Legenda Ferguson: Proč je nejlepším fotbalovým trenérem všech dob?

Devětačtyřicet trofejí je neuvěřitelné číslo, které Fergusona řadí na špici všech trenérů. Co však jeho úspěch dělá nejúžasnějším, není ani tak samotný počet trofejí jako počet týmů, se kterými je dokázal vyhrát. Jedná se o pouhé tři kluby - St. Mirren, Aberdeen a Manchester United. Komu by se mohlo zdát, že Fergusonova pozice byla ulehčena tím, že měl k dispozici samé vynikající týmy, nemohl by být dále od pravdy.

S provinčním Aberdeenem dokázal Ferguson třikrát vyhrát skotskou ligu, přičemž po jeho posledním titulu z roku 1985 již žádný jiný tým nedokázal narušit hegemonii Celtiku a Rangers. Ani v Manchesteru United neměl skotský trenér žádnou jednoduchou práci. Ačkoliv nastoupil již v roce 1986, trvalo mu sedm let, než vyhrál první anglický titul a jeho tým začal opravdu dominovat nově zrozené Premier League. Od té doby se United stačili etablovat mezi tři nejlepší týmy na celém světě.

Nové obzory

Možná nejvýmluvnější Fergusonovo číslo je nicméně nepřetržitých a dodnes trvajících 22 let, kdy jeho tým v tabulce anglické nejvyšší soutěže neskončil hůře než na třetím místě. To je výkon, na který se žádný jiný trenér v historii fotbalu nezmohl. Ferguson s United udržel neuvěřitelnou míru stability, dokázal několikrát přebudovat tým, který udržoval stále na špičce. Žádný úspěch nebyl definitivní, s každou trofejí přicházela nová práce a nová výzva.

Jen před dvěma týdny se jedna z legend Manchesteru United Gary Neville snažila odpovědět na otázku, co stále žene Fergusona k dalším úspěchům. "Jediné, co mě napadá, je vliv mladých lidí, se kterými pracuje a kteří ho polévají živou vodou. A taky jistá zvědavost a výzva, která přichází s příští sezonou. V pondělí slavil se svým týmem titul – ale řekl bych, že už v úterý a ve středu se díval na zápasy Ligy mistrů a říkal si: 'To je ono, tohle chci se svým týmem dokázat. Mí mladí hráči mají obrovský talent a energii a tohle je úroveň, na kterou je chci dostat. Příští rok budeme hrát proti Dortmundu a Bayernu a řekneme si – jdeme na to. Chceme vás porazit vaším stylem hry.' A to je důvod, proč si nedokážu představit, že by skončil. Nebude o tom ani přemýšlet."

Druhý otec

Přesto Ferguson skončil. Nikdo se však Nevillově odpovědi nedivil – jeho vysvětlení by mohlo být stejné před rokem, stejně jako před deseti či dvaceti lety. Neville přitom ví moc dobře, o čem mluví. Přesně ono odhodlání, schopnost čelit tlaku, hlad po úspěších, důraz na tvrdou práci a na detaily jsou atributy, které se Fergusonovi povedlo přenést i na své hráče. Je to něco, co v Manchesteru United zůstane nejspíš navždy.

Fergusonovi svěřenci o trenérovi hovoří jako o druhém otci – což je druhá, neméně podstatná část Skotova úspěchu. Ferguson je na jednu stranu přísná autorita a silná paternalistická figura, nicméně jeho schopnost empatie je fascinující. Na jednu stranu vždy dokázal využít její stinnou stránku, kdy drtil protivníky v psychologických hrátkách a vyvíjel tlak na rozhodčí a fotbalové instituce. Ovšem když se v úterý na Fergusonovu adresu snášely pocty ze všech stran, jejich velkou část tvořila slova vděku od bývalých i současných hráčů – ať už to byla klubová legenda původem z Manchesteru, či mladíček z Mexika.

To je možná dáno i systematicky – manažer v britském pojetí má mnohem větší pouto s hráči než jeho kontinentální trenérská verze. Jakkoliv je dnes moc manažerů v Anglii přehnaná a brzdí místní fotbal (rozdíl mezi chaotickými QPR, kde se za dvě sezony vystřídalo několik desítek hráčů, tři manažeři a rozfofrovali miliony liber, a příkladným modelem Swansea je výmluvný), Fergusonovo působení u United odkazuje na původní stránku manažerství. V počátcích klubového fotbalu na britských ostrovech byl manažer dlouhodobý prostředník a jakýsi otupovač hran mezi vlastníkem, hráčským kádrem a diváky.

Stinné stránky

Je to právě důraz na stálost a starosvětskou disciplínu – a na druhé straně schopnost být neustále hráčům nablízku a adaptovat se na nové herní podněty, co doplňuje Fergusonovo kouzlo. Kontrasty a nejednoznačnosti však obklopují mnoho velmi silných a charismatických osobností i v negativním smyslu slova – Fergusona nevyjímaje. Proklamovaný labourista a zavilý kritik Margaret Thatcherové a její kapitalizace Británie dnes bez větších okolků pracuje pod rodinou Glazerů, kteří klub vykoupili a pochybnými finančními operacemi jej zatížili největším dluhem v historii fotbalu.

Jistěže lze tvrdit, že Ferguson chtěl jen co nejlépe sloužit svému klubu a co nejvíce stát za svou rodinou. Tím lze vysvětlit některé standardní a malicherné prohřešky jako slovní útoky na rozhodčí, bojkot vůči BBC, která odvysílala nelichotivý dokument o Fergusonově synovi, fotbalovém agentovi. Či zpětné povolání třech hráčů United z hostování z Prestonu na popud rozhodnutí klubu, který z trenérského postu odvolal Fergusonova dalšího syna Darrena.

Manchester United však byl původcem různých zvláštních dějů na přestupovém trhu. Například náhlý přestup Bebého, hráče ze třetí portugalské ligy, který za Manchester od příchodu v roce 2010 odehrál sedm zápasů, klub stál 9 milionů eur. Agentem portugalského fotbalisty se těsně před přestupem stal Jorge Mendes. Muž, jenž zařídil příchod Cristiana Ronalda, Naniho a Andersona do Manchesteru, rekordní odchod Ronalda do Realu a který byl zároveň agentem tehdejšího Fergusonova asistenta Carlose Quieroze. Poplatek United Mendesovi za přestup Bebého činil více než třetinu z celkové přestupové částky, což vedlo anglický tisk i portugalskou policii k šetřením, zdali prostřednictvím obchodu nedošlo ke korupčnímu jednání.

Jakkoliv negativně lze na sporná témata ohledně Fergusonova působení u United nahlížet, je nutné zároveň vzít na vědomí fakt, že jde o muže, který byl 27 let jednou z nejsledovanějších postav britského fotbalu. A v poměru s touto skutečností jsou jmenované momenty kontroverze poměrně krotké, Fergusonova moc nikdy nenabyla zhoubných rozměrů. Zbývají tak dva poslední zápasy, kdy legendárního Skota uvidíme na lavičce jednoho ze tří největších klubů na světě. Poté už zůstanou jen vzpomínky a těžko najít sebevětšího odpůrce United, který by se necítil na konci jednoho velkého věku alespoň trochu dojatý. Football, bloody hell.