Chile: Atraktivní tým ve stopách Marcela Bielsy

Je nemožné hovořit o dnešní podobě (nejen) chilského fotbalu, aniž bychom se zmínili o El Locovi (šílenci). Muži, který své svěřence, kolegy i novináře zcela pohlcuje debatami o fotbale - výjimkou nejsou pětihodinové prezentace hráčům na videu, jen o něco málo menších délek dosahují i jeho tiskové konference.

Byl to právě Bielsa, jenž ovlivnil spoustu dnešních trenérů a kdo před osmi lety - mimochodem, údajně po jedenáctihodinovém rozhovoru - přesvědčil Pepa Guardiolu, aby se stal fotbalovým trenérem. Katalánský kouč ostatně Bielsu v roce 2012 označil za nejlepšího trenéra na světě.

Dominantní pojetí hry, které Guardiola vnukl Barceloně, inspirovalo mnohé kluby i reprezentace ke změně myšlení. Dnešní forma tiki-taka může mnohým divákům připadat jako jakási perverzní interpretace catenaccia, naštěstí pro ně však mnozí trenéři ze hry Barcelony převzali spíše ofenzivní aspekty.

Čím spíše je fotbalová veřejnost znechucena stále sterilnější hrou založenou na držení míče, tím více pomíjí hlasy o tom, jaké herní pojetí je to správné a jaksi morální. Těžko si však představit tým, který by trénoval Marcelo Bielsa a pro nezaujatého diváka byly jeho výkony nudné a nepohledné.

Bielsova mužstva v sobě snoubí mnohé aspekty, které ještě před rokem či dvěma mohly vyznívat protikladně. Jeho týmy bývají precizní při hře založené na držení míče a neustále napadají protivníky při rozehrávce. El Loco však pohrdá velkým množstvím přihrávek do stran a nabádá své hráče k tomu, aby hráli co nejpřímočařeji. Nezbytná je i fyzická zdatnost a síla v záložní řadě. Není tedy divu, že Javi Martínez a Arturo Vidal, kteří nejlépe symbolizují dnešní flexibilní styl hry, vyrůstali pod Bielsou.

Bielsův vliv je natolik výrazný, že i tři roky po odchodu od mužstva jsou jeho principy v národním týmu Chile stále klíčové. Do značné míry je to i tím, že na lavičce nyní sedí jeden z následovníků El Loca a další argentinský kouč Jorge Sampaoli. Předností Chile je tak ucelený a jasný herní projev. Tým se navíc prezentuje - na poměry reprezentačního fotbalu - dosti neortodoxním rozestavením. Sampaoli preferuje systém 3-5-2 či 4-3-1-2 bez klasického hrotového útočníka, přičemž Vargas i Sánchez schopně nabíhají za obrannou linii do středových prostorů.

Právě na Sáncheze se Chile bude značně spoléhat, fanoušci zároveň napjatě sledují zdravotní stav Artura Vidala, dalšího klíčového hráče mužstva. Záložník Juventusu před několika týdny podstoupil operaci menisku a pomalu se vrací do herního rytmu.

Chilský národní tým není pouze o těchto dvou jménech. Velkou roli hrají pro někoho nepříliš známí hráči, kteří však výborně zapadají do týmové koncepce. Ze středu pole tvoří hru Marcelo Díaz hrající za Basilej. Agresivitu dodává Gary Medel, který v chilské reprezentaci zastupuje na stoperu. Zálohu a útok pak brilantně spojuje Jorge Valdívia, jeden z mála zástupců starší generace chilského fotbalu. Kvalitu z krajních prostorů zase přináší Mauricio Isla.

Přesto může Chile bez Vidala a Sáncheze působit poněkud předvídatelně. Vidalův fyzický fond a efektivita v šestnáctce spolu se Sánchezovými individuálními schopnostmi Chile povyšují na jednoho z nečekaných, ale zcela zasloužených favoritů skupiny. Pokud bude Vidal stoprocentně fit a Sánchez se - jak je v reprezentaci jeho zvykem - dostane do ideální formy, šance mužstva na úspěch budou o poznání větší.

Všechny naděje však mohou přijít vniveč, pokud Chile nebude fungovat obranná řada. Ta je nyní stále náchylná k individuálním hrubkám, zdaleka nepřesvědčuje ani při standardních situacích a protiútocích soupeře. Do prvního utkání s Austrálií je tak stále co napravovat.

Chile se kromě Austrálie v mimořádně obtížné skupině střetne ještě se Španělskem a Nizozemskem. Až na jasného outsidera z Austrálie lze přitom každý tým označit za značně nevyzpytatelný. Naváží Španělé na skvělou bilanci na velkých turnajích, nebo se projeví nevýrazná forma hráčů Barcelony? Jak se mladý nizozemský tým, poskládaný z velké části z hráčů z Eredivisie, vypořádá se zcela novým prostředím?

V tomto ohledu mají Chilané značnou výhodu. Na rozdíl od dvou finalistů minulého mistrovství na nich neleží tíha očekávání, mohou se spolehnout i na "domácí" jihoamerické prostředí. Fyzicky náročný styl nemusí mužstvo v Brazílii natolik vysílit jako evropské týmy, které na zdejší klimatické podmínky vůbec nejsou zvyklé.

Postup ze skupiny je tak velmi reálný, poté však může ihned přijít souboj s obvyklým strašákem Chilanů. Na každém mistrovství světa, kde se La Roja dostala do vyřazovací fáze, ji ze šampionátu eliminovala Brazílie. Chile tedy stejně jako v Jižní Africe čeká mimořádně složitý úkol.