Kdo vyhraje Premier League? Předpověď pro sezonu 2013–14 (II. část)

1. Chelsea

V Chelsea sice neproběhly obvyklé rozsáhlé změny v hráčském kádru, zásadní zato přišla na manažerské lavičce. Po šestileté odmlce se vrátil fanoušky milovaný José Mourinho. Nyní už ne jako "Special One", ale, jak sám říká, "Happy One" – tedy ne jako muž okouzlený sám sebou, nýbrž muž šťastnější, zkušenější, a stále výjimečný. Pro Chelsea je to skvělá zpráva. Londýnský celek sice v posledních letech vyhrál Ligu mistrů či Evropskou ligu, ale jeho výsledky a výkony nebyly nijak přesvědčivé. Tým se snaží vydat cestou nové filozofie, sázet převážně na mladé a perspektivní, přitom však na svůj věk již dostatečně kvalitní hráče. A právě Mourinho, jenž je pověstný tím, že z hráčů dokáže dostat skutečné maximum, je ideálním mentorem pro mladý kádr, který ještě v létě doplnili Schürrle (Leverkusen), van Ginkel (Vitesse) a navrátilci z hostování Kalas, de Bruyne a Lukaku.

Portugalec sice přichází ke značně pozměněnému týmu, než který za sebou zanechal v roce 2007, kostra kádru však zůstala. Petr Čech, Ashley Cole, Frank Lampard, John Terry či Michael Essien zažili úspěchy již z první Mourinhové éry, což by mělo ulehčit celkovou adaptaci týmu na nové taktické pokyny a zvyky. Něco podobného přitom David Moyes (Manchester United) a Manuel Pellegrini (Manchester City) říct nemohou. Že by tento mix mohl fungovat, se ukázalo i v předsezónní přípravě, kdy Chelsea prohrála pouze jednou. Velkou neznámou ale i nadále zůstává útok. Blues se sice snaží stále získat útočníka Manchesteru United Wayna Rooneyho, ale zatím to spíše vypadá, že se o góly bude starat trojlístek Torres, Lukaku a Ba. Chelsea každopádně do nového ročníku vstoupí s lepším trenérem, lepším a sehranějším týmem a bude hlavním adeptem na zisk mistrovského titulu. (paj)

(umístění v minulé sezoně: 3., tip autorů na letošní umístění: 1.)

2. Manchester City

Tým Manchesteru City si v létě prošel malou revolucí. Z klubu po necelých čtyřech sezonách odešel trenér Roberto Mancini spolu s velkou částí koučů juniorských akademií. Nové vedení pod taktovkou bývalých hlavních mužů Barcelony Ferrana Sorriana a Txikiho Begiristaina dnes usiluje podle vlastních slov vytvořit "celostním přístupem" novou kulturu uvnitř klubu. Manchester City, který díky financím šejka Mansoura v posledních letech disponuje takřka neomezenými prostředky, by tak kromě jiného měl nabýt jasné herní identity zakořeněné ve všech hráčských věkových kategoriích.

Plány majitele a jeho exponentů v klubu má ztělesňovat nový trenér Manuel Pellegrini. Chilský kouč, který dosáhl vynikajících úspěchů ve Španělsku s Villarealem či Málagou, si do týmu nepřivedl největší hvězdy světového fotbalu, zato ale celek skvěle posílil o velmi schopné hráče – Navase, Jovetiče, Fernandinha či Negreda. Citizens mají nejdráže poskládaný, ale také nejkvalitnější kádr a volba Pellegriniho dává při záměrech vedení naprostý smysl.

