Chorvatsko: Tým, kterému budou Češi fandit na dovolené

Chorvaté založili vlastní fotbalový svaz (HNS) už v roce 1912, ale jako menšina bývalé Jugoslávie se museli podřizovat. Na první mistrovství světa v roce 1930 odjelo její mužstvo bez Chorvatů, kteří samotný turnaj bojkotovali. Jugoslávie tam získala bronz. Premiéra pod vlastním jménem přišla na řadu až roku 1940, kdy Chorvatsko v Budapešti nejtěsnějším možným rozdílem porazilo domácí Maďary. Následně však přišlo opět sloučení pod bývalou Jugoslávii.

Milníkem pro samotný vývoj chorvatské reprezentace byl rok 1987. Tehdy Jugoslávie uspěla na mistrovství světa hráčů do 20 let v Chile, když ve finále porazila Německo, přičemž spousta tehdejších nadějí pocházela z Chorvatska. V sestavě nechyběla hvězdná jména jako Zvonimir Boban, Robert Prosinečki, Davor Šuker nebo Robert Jarni.

S koncem války v Jugoslávii se chorvatský svaz takřka 80 let po svém založení stal konečně právoplatným členem FIFA a UEFA. První opravdu výrazný úspěch přišel roku 1996, kdy se mužstvo pod vedením trenéra Blaževiče a kanonýra Šukera probojovalo až do čtvrtfinále ME, kde ho zastavil pozdější šampion z Německa.

O pouhé dva roky později se však Chorvatsku podařila na mistrovství světa dokonalá odplata, když hrdé Němce zostudilo výsledkem 3:0. Potom sice ambiciózní celek nestačil na Francii, ale v bitvě o třetí místo těsně udolal Nizozemsko. Davor Šuker korunoval úspěch cenou pro nejlepšího střelce turnaje.

Na MS 2002 v Jižní Koreji a Japonsku nedokázali Chorvaté zopakovat postup ze skupiny, přesto o sobě dali vědět, když porazili silnou Itálii. S velkými ambicemi odjížděli Chorvaté do Německa (2006), ovšem nevyhráli ani jeden jediný zápas. V Jižní Africe dokonce Chorvaté chyběli.

Z mrazivé islandské baráže až na Maracanou

Po konci uznávaného kouče Slavena Biliče nastoupil na lavičku ambiciózního mužstva Igor Štimac. Ten zprvu nechal zapomenout na práci svého bývalého reprezentačního spoluhráče, avšak postupem času se výsledky i předváděná hra zhoršily a on rezignoval. Ve zrádné baráži proti Islandu vedl tým nový kouč Niko Kovač. Svou úlohu zvládl a dovedl chorvatskou reprezentaci na čtvrté mistrovství světa.

Chorvaté museli do baráže, protože totálně zazdili závěr kvalifikace, když z posledních čtyř utkání vybojovali pouhý bod. Na prvním místě je vystřídala suverénní Belgie. Na Islandu byl chorvatský národní tým lepší, ovšem do odvety si přivezl nic neřešící bezbrankovou remízu. Před domácím publikem se Chorvaté ujali zásluhou Maria Mandžukiče vedení, ovšem tentýž hráč se následně nechal ještě do pauzy vyloučit. Na postupujícím se sice nic nezměnilo, ale v zahajovacím duelu bude vytáhlý forvard chybět.

Bývalý dlouholetý kapitán národního týmu Kovač strávil téměř celou kariéru v Bundeslize (narozen v Berlíně) a německý rukopis chce týmu vtisknout i do budoucnosti. Disciplína a útočný kombinační fotbal, který se bude líbit. To mají být přednosti celku reprezentujícího Balkánský poloostrov.

Největší předností Chorvatů jsou útočné choutky. Zejména duo Perišič - Olič dokáže zamotat hlavu prakticky každému, těží totiž ze sehranosti z Wolfsburgu. Hodně však bude záležet na podpoře. Ivan Rakitič a především Luka Modrič by měli být zárukou přesných pasů. Našlapanou zálohu navíc doplní ve výborné formě hrající Mateo Kovačič z Interu Milán.

Hlavní očekávání však budou jistě od Modriče. Čerstvý vítěz Ligy mistrů se v Realu Madrid prosadil do základní sestavy a produkuje v této sezoně skvělou hru. Měl by být centrálním mozkem chorvatského výběru -a kromě jiného o něm Sir Alex Ferguson ve své nové knize prohlásil, že je příkladem hráče, který nikdy nesimuluje.

V útoku pak naděje směřují k Mandžukičovi. Na postupu do Brazílie se v kvalifikaci podílel třemi brankami, ovšem stejný počet svým spoluhráčům připravil (byl u poloviny chorvatských gólů ve skupině) a následně vstřelil rozhodující branku v baráži. Známou předností vytáhlého kanonýra je hra hlavou, skvělý pohyb ve vápně, ale i práce pro tým, což ukazuje třeba tím, že se nebojí stáhnout pro míč do středu pole.

Problémem Chorvatska je v poslední době defenzivní složka. Z ideálního složení nemohl do Brazílie odcestovat Josip Šimunič, který byl potrestán za svůj "pozdrav", jejž FIFA označila za fašistický. Stejně tak se v Brazílii neobjeví ani pravý bek Ivan Strinič z Dněpropetrovsku, jenž se zranil.

Ve stoperské dvojici by měli nastupovat zkušený Vedran Čorluka a southamptonský Dejan Lovren. Čekají se útočné výpady pravého obránce a kapitána Darija Srny. Levý kraj obrany pravděpodobně obsadí stárnoucí Danijel Pranjič, který už se jednou s reprezentačním dresem rozloučil.

Další potíže může Chorvatům způsobit poměrně úzká lavička. Zde by za normálních okolností seděli například Ivo Iličevič (Hamburk) nebo třeba Mateo Kovačič, který se při absenci Milana Badelje s největší pravděpodobností přesune do základní sestavy. Do Brazílie navíc nemohl ani záložník Niko Kranjčar (QPR), který si poranil zadní stehenní sval.

Eduardo proti "svým"

Důležitý pro Chorvatsko bude start do šampionátu. Proti nabuzenému domácímu týmu budou muset předvést výkon na hranici svých možností. Nahradit potrestaného Mandžukiče by mohl útočník Eduardo, který se narodil v Riu de Janeiro, ale v šestnácti letech odešel do Dinama Záhřeb a začal reprezentovat Chorvatsko.

Jednatřicetiletý útočník v rozhovoru před MS řekl, že je stále Brazilcem, má brazilskou krev, ale jeho srdce je chorvatské. Podle svých slov by si chtěl zazpívat obě hymny. Pokud nastoupí, bude tak na MS debutovat proti rodné zemi. Dalším rodákem z Brazílie je v Kovačově výběru Sammir, ten má však na kontě prozatím pouhé čtyři reprezentační starty.