Manchester United si připsal první velké vítězství. Proč se mu začíná dařit?

Éra po Alexu Fergusonovi pro Manchester United nezačala jednoduše. Odchod skotského kouče i výkonného ředitele Davida Gilla klub připravil o dvě naprosto zásadní osoby. Zbylé vakuum bylo znovu naplněno dvěma osobami – novým ředitelem Edem Woodwardem a manažerem Davidem Moyesem. Elementární respekt oběma mužům jistě nechyběl. Moyes dokázal z Evertonu, historického velkoklubu, ale svého času provinčního týmu, vytvořit dlouhodobě stabilního člena širší špičky Premier League. Woodward zase měl na starosti patrně největší úspěch Manchesteru United mimo hřiště, dokázal totiž klubu zajistit lukrativní smlouvy s desítkami sponzorů.

Přesto však jisté vakuum v Manchesteru United zůstalo – možná ne personální, ale spíš autoritativní. Otázkou samozřejmě zůstává, zdali vůbec klub mohl takovým zemětřesením projít alespoň v prvních měsících bez jakékoliv úhony. Při pohledu na to, jak se momentálně daří bývalému velkému kandidátovi na trenérský post v United Josému Mourinhovi v Chelsea, je patrné, že ani návrat do známého a přívětivého prostředí nemusí být pro jednoho z nejúspěšnějších koučů v současném fotbale zdaleka jednoduchý.

Krušné léto

Pro United bylo od počátku Moyesova působení zásadní udržet si svůj neotřesitelný status největšího klubu v Anglii a jednoho z tří dominantních klubů na světě. Pro tento účel mělo sloužit letní přestupové období, to však ze strany United skončilo jako bezmezná fraška, která imagi klubu velkou měrou ublížila. Manchester sháněl špičkovou posilu do středu zálohy, přes mnohdy veřejné proklamace však nedokázal získat Fábregase, Modriče, Thiaga, Khediru, Özila, ani Herreru. Záložníka Athletiku Bilbao spolu s levým obráncem Realu Madrid Fabiem Coentráem se United snažili ve spěchu získat v poslední den přestupového období, v obou případech však nestihli vyřídit potřebnou dokumentaci. Spokojili se tak "jen" s bývalým záložníkem Evertonu Marouanem Fellainim, který navíc kvůli vypršení své odkupní klauzule dorazil za vyšší cenu, než za jakou byl dostupný celé léto.

Manchesteru United tak nezbylo, než prokazovat svůj status na hřišti. I zde byla jeho úloha značně složitá, a to i dílem nepříznivého losu. Rozpis určil, že hned v prvních pěti utkáních se tým měl střetnout s Chelsea, Liverpoolem a Manchesterem City. Ze tří zápasů United získali jediný bod, totální výkonnostní propadák při debaklu 1:4 s městským rivalem byl pak ještě více znepokojující než samotné výsledky. Herní projev týmu přitom nebyl o mnoho lepší ani v dalších zápasech, přičemž Red Devils podlehli v domácím prostředí West Bromwichi a pouze remizovali se Southamptonem.

Kde je extratřída?

Možná nejzvláštnější na celém nepovedeném startu do nové sezony byl fakt, že podobně škobrtavý vstup předvídal kdekdo. Přitom United od roku 1992 neskončili hůře než na třetím místě a v uplynulých třech ročnících vyhráli dva tituly. Ten poslední získaný v tomto roce si pak zajistili s jedenáctibodovým náskokem na druhý Manchester City. Vlažný úvod probíhajícího ročníku ze strany United přitom není ani tak připisován na vrub Davidu Moyesovi, jako spíš kádru, který až na pár osobností postrádá hráče světové extratřídy. 

Schopnost Alexe Fergusona vytěžit z týmu nesporných kvalit to nejlepší a sestavit špičkově kompaktní jednotku je tak s jeho odchodem možná i trochu slabinou. Je totiž otázkou, co hmatatelného kromě svého vlastního odkazu a důrazu na extrémní profesionalitu po sobě skotský kouč zanechal. Při pohledu na současnou soupisku je zjevných několik věcí – průměrný věk klíčových opor (Ferdinand, Vidič, Evra, Carrick, Rooney a van Persie) činí 31,5 roku. Z hráčů, kteří do klubu přestoupili od roku 2007 a stále zde působí, se dosud naplno prosadil pouze van Persie, přestože stabilně nadprůměrné a občas excelentní výkony dokáží poměrně konzistentně podat i Rafael, Jones, de Gea, Valencia či Hernandéz.

Mnohem více fotbalistů, kteří přišli během zmíněných šesti let, však spíš (zatím) nedostálo očekáváním, mezi nimi například Young, Nani, Smalling, Kagawa, Obertan, Berbatov, Anderson, Hargreaves, Tošič, Fábio či Bebé. Za tuto jedenáctku hráčů přitom United zaplatili zhruba 160 milionů liber, v přepočtu téměř 5 miliard korun. Na nedostatek vynaložených financí si tak United stěžovat nemohou, přestože majitel – rodina Glazerových – de facto převedl dluh z koupě Manchesteru na klub, a zatížil jej tak na další léta. A přestože se klub soustředí na výchovu mladých hráčů, zdaleka nejde o tak propracovaný systém jako v případě Realu, Barcelony či Bayernu. Hrstka odchovanců United – Evans, Cleverley, Januzaj a Welbeck – stále vzbuzuje naděje, jejich potenciál se však ani zdaleka neblíží zlaté generaci okolo Giggse, Scholese, Beckhama, Butta či bratrů Nevillových.