Chilan dokáže výborně poskládat fungující jedenáctku, udržet si na své straně kabinu a se svými týmy praktikuje útočný fotbal založený na krátkých přihrávkách. Pochyby vzhledem k ligové sezoně však stále existují – je jisté, že Sky Blues budou chtít hlavně napravit blamáž z minulých ročníků Ligy mistrů a soustředit se tedy hlavně na evropské poháry. Otázkou také zůstává, nakolik rychle se Pellegrini dokáže adaptovat na anglický fyzičtější styl fotbalu. Zvláště v utkáních proti papírově slabším protivníkům by mohlo dojít k nečekaným ztrátám. (vma)

(Manchester City 2012-2013: 2.)

3. Manchester United

Pro obhájce titulu z Manchesteru startuje nová éra. Náročným úkolem pokračovat ve stopách legendárního trenéra Sira Alexe Fergusona byl pověřen bývalý manažer Evertonu David Moyes. Oba přitom mají hodně společného. Praktikují podobné rozestavení na jednoho hrotového útočníka podporovaného zálohou, mají podobný temperament, jsou Skotové z Glasgow a hlavně jsou oba pověstní svou všeobjímající autoritou nahánějící strach. Padesátiletému Moyesovi však v porovnání se svým slavnějším předchůdcem chybí velké trofeje a zkušenosti s působením u velkoklubu. Nelichotivá je i jeho bilance v zápasech proti týmům ze špičky tabulky.

O tom, že ho čeká skutečně náročný úkol, se Moyes mohl přesvědčit hned na začátku léta. Manchesteru totiž nevyšlo několik přípravných zápasů, během nichž remizoval či prohrál se slabými soupeři, a Moyes se okamžitě dostal pod velký tlak, na který přeci jenom v Evertonu nebyl zvyklý. K poklidnému startu nepřispěla ani přestupová sága kolem Wayna Rooneyho, jež se dodnes nevyřešila, či veřejně vyhlašované ambice koupit hvězdného hráče, který doposud nepřišel. Pro skotského manažera ale hraje jeden zásadní fakt. Převzal dobře fungující tým, jenž v poslední sezoně ovládl celou Premier League a který kromě záložníka Paula Scholese nikdo neopustil.

Právě místo středního záložníka musí Moyes bezpodmínečně posílit. Jedinou jistotou na této pozici je Michael Carrick, a to je na United málo. V poslední době se neustále spekuluje nad jmény Cesca Fabregase a Marouana Fellainiho, ale zatím kromě talentovaného Zahy a mladíka Varely na Old Trafford nikdo nezamířil. Skutečnou zkouškou bude pro „nové“ United vstup do ligy, kdy je čeká velmi těžký los. Během pěti úvodních zápasů narazí na Liverpool, Chelsea a Manchester City, a právě tyto duely by mohly hodně napovědět, zda budou United úspěšní i v nové sezoně. (paj)

(Manchester United 2012-2013: 1.)

4. Arsenal

V případě Arsenalu je patrně stále čemu se divit. Po frustrujících přestupových obdobích, kdy každé léto z klubu odcházely největší hvězdy, tomu letos mělo být úplně jinak. Díky novým lukrativním sponzorským smlouvám a velkým peněžním rezervám dával klub veřejně najevo ambice výrazně posílit hráčský kádr. A během léta zde byla celá řada vynikajících fotbalistů, kteří měli nakročeno k příchodu do Londýna – například Higuaín, Suárez či Luiz Gustavo. Přesto vše napovídá tomu, že ani jeden z nich nebude začátkem září oblékat červenobílý dres. Jedinou dosavadní posilou je tak dvacetiletý francouzský útočník Yaya Sanogo, který přišel zdarma z druholigového Auxerre. 

