Poslední kapkou bylo pro mnohé diváky, když Španělé začali nastupovat bez klasického útočníka se šesti záložníky na hřišti, a utrpení ze sledování bezcílných přihrávek bez snahy o zakončení se ještě prohloubilo. 

Španělsko se tak pod del Bosquem z týmu, který drtí své soupeře, stalo celkem, jenž nedostává góly, sám jich ale moc nedává. Úřadující mistři světa i Evropy na posledních třech turnajích inkasovali pouhých šest gólů a ve vyřazovacích bojích dokonce nedostali ani jeden. Tika-taka se sice fanouškům, zejména těm nestranným, už nějakou dobu zajídá, jenže - minimálně ve španělském podání - je stále účinnou zbraní. Před šampionátem tak může tým z Pyrenejského poloostrova trápit spíše forma klíčových hráčů.

Spasí útok Costa?

Del Bosque sestavu za šest let, po které je u týmu, příliš neobměnil a klíčoví hráči jsou stále titíž. Kostru týmu nadále tvoří především fotbalisté Barcelony, kteří ale mají letos za sebou nejhorší sezonu za poslední léta. Mluví se především o playmakerovi Xavim, kterému už je 34 let a ročník mu vůbec nevyšel. Dokonce se otevřeně hovoří o jeho odchodu z Barcelony, kde strávil celou svou dosavadní kariéru.

S kdovíjakou formou však na šampionát neodjíždějí ani další hráči Barcelony. Lepší roky už zažil i Iniesta, Fábregas, Busquets, Pedro a Piqué. V dobré pohodě se naopak na sraz hlásili hráči konkurenčního Realu Xabi Alonso, Sergio Ramos a Iker Casillas, i oni ale mají nejlepší roky za sebou. 

Žádoucím oživením del Bosqueho výběru se mohou stát hráči Atlétika Madrid, které se letos překvapivě stalo španělským mistrem a probojovalo se až do finále Ligy mistrů. V základní sestavě v duelu proti Salvadoru, který byl generálkou na šampionát, nastoupili hned tři - dvaadvacetiletý záložník Koke, pravý bek Juanfran a v útoku asimilovaný Brazilec Diego Costa. (Dříve nepostradatelní Xavi a Busquets se na hřiště dostali až v průběhu druhého poločasu.)

Právě Costa by měl být největší útočnou hrozbou Španělska. Do nominace se totiž z útočníků dostali už jen stárnoucí David Villa, který po sezoně přestoupil do americké MLS a dopředu vyhlásil, že po šampionátu v národním týmu končí, a Fernando Torres, jenž se již několik let potýká s poklesem formy. David Villa se ovšem zaskvěl proti Salvodoru. V zápase, který Španělé ovládli výsledkem 2:0, vstřelil obě branky svého mužstva.

Diego Costa, přestože je mu už 25 let, bude v reprezentaci nováčkem. Španělské občanství dostal teprve před necelým rokem a za národní tým nastoupil pouze ve dvou přípravných utkáních. Útočníka Atlétika navíc před turnajem trápilo zranění, které mu ani nedovolilo zahrát si ve finále Ligy mistrů déle než deset minut. V posledním přípravném duelu ale nastoupil v základní sestavě a na hřišti vydržel do 74. minuty.

V nominaci se trochu překvapivě neobjevil útočník Manchesteru City Álvaro Negredo, kterému příliš nevyšla druhá polovina sezony, ani Negredův spoluhráč z Manchesteru Jesús Navas. Kvůli zranění chybí i odchovanec Barcelony Thiago Alcantra, který v současnosti působí v Bayernu Mnichov.

Potvrdí Španělé předpoklady? V záloze číhá Chile

V kvalifikaci Španělsko nezářilo, dokonce jen remizovalo na domácí půdě s Finskem. Z pětičlenné skupiny ale nakonec postoupilo přímo z prvního místa, přestože se muselo utkat se silnou Francií. S reprezentanty země galského kohouta sice doma stejně jako s Finskem Španělé jen remizovali 1:1, ve Francii však dokázali zvítězit 1:0 a získali rozhodující náskok.

Už v prvním utkání na brazilském šampionátu čeká obhájce triumfu jejich finálový soupeř z posledního mistrovství – Nizozemí. Proti omlazenému holandskému celku budou nastupovat v roli papírových favoritů, stejně jako o čtyři dny později proti Chile. Na závěr se Španělé utkají s největším outsiderem skupiny Austrálií. Španělsko si samozřejmě nic jiného než postup nepřipouští, Chile by se však rádo postaralo o překvapení na účet jednoho z největších favoritů.