BLOG: Postupy, oslavy, miliony. Ale teprve teď to přijde
Sláva, je to doma. A to v Plzni, v Uherském Hradišti i v pražském Edenu. Takový závěr předkol evropských fotbalových pohárů si čeští fotbaloví fanoušci dlouho jen přáli. Teď se dočkali. Tři zápasy, tři výhry, tři postupy a miliony na účtech klubů.
V Plzni už v úterý dokončila svou misi v Lize mistrů Viktoria, která porazila nebezpečný Karabach 2:1. Ve čtvrtek pak dorazily do základní skupiny Evropské konferenční ligy Slavia, jež udolala v prodloužení polskou Čenstochovou 2:0, i Slovácko, které vyhrálo nad AIK Stockholm i ve Švédsku, tentokrát 1:0.
Každá výhra potěší i koeficient, jenž rozhoduje o počtu nasazených celků v dalších evropských pohárech.
Ovšem hlavně v Plzni se teď podívají pravdě hodně zblízka do očí. I zkušení trenéři ještě před losem základní skupiny, v níž se nakonec Viktoria pokusí dostát svému názvu proti gigantům, jakými jsou Barcelona, Bayern a Inter Milán, říkali, že postup do skupiny už bude strop jejich možností. "Dobrý výškař skočí 230 centimetrů, ale 270 už jen ti nejlepší," konstatoval Bohumil Páník.
A má pravdu, předsedo, každý bod v téhle společnosti má téměř doslova cenu zlata. Vždyť za remízu je ve skupině Ligy mistrů 24 milionů korun a za výhru 75 milionů.
Ovšem pak je tu druhá stránka věci. V téhle společnosti se může lehce stát, že nedojde na slova Pavla Horvátha, asistenta kouče Michala Bílka, který řekl: "Zápasy s těmihle soupeři kluky posunou dál." Jenže může přijít šest porážek. A když se podíváme třeba na výsledky Bayernu v Bundeslize – může přijít i pořádný výprask.
Ale plzeňský obránce Havel po losu s nejistým výrazem v očích konstatoval, že mají, co chtěli. "Těšíme se," dodal nepřesvědčivě.
A i tady bych (předsedovi) zopakoval: Má pravdu. Těšit se je třeba. Teď nemá cenu stahovat kalhoty, i když brod už není tak daleko, jak by možná bylo třeba. Nyní už v Plzni mají, co chtěli, a musejí si to v hlavách nastavit tak, že si ty zápasy pojedou užít a ukážou, co v nich je.
Nic horšího, než že dostanou o pár gólů víc, než sami dají, se jim stát nemůže. Taktik Bílek a motivátor Horváth musejí hlavy hráčů vyresetovat a restartovat, jak by řekl protřelý ajťák. Protože každému je jasné, že mohou jen překvapit. A když se jim to podaří, tak klobouček dolů. Když ne, tak to musejí ustát.
Slavia se Slováckem by to měli mít trochu jednodušší, i když v době vzniku tohoto textu jsme ještě neznali jejich soupeře ve skupině, ale ani Barcelona, ani Bayern tam nejsou.
Tam se zase čeká, co unese hlavně kádr Slovácka, který není tak široký, jako u jeho dvou pohárových souputníků. A to při velkém počtu špičkových zápasů může často přinést ovoce, které nikdo sklízet nechce. Hodně dlouho by o tom mohl vyprávět například bývalý kouč Jablonce Petr Rada.
Ale končím se tradičním českým sýčkováním, neboť kdo chtěl kam, pomohl si tam. A teď ať ukáže, že tam opravdu patří, protože ve sportu, a tím fotbal stále ještě je, to ani jinak nejde. Takže: Hodně štěstí a rozum do hrsti!