Navzdory nepříchodům má tým Arséna Wengera spoustu důvodů k optimismu. Přes minulá léta byl kádr neustále rozbíjený a slepovaný, tentokrát z něj však žádný klíčový hráč neodešel, a je tak na co navazovat. Tým se oproti minulým ročníkům výrazně zlepšil v defenzivní činnosti a záloha i útok v přípravných zápasech vykazovaly známky většího porozumění než v loňské sezoně. Po všech vyjádřeních vedení klubu je navíc téměř nepředstavitelné, že by Arsenal doopravdy nepřivedl žádnou (zvučnou) posilu. Z Londýna totiž konečně odešla spousta přeplácených hráčů, kteří se pohybovali na hranici širšího a rezervního výběru. Gunners však právě proto do prvních soutěžních utkání jdou s velmi úzkým kádrem, který nutně potřebuje doplnit. Pokud se jim to podaří – přestože vůbec není jisté, kde jim zbývá brát –, mohou pomýšlet i na vyšší příčky. (vma)

(Arsenal 2012-2013: 4.)

5. Tottenham 

Přestože se klub ze severu Londýna již začíná smiřovat s faktem, že jeho kádr opustí největší hvězda Gareth Bale, nálada kolem Tottenhamu je vlastně velmi pozitivní. Z přestupu nejlepšího hráče uplynulého ročníku Premier League by Tottenham mohl inkasovat okolo neuvěřitelných sto milionů eur, tým mladého a talentovaného trenéra André Villase-Boase zároveň posílila řada velmi slušných fotbalistů. Střed zálohy je silnější o brazilského reprezentanta Paulinha, konečně přišel také kvalitní a spolehlivý, byť poněkud předražený útočník v podobě Roberta Soldada z Valencie. Kromě toho je kádr širší a kvalitnější o křídelníka Nacera Chadliho z Twente či defenzivního středopolaře Étienna Capoueho z Toulouse.

Tottenham na své soupeře v loňské sezoně uplatňoval skvěle sehrané protiútoky a zvláště v křídelních prostorech byl jednoznačně nejnebezpečnějším týmem v Premier League. Oproti hlavním konkurentům v boji o Ligu mistrů mu však stále chybí větší kreativita ve středu zálohy. Sigurdsson, Dembélé a Holtby zdaleka nedosahují kvalit Maty/Hazarda, Silvy/Jovetiče, Kagawy/Rooneyho, ani Cazorly/Wilsherea. Při absenci Balea je pak o to nejistější, že se Tottenham dokáže popasovat s týmy, které se proti silnějším soupeřům zatahují hluboko na svou polovinu hřiště. Právě v zápasech s kluby z dolní poloviny tabulky přitom loni Tottenham ztratil více bodů než jeho přímí konkurenti v souboji o umístění v nejlepší čtyřce. (vma)

(Tottenham 2012-2013: 5.)

6. Everton

Odchod dlouholetého kouče Davida Moyese do Manchesteru United zanechal Everton v hodně nečekané situaci. Klub, který si zvykl na příjemnou stabilitu v horní polovině tabulky, najednou musel řešit zásadní otázku, jakým směrem klub vést do budoucna a jakou mu vtisknout identitu. Vedení se angažováním trenéra Roberta Martíneze zachovalo nejen logicky, ale vlastně i velmi odvážně.

Nejde totiž o volbu někoho, kdo by jen udržoval status quo. Španělský trenér na jednu stranu dokáže pracovat se svým kádrem dlouhodobě a koncepčně, v čemž navazuje na svého předchůdce. Martínez však má zásadně odlišnou představu o herním pojetí svého týmu, ten by měl v utkáních přebírat mnohem větší iniciativu a nereagovat jen do značné míry na protivníkovy slabiny. Existuje však hodně ohledů, v nichž bude španělský trenér muset přesvědčit. Martínez s předchozím zaměstnavatelem Wiganem nikdy neměl dobrý start do sezony, ve výkonech jeho týmů byly velké výkyvy a přestože s klubem loni dokázal vyhrát anglický pohár, nedokázal jej udržet v Premier League.