David Moyes absenci hvězd světového kalibru nepokrytě přiznává. "Na to, abychom vyhráli Ligu mistrů, potřebujeme pět nebo šest top hráčů. Ty nemáme, ale co máme, jsou zkušenosti," řekl před několika týdny skotský trenér. Rodák z Glasgow na těchto zkušenostech staví – jeho nejpoužívanější stoperská dvojice sestávala z veteránských opor Vidiče a Ferdinanda. Ty přitom zpočátku ani zdaleka tolik nerotoval jako Ferguson.

Otočený list

Moyes, který ve své trenérské kariéře do příchodu do United na rozdíl od svých nových svěřenců nezískal jedinou trofej, neměl jednoduchý vstup do sezony i kvůli nepředstavitelnému tlaku ze strany médií. Britské celostátní i lokální deníky již před krizí médií vždy zaujímaly odlišné pohledy či se pídily po jakkoliv sebedrobnější informaci, aby mezi enormní konkurencí přežily. Ve chvíli, kdy je historický význam post-fergusonovské éry obrovský a pozornost věnovaná United všeobjímající, by bylo situaci těžké ustát pro sebezkušenějšího kouče. Manažer West Hamu Sam Allardyce o svém kolegovi Moyesovi nedávno prohlásil, že za první týdny na lavičce United zestárl o deset let.

V začátcích Moyesova působení jeho tým v mnohém navazoval na působení svého předchůdce, ale spíš v negativním smyslu slova – znovu měl špatný start do sezony a znovu prohrál na Anfield Road. Dnes však začíná být situace opačná. Místo toho, aby ztrácel vedení v posledních minutách jako proti Southamptonu, otáčí skóre v závěru jako v utkání proti Stoke. Rovněž dokáže vyhrávat velké zápasy na základě kompaktního a koncentrovaného výkonu – jako proti Arsenalu. Moyesův tým také prodloužil sérii neporazitelnosti, která nyní činí 9 zápasů v řadě bez porážky.

Moyesovo zvýšené sebevědomí a uvolněnost se projevuje i na týmu. Trenér pomalu začal sestavou více rotovat a s většími úspěchy. Rooneyho forma jde stále nahoru, přitom anglický reprezentant se musel celé léto nechat přesvědčovat k tomu, aby v klubu zůstal, a jeho minulá sezona byla možná nejhorší v jeho kariéře. I výsledky v poměrně těžké skupině Ligy mistrů jsou povzbudivé, přitom právě kvůli nezkušenosti s evropskými poháry panovala velká část pochybností o novém trenérovi United.

Tohle jsou United

Tým každopádně po nevýrazných začátcích již začíná fungovat snad i na základě své mentální i fyzické síly, které si jsou letité opory včetně Ryana Giggse a asistenta Phila Nevillea vědomy. Když se Ferguson loučil s Old Trafford, fanouškům do mikrofonu vzkazoval, že jejich úkolem je stát při svém novém manažerovi. Jejich úděl působil po nepřesvědčivém úvodu do sezony spíš jako nepříliš záživná, ale ostentativně vznešená povinnost, stejně jako v případě hráčů. I ti však díky své pracovitosti, vítězné mentalitě, zarputilosti i schopnosti nadhledu v obtížných situacích svému novému trenérovi opravdu hodně pomohli.

Nejasné je nadále to, zdali je Moyes dostatečně vhodný pro klub z hlediska herního pojetí. Fergusonovy týmy se vždy vyznačovaly velkou flexibilitou. Slabší soupeře dostávaly pod tlak a i proto dokázaly jak vyhrávat 7:0, tak dolovat body v posledních fázích zápasu, kdy zmožení protivníci ztráceli koncentraci. Silnější soupeře zase United přemáhali taktickou vyzrálostí. Moyes není kouč, který by stál neustále při zdi. Pravdou však je, že jeho Everton se mnohdy trápil se slabšími soupeři i dílem toho, že je podobným způsobem neunavoval a neměl ambice dominovat prostřednictvím držení míče. Spíš než imaginaci dával přednost organizaci. To by mohlo United dostat daleko v pohárových soutěžích, ovšem v lize Moyesova adaptace ještě může nějakou dobu trvat.

Až do utkání s Arsenalem však United hlavně chybělo ryzí přesvědčení, že Moyes by mohl být nejenom mužem, jemuž se musí věřit, protože jej vybral Ferguson, ale také mužem, který se ze stínu svého předchůdce dokáže i vymanit. Herní projev proti týmu ze severního Londýna nebyl nijak atraktivní a mnohé mohla mít na svědomí i únava Arsenalu. Po zápase nicméně trenér Arsenalu Wenger mluvil o nervozitě svého týmu, který přitom hrál nejlepší fotbal v soutěži a vedl Premier League o pět bodů. Na druhé straně pak po celý zápas bylo znát, že United zápas prohrají jen těžko a že jej vedou přesně tím směrem, jakým chtějí. Autoritativní vakuum se znovu začíná naplňovat.