Brazílie: Všechno, nebo nic. Kanárci doma berou pouze vítězství

Měla to tehdy být oslava brazilského fotbalu. V Riu de Janeiru kvůli mistrovství světa v roce 1950 vyrostl i gigantický stadion Maracaná, který pojal až 200 000 fanoušků. A kanárci velká očekávání plnili. V základní skupině porazili Mexiko s Jugoslávií a body ztratili pouze po remíze se Švýcary. Ve finálové skupině, která se tehdy ještě hrála, zářili ještě víc. Švédy doslova zničili 7:1, když se hned čtyřikrát trefil Ademir, nejlepší střelec šampionátu. Výprask schytalo i Španělsko, které prohrálo s domácími 1:6.

V Brazílii tenkrát již o vítězství nikdo nepochyboval. Dokonce vznikla písnička oslavující premiérový titul kanárků. Selecao svoji dominanci měli potvrdit v závěrečném utkání proti Uruguayi. Hnáni davy, které vytvářely na Maracaná nezapomenutelnou atmosféru, se dokonce ujali vedení po brance Friaçy. V té době v ochozech propukl malý karneval, ale o to větší šok pro fanoušky žlutých přišel. Uruguayci brankami Schiaffina a Ghiggia utkání otočili a po výhře 2:1 nakonec mohli slavit celkové vítězství.

Brazilci si tak na své premiérové vítězství museli počkat do roku 1958, kdy začalo zlaté období Pelého a spol. Kanárci ovládli šampionát také v letech 1962 a legendárním roce 1970, kdy v čele s Pelém, Jairzinhem, Tostaoem, Rivelinem či Carlosem Albertem vyhráli všech šest zápasů. A právě tento tým je do dnešních dnů považován za nejlepší, který se kdy na mistrovstvích světa objevil.

Dalšího triumfu se Brazílie dočkala až v roce 1994 a naposledy slavila o osm let později, kdy výběr prošpikovaný hvězdami typu Ronalda, Roberta Carlose, Ronaldinha, Cafúa naprosto dominoval. Předváděl krásný fotbal, vyhrál všech sem zápasů a vybojoval rekordní páté celkové vítězství.

Spasitel Felipão a změna taktiky 

Mužstvu, které na každém šampionátu patří k hlavním kandidátům na celkové vítězství, však poté jakoby došel střelný prach. V roce 2006 i 2010 vypadlo už ve čtvrtfinále a nemastné neslané výkony znamenaly i několik změn na trenérské lavičce. Pro Brazilce, kteří se již nemohli dočkat vlastního mistrovství a pro něž je fotbal někdy víc než náboženství, děsivé vědomí. Spása přišla až v listopadu 2012, kdy "Králové samby", jak se někdy kanárkům přezdívá, převzal oblíbený kouč, jenž je dovedl v roce 2002 k titulu, Luis Felipe Scolari.

A mašina zvaná Brazílie začala opět fungovat. Scolari přešel ze systému 4-3-3 na svoje oblíbené rozestavení 4-2-3-1, které víceméně neopouští. Do hlav mnohdy egoistických Brazilců vštípil, že tým je více než jedinec a hra konečně začal mít řád. Dokonalou ukázkou toho byl Konfederační pohár 2013. Kanárci s mladými hvězdami Neymarem, Oscarem aj. předváděli pohledný, ale především účinný fotbal, což pocítilo ve finále do té doby neporazitelné Španělsko.

Scolariho družina vysokým presinkem, rychlým napadáním rozehrávky ve středu hřiště a hlavně skvěle organizovanou defenzívou favorita naprosto vynulovala. K tomu se připojila ještě pro kanárky typická precizní technika, kreativita, rychlé a smrtící útoky a nakonec jasná a především zasloužená výhra 3:0.

Neymar, Oscar a další

A přesně tento styl fotbalu by měla Brazílie předvádět i na domácím šampionátu. Scolari k tomu má také všechno, co potřebuje. V bráně je jasnou jedničkou Júlio César, jeden z pouhých čtyř hráčů v nominaci, kteří byli i na předchozím šampionátu. Obranu bude řídit jeden z nejlepších stoperů světa Thiago Silva, jemuž by měl sekundovat David Luiz, a na stranách by měli pendlovat nahoru dolů Dani Alves a Marcelo.

V pozici štítových záložníků by se měli objevit Paulinho s Luizem Gustavem. Pozici tvořivého záložníka bude téměř jistě zastávat Oscar, kterého si Scolari velice oblíbil a jenž pro jeho hru hraje velice důležitou roli. Křídelní pozice tradičně patří Hulkovi a zejména pak superhvězdě Neymarovi, na jehož výkon bude upřena velká pozornost.

Letošní sezona v Barceloně totiž Neymarovi nevyšla úplně podle jeho představ, ale všichni fanoušci věří, že jejich miláček a nejobletovanější hráč v domácím prostředí ožije. A pozici hrota by měl zastávat Fred. Ten sice zmizel z evropských trávníků, ale Scolari mu na Konfederačním poháru dal důvěru, kterou mu vytáhlý kudrnatý střelec náležitě splatil.

Velká síla bude dřímat i na lavičce. Vždyť co hráč, to hvězda. Stačí namátkově vyjmenovat obránce Danteho či Maicona. V záloze zase na šanci budou čekat např. Fernandiho, Ramires, Hernanes nebo Willian a alternativou za Freda bude Jo. Scolari si mohl dovolit takový luxus, že z nominace vynechal hned několik bývalých opor v čele s Ronaldinhem, Kaká či Robinhem.

Hvězdný výběr nemá větší slabinu a hlavně funguje jeho souhra, o čemž svědčí i statistika pod vedením Scolariho. Od jeho nástupu v roce 2012 Brazílie odehrála dvacet zápasů, z nichž prohrála pouhé dva. Velice pozitivní je bilance branek. Scolariho výběr vstřelil celkově 54 branek (2,7 gólu na zápas) a inkasoval pouze 15 (0,75 gólu na zápas).

Největším nebezpečím pro Brazilce, kteří jsou všemi považováni za jasného favorita na titul, by tak měl být především tlak. Ten byl již dlouho před šampionátem extrémní a během mistrovství bude ještě sílit. Jakékoliv lehké škobrtnutí by mohlo pro tým, jenž bude sledován ve dne v noci, znamenat rozpory v kabině či nezvládnutí situace s některými hráči.

Scolari však věří, že se nic takového nestane. Pomoci by k tomu mohl i start do turnaje. Brazilcům totiž los přidělil přívětivé soupeře, na kterých by se mohli sehrát. Jako první čeká na kanárky další kandidát na postup do vyřazovací části Chorvatsko s Modričem či Mandžukičem, dále Mexiko a na závěr skupiny Kamerun.

A podobný názor mají i hráči. Ti si uvědomují, že nic jiného než výhra pro ně neexistuje, což potvrdil kapitán týmu a opora PSG Thiago Silva. "Musíme vyhrát. Druhé nebo třetí místo nás vůbec nezajímá," řekl Silva.