Přesto se však zdá, že by kombinace Everton – Martínez měla fungovat. Velmi talentovaný trenér má k dispozici stabilizovaný a disciplinovaný kádr plný takticky zkušených i technicky schopných hráčů. Odlišné metody a postupy by týmu mohly dodat čerstvý impuls a novou motivaci. Klub navíc i přes své omezené finanční prostředky v létě nepustil žádnou ze svých opor, naopak vhodně posílil útok o Arounu Koného. Na hostování z Barcelony pak přišel jeden z největších talentů světového fotbalu Gérard Deulofeu. Bude zřejmě nějaký čas trvat, než změny začnou fungovat. Everton by však paradoxně na konci sezony mohl být v ještě lepším stavu, než v jakém jej zanechal David Moyes. (vma)

(Everton 2012-2013: 6.)

7. Liverpool

Odejde, či zůstane Luis Suárez? To je hlavní otázka, která v současnosti pálí všechny fanoušky Liverpoolu. Tým z města Beatles by totiž po několika hlušších sezónách chtěl opět atakovat nejlepší čtyřku a uruguayský útočník by měl být znovu jeho hlavním tahounem. Problémem však je, že nevyzpytatelný Suárez si chce odchod vynutit za každou cenu, a manažer Brendan Rodgers tak možná bude muset řešit dosti složitou situaci. Ofenziva byla hlavní zbraní Reds, Liverpool nasázel více branek než třeba Manchester City nebo Tottenham. Překonal tak rekord Premier League, když se stal první týmem s rozdílem ve skóre +28 a neskončil přitom v první šestce. Hlavní zásluhu na to měl právě Suárez společně s Sturridgem, Gerrardem a výborně hrajícím Coutinhem.

Velkým a zásadním problémem Reds je především šíře a kvalita kádru. Rodgers se sice snaží tým posílit, ale hráči, kteří zatím přišli, jsou spíše akvizice typu kus za kus, viz brankář Mignolet za Reinu či stoper Touré za Carraghera. Velkým příslibem je mladý útočník Iago Aspas ze Celty Vigo, jenž má za sebou výbornou předsezónní přípravu a mohl by být ideální alternativou za Suáreze během jeho šestizápasového trestu na začátku sezóny. Liverpool by však do týmu rád přivedl ještě nějakou větší hvězdu. Časy, kdy byl stadion na Anfield Road vysněnou destinací, jsou nicméně v současnosti tytam. Vzorovým příkladem nové, a pro fanoušky Liverpoolu stále poněkud nezvyklé situace byl případ Arménce Mchitarjana. Rodgers ofenzivního záložníka lákal do svých řad, hvězda Doněcku však dala přednost německému Dortmundu. Šance Reds na první čtyřku tak jsou bez větších posil kádru v současnosti spíše utopickou představou. (paj)

(Liverpool 2012-2013: 7.) 

8. Swansea

Pohádka o labutích, které ve velkém stylu proplouvají divokými vodami Premier League, nekončí. A zdá se, že bychom se mohli dočkat ještě velice zajímavého pokračování. Celek z Walesu totiž i v druhé sezóně udivoval svými výkony celé anglické fotbalové prostředí. Tým sice musel před jejím začátkem vyměnit manažera, když Brendana Rodgerse nahradil Michael Laudrup, ale to týmu nijak neuškodilo. Swansea naopak i nadále předváděla pohledný, kombinační a účinný fotbal a na konci sezóny se navíc mohla radovat z několika velkých úspěchů. Nejenže skončila v tabulce na skvělém devátém místě, ale vyhrála i Ligový pohár, díky čemuž si zajistila účast v Evropské lize.

