GLOSA: Lehká španělská jízda vs. suchá anglická tradice

Španělé už dávno zapomněli na slavné tiki-taka, které dovedli k naprosté dokonalosti i naprosté nekoukatelnosti, a pod novým koučem Luisem de la Fuentem velí do útoku. Stará, dobrá Anglie zatím potvrdila na mistrovství Evropy jen pověst bojovníka.

Španělskou útočnou mašinu vede víceméně neznámý třiašedesátiletý kouč, který za třináct let prošel přes mládežnické výběry až k reprezentačnímu španělskému áčku, když před tím vedl na klubové scéně "jen" Alavés a Athletic Bilbao.

Pro současný fotbal je požehnáním, protože se vrátil k tomu, o co v něm jde. Když chceš vyhrát, musíš dát víc gólů než soupeř. K tomu de la Fuente potvrdil, že mu sebevědomí neschází, když prohlásil: "Jsme tady nejlepší."

A měl pravdu, předsedo. "Nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mne neudělá."

Hru dopředu Španělé s náramným fotbalovým mladíkem Laminem Yamalem, který těsně před finále oslaví sedmnáctiny, a partou skvělých fotbalistů předváděli v průběhu celého šampionátu. Nastříleli soupeřům třináct gólů a titul jim přejí snad všichni fotbaloví fanoušci.

Kromě těch anglických, samozřejmě. Ti totiž věří, že se kolébka fotbalu konečně dočká evropského titulu, který ještě nikdy nezískala. Zatímco třeba já doufám, že ho nezíská ani teď.

I když v semifinále s Nizozemskem výběr Albionu hlavně v prvním poločase předvedl, že země, v níž se hraje slavná Premier League, má fotbalisty, kteří svoji práci opravdu umějí.

Jenže fotbal by i pro ty nejlepší hráče měl být kromě práce taky hlavně hrou. A to pochopili dřív Španělé.

Jsou tu ale ještě patrioti, pro něž je anglická kopaná modlou. Sice už letitou a na Euru trochu suchopárnou, stejně jako proslulý suchý anglický humor. A věří, že tým trenéra Garetha Southgatea vymyslí další "džouk" v anglickém stylu.

On totiž fotbal nemá logiku a i celek, který od začátku šampionátu sklízel kritiku za to, co předváděl a co se jen těžko dalo považovat za reklamu na tenhle sport, může nakonec dát za pravdu mnohým. Ti totiž dopředu hlásili: "Nakonec to stejně vyhrajou Angláni, i když se celou dobu kopou za uši..."

Co dodat? Snad jen doufat, že suchý anglický fotbal zkusí ve finále ukázat víc než jen vnitřní sílu a postaví se lehké španělské jízdě čelem a na finále se bude vzpomínat jako na báječnou podívanou...

Ovšem reálně to bohužel vidím tak, že kolébka fotbalu půjde za úspěchem stylem "hlavně neudělat chybu" a bude doufat, že se něco vpředu okotí. A budu věřit, že naopak Španělé dají brzy gól, nejlépe dva, a slavný Albion se pak pokusí dokázat, že fotbal je u nich stále doma.

A budu se bát, že první gól dají Angličané, což by mohlo udělat z Olympijského stadionu v Berlíně parkoviště britského autobusu.

Ale nakonec to třeba může být všechno ještě úplně jinak. Protože ta nepředvídatelnost je v té spoustě různých očekávání nakonec na fotbale nejdůležitější.