Bosna a Hercegovina: Prokopat se ven

Válka rezonuje i v samotných reprezentantech. "Pokaždé když šel Edin ven, bála jsem se," popisuje maminka Edina Džeka válečná léta prožitá v Sarajevu. "Ale nemohla jsem mu zakázat jít hrát - vždyť byl ještě dítě. Jednou žadonil, abych mu dovolila jít ven, ale řekla jsem mu, že ho nepustím. O pár minut později na hřiště dopadla bomba. Spousta dětí toho dne umřela."

Edin Džeko během balkánského konfliktu vyrůstal v rodném městě, v triumvirátu největších hvězd Bosny a Hercegoviny však tvoří výjimku. Rodiče Asmira Begoviče i Miralema Pjaniče před válečnou zkázou utekli na západ, a Begovič tak vyrůstal v Německu a posléze v Kanadě, Pjanič zase v Lucembursku. Všichni tři jsou si nicméně vědomi sepětí se svou domovinou. Například čtyřiadvacetiletý Pjanič při letošních povodních odkoupil celou lékárnu, aby poskytla pomoc obětem letošních záplav.

Povodně přitom pro Bosnu těžko mohly přijít v nevhodnější čas. Země se ke konci loňského roku dočkala patrně největšího úspěchu ve své krátké dvacetileté historii, když se její fotbalový národní tým kvalifikoval na mistrovství světa. Avšak namísto toho, aby nyní šampionát pro Bosnu sloužil jako symbolický bod zlomu - tak o něm hovořili fotbalisté i političtí představitelé -, musí značná část obyvatel znovu řešit existenciální potíže.

V nelehké situaci bude na bedrech národního týmu ležet značný tlak. Bosna se přitom bude spoléhat na mladou osu kádru. Defenzivě by měl jistotu dodat Asmir Begovič, kterého jeho konzistentní výkony a skvělé schopnosti organizace řadí mezi nejtalentovanější gólmany v Premier League. Obranu by měl vedle něj a kapitána Emira Spahiče řídit také stoper Ermin Bičakčič, přezdívaný železný - podle trenéra Braunschweigu Thorstena Lieberknechta proto, že by svou hlavou mohl rozrážet i koleje. Maličký Eintracht sice sestoupil, Bičakčič však mezi německou elitou zůstává, v další sezoně bude působit za Hoffenheim.

Spolehlivou obranu budou bosenští reprezentanti potřebovat, protože se tradičně opírají spíše o kvalitní ofenzivu. Na rozdíl od mnohých jiných reprezentačních výběrů bosenský tolik netrpí nesehraností svých ofenzivních opor, které hrají v různých klubech po celé Evropě.

Mezi národními týmy tak Bosna bude jednou ze světlých výjimek. Pouze Anglie, Německo a Nizozemsko měly v kvalifikaci lepší rozdíl ve skóre a právě ten Bosně při rovnosti bodů s Řeckem dopomohl k vítězství v kvalifikační skupině. O góly se stará Džeko a jeho kolega v útočné dvojici Vedad Ibiševič ze Stuttgartu. Z kraje záložní řady jim výrazně pomáhá letos v senzační formě hrající Miralem Pjanič z AS Řím. Ostatně velkou předností Bosny jsou kraje zálohy i obrany, kde najdeme kromě Pjaniče například Senada Luliče z Lazia či Mensura Mujdžu z Freiburgu.

Slabinou může být střed pole, zvláště pak v obraně a v záloze. Zde mohl bosenské reprezentaci vypomoci i Jasmin Ščuk, který by se tak stal jediným zástupcem Gambrinus ligy na mistrovství světa. Jeden z nejlepších záložníků domácí soutěže však nakonec ve výběru chybí - podle trenéra bosenské reprezentace Safeta Sušiče proto, že česká liga není dostatečně kvalitní.

To však Ščuk zpochybňuje. "Jak mohou hrát ti, kteří hrají v chorvatské lize, a ne ti z Česka? Česká liga není horší než chorvatská, jsou zde týmy, které každý rok hrají evropské poháry. Na mojí pozici jsou navíc hráči, kteří ve svém klubu moc nenastupují," míní pátý nejlepší střelec uplynulého ročníku Gambrinus ligy. Ještě o gól více než Ščuk si navíc v české lize připsal jeho krajan Haris Harba, jenž působí v Jihlavě. Ani ten se však do výběru nedostal.

Nebylo to sice kvůli těmto dvěma hráčům, každopádně Sušičova nominace na mistrovství světa vzbudila v Bosně a Hercegovině velké pozdvižení. Do třiadvacetičlenného kádru trenér zahrnul kromě jiných nepříliš vyzkoušených hráčů i svého synovce Tina. A svá rozhodnutí se zdráhal ospravedlnit, k velké nevoli mnohých fanoušků i médií. Na rozdíl od prakticky všech institucí, jež nadále paralyzují spory bosenských Muslimů, Srbů a Chorvatů, bosenské mužstvo dosud prokazovalo velkou jednotnost.

Právě na soudržnosti přitom stál dosavadní úspěch bosenského národního týmu, a proto bude klíčové, jak dokáže Sušič nelehkou situaci ustát, i vzhledem ke složité situaci v zemi. To, že úspěch na mistrovství světa může mít na národ různý dopad, si přitom sám může uvědomovat lépe než kdokoliv jiný.

Sušič byl posledním Bosňanem, který se světového šampionátu účastnil. V roce 1990 však skvělý jugoslávský tým vypadl na penalty s Argentinou. "Možná jsem optimista," přemítá tehdejší kouč Jugoslávie Ivica Osim. "Ale osobně často přemýšlím nad tím, co by se v zemi stalo, kdybychom tehdy mistrovství světa vyhráli. Možná by žádná válka nebyla."

Bosna a Hercegovina díky příznivému losu ve skupině může dosáhnout na postup do vyřazovací fáze. A shodou okolností se v úvodním utkání Sušičův výběr postaví právě Argentině. První zápas přitom pro Bosnu může být zlomový. Kdyby dokázala uspět, či i jen důstojně prohrát, může bezpochyby pomýšlet na osmifinále. Dalšími soupeři jsou totiž výkonnostně srovnatelná Nigérie a Írán. Pokud však úvodní střet Bosny dopadne zle, neúspěch může mužstvo kvůli vratké náladě značně rozklížit.