Avšak ve Swansea nechtějí usnout na vavřínech a rádi by na podobné úspěchy navázali. Důležitým faktorem proto je, že se velšskému klubu v létě povedlo udržet Laudrupa, kolem něhož sondovaly i některé velkokluby, a i úspěšná jedenáctka nedoznala prozatím žádných změn. Do týmu naopak přišlo několik zajímavých posil v čele v české lize známým Wilfriedem Bonym. Reprezentant Pobřeží slonoviny by měl sejmout alespoň část gólové odpovědnosti ze zad španělského záložníka či útočníka Michua a spolu tak tvoří úderné duo. To, že by souhra mezi nimi mohla fungovat, naznačili v předkole Evropské ligy proti Malmö. Jenže zde je potencionální kámen úrazu. Pokud Swansea zvládne i čtvrté předkolo, mohla by další porce zápasů navíc spojená s cestováním a častým točením sestavy způsobit značné problémy. A to zvláště v případě, že by došlo ke zranění některého z klíčových hráčů. Sám Laudrup však věří, že týmu evropské poháry naopak pomohou. (paj)

(Swansea 2012-2013: 9.) 

9. Newcastle

Minulá ligová sezona Newcastlu byla jedním slovem hororová. Straky až do posledních kol musely bojovat o záchranu a ve finále je na šestnáctém místě dělilo od sestupu do druhé ligy pouhých pět bodů. Na týmu ze severu Anglie bylo patrné, jak dokáže zranění klíčových hráčů v dosti úzkém kádru spolu s účastí v Evropské lize zamávat s výkony jednoho z adeptů na boj o evropské poháry. Řada fanoušků černobílých tak přes léto očekávala velké změny. Ty přišly, nicméně zdaleka ne v podobě, kterou si dokázali představit. Namísto zvučných posil se do Newcastlu vrátil nenáviděný Joe Kinnear, jenž dosedl na pozici sportovního ředitele, což zvýšilo již tak značné napětí v kabině i v klubu.

Avšak není všechno v Newcastlu černé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kádr sice nedoznal velkých změn, když přišel pouze útočník Loïc Rémy, ale i tak patří v Premier League mezi vysoce nadprůměrné. Přeci jenom jména jako Krul, Coloccini, Cabaye či Ben Arfa by chtěl manažer v nejednom týmu. Velkým plusem je i fakt, že většina základní jedenáctky spolu již nějakou dobu hraje. Newcastle se rovněž nebude muset stresovat zápolením v evropských pohárech, a co se týče zdraví hráčů, vypadá to o poznání lépe. Manažer Alan Pardew totiž najal jako kondičního trenéra Faye Downeyho, kterého si v klubu nemohou vynachválit. Situace v Newcastlu sice chvílemi připomíná časovanou bombu a pozice Pardewa má ke stabilitě dost daleko, ale los v první části sezóny a výše zmíněné faktory by měly Newcastlu zajistit návrat do první desítky. (paj)

(Newcastle 2012-2013: 16.) 

10. Southampton

Loňského nováčka skoro jako by letos nemělo nic zastavit. Southampton má zkraje sezony patrně nejlepší los ze všech týmů v Premier League, schopného trenéra a vysoce talentovaný hráčský kádr. Pravdou na jednu stranu zůstává, že tým poté, co jej v lednu převzal argentinský kouč Mauricio Pochettino, zvítězil pouze ve čtyřech zápasech ze šestnácti. Tyto výhry však přišly v zápasech se špičkovými protivníky a právě zde prokázali hráči naplno svůj potenciál.

Southampton dokáže předvádět skvělý kombinační fotbal, přičemž souhru ofenzivních hráčů, jako je Rodriguez, Lallana, Schneiderlin či Lambert, bylo často radost pozorovat. Nikdo z hráčů základní jedenáctky v létě neodešel a vedení se navíc v létě vynasnažilo vyřešit problémy v obraně. Angažovalo přitom stopera Dejana Lovrena z Lyonu a za rekordní klubovou přestupovou částku přišel také defenzivní záložník Victor Wanyama ze Celtiku, který zazářil při loňské výhře skotského celku nad Barcelonou. Pokud oba hráči dodají defenzivě Southamptonu potřebnou sílu a nezdolnost, není důvod, aby klub z jihu Anglie, který ještě před pár lety hrál třetí nejvyšší soutěž, neskončil v horní polovině tabulky. (vma)

(Southampton 2012-2013: 14.)