Austrálie: Nezkušení Socceroos mohou pouze překvapit

Australané "zastrčení" v oceánské zóně (OFC) v minulosti často dopláceli na krutý systém kvalifikačních bojů. Po očekávaném vítězství v Oceánii museli následně ještě absolvovat dodatečnou mezikontinentální kvalifikaci, ve které s železnou pravidelností pohořeli. Místo "Klokanů" se tak radovala v roce 1966 KLDR, o čtyři roky později Izrael, dále Skotsko, Argentina, Írán a naposledy před dvanácti lety Uruguay. Australané se tak podívali pouze v roce 1974 do NSR, kde však ani jednou neskórovali a s jediným bodem na kontě se vraceli domů už po základních skupinách.

Obrat přišel až v baráži o MS 2006, shodou okolností pořádaného rovněž Německem. Australané vrátili čtyři roky staré vyřazení Uruguaycům a po úspěšném penaltovém rozstřelu se opět po 32 letech kvalifikovali na MS. V základní skupině šampionátu pak za sebou překvapivě nechali Japonsko i Chorvatsko a z druhého místa za suverénními Brazilci prošli do osmifinále. V něm se však po nafilmované penaltě Fabia Grossa z nastaveného času radovali z vítězství 1:0 Italové.

Socceroos se po tomto úspěchu rozhodli dát vale OFC a přestoupit za silnějšími soupeři, ale také za snadnější cestou na MS do asijské zóny AFC. Z ní se s přehledem kvalifikovali na šampionát do JAR, kde se ovšem loučili už v základní skupině vinou horšího skóre oproti Ghaně.

A podobně postoupili Australané i do Brazílie. Jakožto jeden z pětice nejlepších týmů předchozí kvalifikace byli nasazeni až do třetí fáze a svou kvalifikační skupinu s Ománem, Saúdskou Arábií a Thajskem s přehledem vyhráli, když body ztratili pouze v Ománu. V poslední kvalifikační fázi sice prohráli v Jordánsku a po šesti zápasech měli na kontě stále jedinou výhru. Ale domácí výhra právě nad Jordánskem 4:0 v předposledním kole, zpečetěná třemi body proti Iráku, poslala nakonec Australany na šampionát z druhého místa kvalifikační skupiny B.

Výběr "protinožců" sice kvalifikací úspěšně provedl Holger Osieck, na samotném šampionátu se však s nimi nepředstaví. Konzervativní přístup německého trenéra a urputně defenzivní fotbal se staly častým terčem kritiky médií i fanoušků už během kvalifikace. A když Australané loni na podzim v krátkém sledu schytali dva výprasky 0:6 od Brazílie a Francie, došla trpělivost i vedení svazu. Na Osieckovo místo byl dosazen Ange Postecoglou, který slavil v domácí A-League úspěchy s Brisbane a sedm let vedl australskou "dvacítku". Řecký rodák je známý zejména svým otevřeným přístupem k hráčům, sázkou na mladé a neokoukané tváře a na rozdíl od svých zahraničních předchůdců také netrpí despektem k domácí soutěži.

Soupiska australského výběru obsahuje minimum známých jmen. Chybí brankářský veterán Mark Schwarzer, zkušený stoper Lucas Neill i historicky nejlepší střelec australské ligy Archie Thompson. Ze širšího výběru navíc vypadl pravý obránce moskevského Dynama Luke Wilkshire a zranění vyřadilo také dalšího obránce Rhyse Williamse. Nominace se tak dočkal třeba i bek třetiligového anglického Prestonu Bailey Wright. "Máme nezkušený tým, ale potřebovali jsme kádr omladit. Museli jsme udělat několik smysluplných změn, i když jde o světový šampionát," řekl Postecoglou.

Špičkové evropské soutěže zastupuje pouze brankářská dvojka Dortmundu Mitchell Langerak a záložník Mile Jedinak z Crystal Palace. Hlavní hvězdou výběru však bezesporu bude poslední pamětník MS 2006 Tim Cahill, střelec historicky prvního australského gólu na mistrovství světa a v současnosti jedna z ofenzivních hvězd New York Red Bulls.

V přetěžké základní skupině se Australané mohou spoléhat maximálně na to, že je soupeři podcení. Zejména obrana nemá prakticky žádné mezinárodní zkušenosti a uhlídání španělských a nizozemských ofenzivních hvězd pro ni vypadá jako nadlidský úkol. Každý získaný bod tak bude pro "Socceroos" malým vítězstvím, postup by se rovnal zázraku.